Sešit zeleně (2014)

Přidal: Premek |

Listopad 28, 2014

Philippe Jaccottet. Literárně-hudební pásmo z básní v próze a veršů švýcarského frankofonního básníka a hudby Oliviera Messiaena. Překlad Lucie Koryntová. Připravil a hudbu vybral Petr Turek. Režie Markéta Jahodová.

Účinkují Lukáš Hlavica a Jana Franková.

Natočeno 2014. Premiéra 30. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h; 59 min) v cyklu Souzvuk.

Lit.: anonym: Philippe Jaccottet: Sešit zeleně. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (článek). – Cit.: „Skutečnost není nikdy nic jiného než bezprostřední okamžik. Minulost a budoucnost jsou z každé strany tohoto bodu jen soubory představ… Jsme skuteční jen v setkání s přítomností, tam, kde příď rozděluje vodu…“ Tato Jaccottetova slova charakterizují základní rys životního prožitku, z kterého vyrůstá jeho básnická tvorba.

Švýcarský frankofonní básník, překladatel a prozaik Philippe Jaccottet (nar. 1925) žije od roku 1953 v jižní Francii v obci Grignan v kraji Drôme – zde na první procházce po okolí zažil pocit, který se mu natrvalo stane zdrojem tvorby: radost v srdci přírody.

Od roku 1953, kdy debutoval sbírkou L’Effraie (Sýček), se věnuje vlastní tvorbě a významné překladatelské činnosti (Homérova Odyssea, Robert Musil, Rainer Maria Rilke, Giuseppe Ungaretti, Thomas Mann, Friedrich Hölderlin).

Subtilní poetika tichého, ale vytrvalého lyrického hlasu, usilujícího vyvažovat konečné a nekonečné, pomíjivé a nepomíjivé, vykrystalizovala v básnických sbírkách z padesátých let: pozornost upřená k viditelnému světu, materiálnosti věcí, otevřenost vůči prchavým okamžikům, křehkým a nejistým detailům, dvojznačné atmosféře šerosvitu, jimž básnické slovo dává tvar a zároveň do nich vpisuje úzkost, váhání, radost z vnímaného, byť pomíjivého jevu, údiv na projevy i možnostmi bytí, tušení neuchopitelné, ale reálné jednoty. Jeho poezie směřuje k potlačení rýmu, ke krátkým, specifickým formám (básnické záznamy, deníky, haiku) a nakonec k básnickým prózám, mísícím básně a prozaické reflexe, popisy a drobné záznamy.

Sbírka z pozdního tvůrčího období Sešit zeleně (1990) v sobě snoubí všechny Jaccottetovy tvůrčí polohy: básnické prózy, cykly básní, básnické zápisky. Pozorování přírody a reflexe básnického jazyka jsou prokládány postřehy k různým spisovatelům, malířům a skladatelům. Psaní pro něj není ani extází mystika, ani vynořováním podvědomí surrealisty, nýbrž přísně kritickým hledáním pravdivého vyjádření jednoty vnitřního a vnějšího světa. Na rozdíl od básní, jež autor většinou předkládá jako završený a celistvý výraz, jsou jeho básnické prózy neukončenou cestou tohoto kritického básnického myšlení. Básnické obrazy nebere autor jako estetický cíl, ale jako krok v přibližování se ke skutečnosti, na jehož konci je ticho.

Literární pásma