Nikdo z vás nezná Cholina (2014)

Přidal: Premek |

Leden 12, 2015

Igor Cholin. Naprosto nejpravdivější medailon legendy ruského undergroundu. Připravil a režii má Tomáš Soldán. Překlad Tomáš Vůjtek a Jakub Šedivý.

Účinkují Simona Peková a Michal Bumbálek.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2014. Premiéra 11. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 48 min) v cyklu Schůzky s literaturou.

Lit.: Soldán, Tomáš: Nikdo z vás nezná Cholina. In web ČRo 3 Vltava, leden 2015 (článek). – Cit.: Naprosto nejpravdivější medailon legendy ruského undergroundu. – Jméno ruského básníka a spisovatele Igora Cholina není v našich končinách nijak zvlášť známé. Přesto ve chvíli, kdy k člověku pronikne byť jen zlomek jeho díla a pouze útržky Cholinova života, máme okamžitě pocit, že jsme Cholina tak nějak „tušili“. Že je blízký tomu, co nás oslovuje, že vystihuje něco podstatného. Čím? Především svou přímočarostí, díky které bývá řazen k takzvané konkrétní poezii, přímočarostí, kvůli které část svého života nesměl publikovat a kvůli které žil neustále na hraně likvidace. A možná nás na Cholinovi může provokovat fakt, že tomuto svému stavu se upřímně smál.

Igor Cholin (1920-1999) se narodil v městečku Volkovskaja u Moskvy do rodiny důstojníka carské armády, jenže poměrně brzy jeho otec umírá a matka, aby dokázala zajistit ostatní Cholinovy sourozence, malého Igora posílá do dětského domova. Cholinovi je v té době devět let. Podobných internátů později prochází několik, aby nakonec z toho posledního utekl.

Studoval důstojnickou školu, byl povolán do druhé světové války, kde byl dvakrát raněn, až nakonec došel s Rudou armádou až do Prahy. Nedlouho po návratu byl kvůli rvačce odsouzen ke dvěma rokům vězení, když byl propuštěn, zůstal v tomtéž vězeňském táboře pracovat jako dozorce. A protože se při službě na stráži nudil, začal psát poezii. Jeho další život už pak určuje právě literatura.

Cholinova tvorba představuje na jedné straně velmi jednoduše zachycený život prostých lidí, na druhé straně je v ní velká fantazie, která její „deníkovou“ realitu nezřídka okoření nečekanou souvislostí slov, obrazů či veršů. V tom připomíná Ivana Martina Jirouse, nebo – a to především – Daniila Charmse.

Igor Cholin postupně napsal dva větší soubory poezie nazvané Obyvatelé baráku a Lyrika bez lyriky. V šedesátých letech se věnoval psaní poém či krátkých básní (sbírky Cholin, Různé básně). Později se Cholinovo úsilí upíná k próze (cykly Zapadákov, Krutý život, Kremelské sny a jiné). Veškeré Cholinovo dílo vycházelo po většinu jeho života v samizdatu či exilu. Oficiálního publikování se (kromě poezie pro děti, kterou se živil a která se – paradoxně – zachovala i v oficiálních čítankách) dočkal až v roce 1989.

Literární pásma