Jak se v ČSR znárodňoval gramofonový průmysl

Přidal: Přemek |

Říjen 5, 2006

Gabriel Gössel

(kapitola z knihy Fonogram 2. Zveřejněno se svolením autora i nakladatelství Radioservis)

Barvitou historii gramofonového průmyslu v Československu poznamenala po druhé světové válce celá řada opatření, jejichž konečným cílem bylo převedení tohoto politicky důležitého výrobního odvětví pod kontrolu státu – přesněji řečeno pod kontrolu ministerstva informací, od roku 1945 již plně ovládaného komunisty. Připomeňme si teď sled opatření, jejichž důsledkem byl dlouholetý monopol národního podniku Supraphon jakožto jediného vydavatele gramodesek v poválečném Československu.

Československý gramofonový průmysl byl zestátněn na základě vyhlášky č. 100 (tedy jedním z tzv. Benešových dekretů) ze dne 24. října 1945. Národní správou zestátněných podniků byli pověřeni jejich dosavadní prozatímní správci. Znárodnění gramofonového průmyslu bylo provedeno vyhláškami č. 1218 a č. 1251 z roku 1946 a opravnými vyhláškami č. 1874 a č. 2040 z téhož roku.

Zestátněný resp. znárodněný majetek zahrnovat veškerá aktiva následujících firem, které se na území ČSR účastnily v době před 9. květnem roku 1945 na výrobě gramodesek:

- Baklax, a. s., lisovna umělých hmot Praha – Libeň, využívaná od roku 1942 německou gramofonovou společností DGG a německou firmou Electrola (původně ve vlastnictví anglické firmy Columbia) vyhláškou č. 922 z roku 1946,

- Esta, s. s r. o., Praha XIV., Holečkova ulice vyhláškou č. 922 z roku 1946,

- Telefunken GmbH, Berlin (jako součást firmy Ultraphon) vyhláškou č. 923 z roku 1946,

- The Gramophone Company (Czechoslovakia) Ltd., spol s. r. o. Ústí n./Labem-Střekov vyhláškou č. 924,

- Ultraphon, a. s., Praha II., Klimentská ulice vyhláškou č. 80 z roku 1947,

- Carl Lindström A. G., Berlin vyhláškou č. 80 z roku 1947 a

- Electrola GmbH, Berlin vyhláškou č. 81 z roku 1947.

V letech 1945-1946 se znárodnění na objemu výroby gramodesek ještě nijak neprojevilo, pouze byl přehodnocen repertoár nově nahrávaných snímků a starší snímky byly „podrobeny revisi po stránce umělecké i technické“. Společnost Ultraphon pokračovala v řadě objednacích čísel 14 000, započatou v roce 1943, v roce 1946 zavedla řady objednacích čísel 15 000 a 18 000. Starší snímky vycházely na etiketě šedomodré barvy, pro export i domácí trh byly některé snímky lisovány na etiketě Supraphon U. Několik málo vybraných starších snímků taneční hudby bylo lisováno na exportní etiketu Praga (v azbuce) s údaji o nahrávce v ruštině (např. Tiger Rag = Ochota na tigra), nově natáčené snímky pak také na etiketu Mercury s údaji v angličtině. Také firma Esta natáčela nové snímky a opět lisovala ze starších matric kromě vlastních snímků i gramodesky značky Brunswick s fialovou etiketou.

Dne 1. ledna 1946 byl ministerstvem průmyslu založen národní podnik Gramofonové závody s adresou Praha II., Klimentská 36 (tedy sídla hudebního vydavatelství R. A. Dvorského), který měl zastřešit veškerou výrobu gramodesek v ČSR. Jeho ředitelem byl jmenován Josef Haša, prvním náměstkem se stal bývalý ředitel a. s. Ultraphon J. Valentini, druhým náměstkem pak Vl. Chmel, který v ČSR od roku 1938 zastupoval zájmy anglického koncernu EMI.

S platností od března téhož roku byly do nového národního podniku začleněny majetkové podstaty firem Esta a Ultraphon. Součástí n. p. Gramofonové závody se výměrem ministerstva vnitřního obchodu č. 52/601/49 z 25. března roku 1949 stal nově založený závod tuzemské distribuce Ultraphon. Jeho zřízení bylo zdůvodněno nutností oddělit distribuci od výroby, aby tak bylo možné …správnou a cílevědomou distribucí umístit hodnotné gramofonové desky mezi široké vrstvy pracujícího lidu. Následným výměrem ministerstva vnitřního obchodu vznikl 1. dubna roku 1949 jako součást n. p. Gramofonové závody pro účely exportní distribuce závod Supraphon, pro který byly lisovány gramodesky se stejnojmennou obchodní známkou doplněnou o obrazový symbol „lev s lyrou“.

Poslední katalog gramodesek značky Esta vyšel v roce 1946, firma Ultraphon vydala svůj poslední katalog v roce 1947 – zahrnoval snímky vyšlé do 31. prosince předchozího roku. První souhrnný (a značně revidovaný) katalog gramodesek značek Esta, Ultraphon a Supraphon vydal n. p. Gramofonové závody v dubnu roku 1948. V jeho úvodu je deklarováno, že …gramofonová deska chce sloužit oddaně potřebám kulturního života našeho lidu a současně cestami exportními informovati světovou hudební veřejnost o tradiční naší hudebnosti v duchu odkazu Bedřicha Smetany.

Ještě dodejme, že vydávání gramodesek s etiketou Supraphon U skončilo v jednotlivých řadách u objednacích čísel 15 062, 18 178 a 13 050. U etikety Esta je zaznamenané poslední objednací číslo 8525, pro slovenské snímky pak 9376. V roce 1947 byla pro obě výše uvedené firmy zavedena série objednacích čísel 50 000, v níž pak vycházely souběžně i starší nahrávky obou firem. Na exportní etiketu Esta byly dokonce ještě v roce 1950 lisovány z vůbec prvních matric této firmy nahrávky maďarských cikánských kapel pořízené již v roce 1931.

Národní podnik Ultraphon existoval jako distribuční závod až do roku 1953, z etiket gramodesek ovšem začala tato značka mizet již koncem čtyřicátých let.

Poslední nově natáčené snímky byly lisované na šelakové gramodesky s rychlostí otáčení 78 ot./min. ještě začátkem roku 1963 – po tomto datu se lisovaly již jen na vinylové gramodesky. Vůbec poslední hudební snímky byly v ČSSR lisované do šelaku ještě v roce 1964.

Související článek

Historie zvukového záznamu