Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou XXXI. – Babinský – na růžovo nebo načerno?
Mgr. Přemysl Hnilička
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 38/2012)
V klášteře v Řepích léta v míru a v bázni boží žil v roce 1861 zahradník Adam Müller. Staral se pouze o své kytky a život světský jej pranic nezajímal, k překvapení a úctě matky představené. Až do toho dne, kdy se před klášterní branou objevil písničkář František Hais a začal zpívat neumělými verši složenou písničku „Babinský žije“ o slavném českém loupežníkovi. Zahradník Müller totiž není nikdo jiný než Václav Babinský, který si zvolil klášterní azyl jako úkryt před pozůstalými svých obětí; z Haisovy písničky však pochopí, že svět vůkol jej vnímá jako nevinnou oběť okolností. S radostí tedy vyrazí „do světa“, aby jej z opětného omylu vyvedl hostinský U zlaté lodi: „Loupežník ve vězení, na tom nic zvláštního není, líběj odpustit; pan Hais dobře věděl, že jestli máte někoho po dvaceti létech zajímat jako vězeň, musíte sedět nevinně. (…) Teď je jářku jiná doba. Už jsme si zvykli, že jste na svobodě, a uznejte sám: slušnej člověk na svobodě nestojí za řeč. Na svobodě je vzrušující vrah!“ A tak musí Babinský zahodit sotva nalezenou barvotiskovou haisovskou „pravdu“ o sobě – a začít vyprávět o svých zločinech, které mu ve společnosti zábavychtivých hospodských hostů vynášejí pivo a jídlo zdarma. Po letech se však zdroj příběhů vyčerpá a Babinský nemá hostinci U zlaté lodi co nabídnout; chce-li si zachoval svůj statut mezi hosty, musí vyprávět příběhy, které o něm vymysleli a sepsali jiní…
Taková je výchozí situace rozhlasové hry Přemysla Ruta Babinský a Palacký, kterou v roce 2000 natočila jeho dvorní režisérka Hana Kofránková s Jiřím Lábusem (Babinský), Viktorem Preissem (Palacký) a Bronislavem Poloczkem (hostinský). Rut často pracuje s všeobecně známými příběhy, které staví do nového světla a umožňuje tak posluchači zamýšlet se nad obecnými filozofickými otázkami (klasickým příkladem budiž jeho sbírka V mámově postýlce, z níž vznikl rozhlasový cyklus Elementární příběhy).
Pro Václava Babinského je takovým novým světlem František Palacký, s nímž se jednou v hostinci potká. Když věhlasný historik uslyší z úst Babinského příhody, které v mládí četl v ohmataných sešitcích loupežnických dobrodružství, je už Babinskému zatěžko obhájit svou „haisovskou“ legendu; vypráví-li je sám protagonista, musí přece být pravdivé. A tak se rozpoutává tichý souboj, v němž zápasí „báseň a pravda“ (jak zní ostatně i podtitul Rutovy hry) a který může skončit až smrtí.
Rozhlasová hra Babinský a Palacký vyšla v souboru Hry s druhým já, který vyšel v roce 2004 v brněnském nakladatelství Větrné Mlýny a jehož název jasně ukazuje téma, kterým se Rut zabýval: nakolik jsme svým konáním zodpovědni svému vlastnímu já? Kolikrát můžeme změnit svou identitu, abychom se již nemohli vrátit zpět? Co je lepší – nečesaná, nemytá pravda nebo růžovoučká, upravená lež?
Rutova hra tyto závažné otázky řeší s humorem a lehkostí u nás nevídanou; setkáte se tu s humorem inteligentním, pro poučeného posluchače, kterého pobaví jak absurdnost samotných dramatických situací, tak i žertovné anachronismy; např. Palackého freudovské přeřeknutí, když odpovídá na otázku, kde bydlí: „V Palackého ulici – totiž, proč?“ nebo když obhajuje své zařazení Babinského do dějin českého národa: „Když vás vynechám já, objeví vás v příštím století kolega Pekař a otluče mi vás o hlavu!“
Babinský se nakonec dočká: Palackému smrt vyrazí pero z ruky ještě dříve, než se ve svých Dějinách dostane k současnosti. Soud historie však rozhodne jinak: zapomenut zůstane Babinský Haisův – a v paměti národa zůstane hrdinný (i zločinný) loupežník.
————-
Jen si tu uložím drobnou poznámku; věta hostinského z Rutovy hry o tom, že spadnout teď střecha, měli bychom po národě, volně parafrázuje tento původní citát: »Na počátku tvořili čeští vlastenci jen malý hlouček,« připomněl Palacký nazítří po položení základního kamene Národního divadla. »Všichni by se byli tehdy vešli do jediné místnosti. A kdyby náhodou střecha na ně se byla sesula, znamenalo by to možná již navždy konec českých národních snah, byl by zmařen býval celý národ…«
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku