Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou XLVII. – Hrdina je náš starý známý

Přidal: Přemek |

Duben 25, 2013

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 18/2013)

Plánovické děti najdou při hře s míčem u břehu tělo neznámého, evidentně zavražděného muže. Je nalezen jen v kalhotech a košili, bez dokladů, bez peněz. Jeho totožnost se nikomu nedaří prokázat, a tak jsou k vraždě přivoláni dva odborníci z Prahy. Ti pomalu začínají rozrušovat původní verzi loupežné vraždy a při pátrání se zaměřují na jediný předmět, který neznámý u sebe měl: tramvajovou jízdenku linky osm. Při prověřování všech podniků sídlících na trase linky nakonec narazí na jméno Čermák. Inženýr firmy Projekta zmizel před pár dny – s deseti tisíci podnikových peněz. Před příslušníky Veřejné bezpečnosti se tak vedle lupiče Vokouna, prchajícího právě před spravedlností za jiný trestný čin, objevuje i další jméno – bývalý kulak Dvořák…

To je základní situace rozhlasové detektivky Vrah je náš starý známý, kterou v roce 1964 natočil v českobudějovickém studiu schopný rutinér Otakar Bílek. Na textu je vliv šedesátých let trochu znát: detektivní příběh má spád, situace a místa děje se střídají rychlým tempem a hudebními či zvukovými předěly – a vrahem tentokrát automaticky není zlý kulak (který navíc není zlý, vždyť svá pole věnoval JZD!), ale bývalý člen mauthausenského sonderkomanda, který se potřeboval zbavit nežádoucího svědka svých válečných zločinů – bývalého mauthausenského vězně Čermáka.

Na první pohled ničím nevybočující detektivka – snad jen na těch několika detailech lze sledovat návrat k rozhlasovému řemeslu. Proč tedy o zapomenuté hře z Českých Budějovic vůbec psát? Důvody jsou hned dva: tím prvním je na svou dobu velmi progresivní způsob realizace. Hra byla totiž částečně natáčena v exteriéru, což podstatně (a v dobrém) ovlivnilo i herecké výkony. Tím druhým jsou jména obou hlavních vyšetřovatelů. Pokud totiž vraždu inženýra Čermáka řeší kapitán Zeman a poručík Kalina, mnohý čtenář již zpozorní. Pokud mu k tomu v paměti začala znít charakteristická hudba Zdeňka Lišky, nebude už pochybovat. Obě dvě postavy přece zná – byť s jinými hodnostmi – z legendárního propagandistického seriálu Československé televize Třicet případů majora Zemana.

Bystrý čtenář však zpozorní znovu: nejde přece jen o pouhou shodu jmen? Rozhlasová hra přece vznikla už v roce 1964 a televizní seriál Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti ČST se začal točit až o deset let později! Jenže ona je tu ještě jedna indicie, která naši „detektivku“ posouvá směrem k řešení: autorem rozhlasové hry i některých původních televizních povídek pro televizní cyklus je Oldřich Železný (1926-2006). Ten většinu svého aktivního života učil na FAMU scénáristiku, napsal čtyři rozhlasové hry, mnoho scénářů televizních (mezi nimi i pozoruhodná inscenace Drákuly s Iljou Rackem nebo špionážní seriál Rozsudek z roku 1971 s Václavem Voskou v hlavní roli) a pro Jiřího Sequense a Jiřího Procházku také několik povídek a námětů pro Třicet případů majora Zemana. Pokud navíc srovnáme název vesnice, v níž se stane vražda – Plánovice – s vesnicí, která v televizním seriálu představuje vesnici Babice (tj. Plánice), podezření ještě zesílí. Nabízí se tedy otázka: poskytl Železný pro tento seriál také jména hrdinů své nedávné rozhlasové hry?

S normalizací však hra Vrah je náš starý známý souvisí ještě jinak – postavu kapitána Zemana v českobudějovické inscenaci totiž hrál Miroslav Mráz, známý rozhlasovým pamětníkům spíše pod přezdívkou Xaver. Ano, ten Xaver – rozhlasový a divadelní tvůrce, agent Státní bezpečnosti, primitivně agresívní hlásná trouba nastupující normalizace a neuvěřitelně zrůdná postava české kultury, o níž ještě dnes nechtějí někteří mluvit. Mrázův – Xaverův život je zahalen téměř neprostupnou mlhou jeho vlastních lží a polopravd, jimiž se před čtyřmi lety prokousal Jan Vedral; výsledkem byl postmoderní mysteriózní rozhlasový thriller – seriál Xaver, událost roku 2009. Sám Vedral jej charakterizoval jako „nebezpečného psychopata, který naučil rozhlasáky bát se, nechovat se vzájemně solidárně, kýčařit, polovzdělaně mudrovat a zejména ustupovat moci. Pozůstatky tohoto dědictví jsou také jediným „dílem“, které se dnes v rozhlase – s výjimkou několika hereckých rolí a jednoho autorského dílu seriálu Jak se máte, Vondrovi? – po Mrázovi zachovalo“.

Vskutku pozoruhodné spojení, že? Ostatně, není se co divit: Xaver a major Zeman patří k sobě.

(Ještě doušku: v roli poručíka Kaliny účinkoval Antonín Hardt, v dalších rolí Jan Trnka, Jaroslav Reithmeyer, František Kokejl, Zdenko Vlach, Áda Šmíd, Karel Roden starší, Zdeněk Kryzánek a další.)