Jaká radost, že život je vážný (2014?)

Přidal: Premek |

Leden 19, 2015

Tomas Espedal. Literární pásmo věnované současnému norskému spisovateli. Z vlastních překladů připravila Jarka Vrbová. Režie Hana Kofránková.

Natočeno 2014 (?). Premiéra 25. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.

Lit.: -bez-: Jaká radost, že život je vážný. In Týdeník Rozhlas 4/2015 (článek). – Cit.: „Člověk se musí naučit být sám sebou. Během života může změnit cokoli, vyměnit partnery, bydliště, zaměstnání – ale se sebou samým musí vydržet celý život. A já byl toho názoru, že nejlépe člověk sám sebe pozná, když jde. Když cestuje pěšky.“ Tak odpověděl norský spisovatel Tomas Espedal (1961) na otázku, co ho vedlo k napsání esejisticko-autobiografické knihy, která vyšla v českém překladu pod názvem Jít. Podtitul knihy napovídá, s jakým autorem máme co do činění: Umění poetického a nespoutaného života. Jaký je to ale život? Rozhodně ne jednoduchý – ani z hlediska osobního, ani profesního.

„Nejlépe člověk sám sebe pozná, když jde. Když cestuje pěšky,“ tvrdí autor esejisticko-autobiografické knihy Jít Tomas Espedal.

Tomas Espedal, kterého představí vltavské Schůzky s literaturou s datem 25. ledna, celý život strávil v Bergenu a okolí. O jeho rodině a životních peripetiích se dozvíme skoro všechno z knih, které napsal. Když ovdověl, staral se sám o výchovu dcery a snažil se jí, jak reflektuje ve svých záznamech, být otcem i matkou. Se svým bohémstvím rázně skoncoval a rezignoval na veškerý život mimo domov, jímž se mu stal dům na ostrově Askoy u bergenského pobřeží, místo sice romantické, avšak z hlediska praktických každodenních záležitostí složitější než ve městě. Espedal se tu každým dnem doslova prodírá – a vše zapracovává do svých knih. Hlavně to také oceňují norští kritikové: „Tomas Espedal sám sebe doslova nasazuje.“ Několikrát ho nominovali na Severskou cenu za literaturu a několik cen získal, především Cenu kritiků v roce 2009.

V další své knize Proti umění (rovněž vydané česky v překladu autorky rozhlasového pořadu Jarky Vrbové) pokračuje autor ve svém sebezpytování, ovšem jeho život dostal jiný charakter – potkala ho neštěstí, ze kterých se potřebuje vypsat. Činí tak komorně, klidně a usebraně. Soustředěně, téměř systematicky se dobírá svých pocitů a chování svých blízkých a příslušné události popisuje osekané až na dřeň, s prostorem ponechaným pro čtenářovo domýšlení.

„Espedalův text je plný černých děr, v nichž se hromadí energie nenapsaného,“ napsala německá kritička Radischová. Charakter jeho psaní vystihla dokonale. Ostatně při troše zjednodušení bychom takto mohli charakterizovat i hlavní rys dobré skandinávské literatury: více naznačuje a zamlčuje, než vyjadřuje slovy.

Literární pásma