Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Dalekým západem uhání Vinnetou

Přidal: Premek |

Květen 6, 2022

Přemysl Hnilička

(Týdeník Rozhlas 19/2022)

Když německý filmový producent Horst Wendlandt začátkem šedesátých let seznal, že již dostatečně exploatoval řadu kasovně úspěšných detektivek Edgara Wallace, napadlo ho převést na plátna kin jeden z románů Karla Maye – Poklad na Stříbrném jezeře. Zahájil tak další úspěšnou filmovou řadu, v níž v rolích Vinnetoua a Old Shatterhanda vystoupili Pierre Brice a Lex Barker – a obnovil popularitu Mayových románů v Evropě.

Snad i tato řada v Jugoslávii natáčených filmů inspirovala dramaturga a dramatika Jaromíra Ptáčka k tomu, aby pro Československý rozhlas připravil šestidílný seriál Zpěv o Vinnetouovi (1967). V dobových materiálech však najdete jiné jméno dramatizátora – Jan Werra. Ptáček se tehdy skryl pod tento pseudonym, inspirovaný jménem Jana Wericha, s nímž prý počítal do obsazení seriálu. Snad měl hrát vždy veselého westmana Sama Hawkinse, možná nevrlého puškaře Henryho, který objeví pro Daleký (tehdy ještě ne Divoký) západ Old Shatterhanda… Osud (a rozhlasový provoz) však určil jinak a Zpěv o Vinnetouovi se točil v libereckém studiu.

Rozhlasová recenzentka časopisu Scéna Marie Boková ve svém článku z roku 1990 popisuje libereckou činohru jako divadlo, které je na vrcholu svých sil. Mezi stěžejní herce tohoto ansámblu jistě patřil Miloš Bílek, ztvárňující Vinnetoua či Vladimír Volek coby Old Shatterhand. Oba své ikonické hrdiny ztvárňují klidným, nevzrušeným hlasem (není divu, i v Mayově předloze se oba jen velmi výjimečně odhodlají k vzrušenějšímu slovním výpadu, i Old Shatterhand udílí své rány pěstí bez řečí a jen v nejnutnějším případě). Protipólem je jim Lubomír Tlalka jako dobrácký lišák Sam Hawkins, který svého westmana charakterizuje vysokým hlasem s neutuchajícím úsměvem na tváři. Běžnému posluchači však bude nejznámější představitel zločince a vraha Santera František Peterka, televizní Krakonoš. Už v libereckém seriálu o Vinnetouovi má svůj charakteristický hlasový témbr, který ve filmových komediích používal pro padouchy a vyvrhely. Inču-čunu představuje Jiří Prýmek, inženýra Whitea představoval Alois Švehlík, něžnou Nšo-či překvapivě Jana Synková. Zlotřilého náčelníka Kiowů Tanguu herec a spisovatel Vojtěch Rón. Jinak je ovšem v obsazení řádný zmatek: zatímco v prvním díle hraje Mr. Bancrofta Karel Pospíšil, v druhém díle za něj „zaskočil“ František Peterka. Webstera hrál ve 4. části Karel Janda, v 5. části pro změnu František Čužna. Hrál zkrátka ten, kdo měl zrovna čas…

Zpěv o Vinnetouovi má nezaměnitelnou atmosféru starých časů: tempo vyprávění je pomalé, děj plyne lehce, ale často se zastaví na nepodstatném dialogu, aby se pak zase klidně rozjel kodrcavým stylem dostavníků. Hudba Jindřicha Brabce plní ve většině případů úlohu stylově odpovídajícího podbarvení, některé hudební motivy (a hlavně písně) však působí nadbytečně a ani neodpovídají žánrově. Režisér Pavel Michal přesto dokázal vytvořil relativně sevřený tvar, který potěší každého milovníka dobrodružných příběhů v retro hávu.

Seriál měl premiéru v letních měsících roku 1968, přesněji každou sobotu od 6. července do 10. srpna. V následujících týdnech už měli jeho posluchači trochu jiné starosti…