N. C. – tajný hrdina těchto básní (2016?)

Přidal: Premek |

Únor 8, 2016

Portrét Neala Cassadyho (1926 – 1968), který sice nevydal žádnou knihu, ale americkou literaturu ovlivnil víc než kdokoli jiný, neboť svým životem inspiroval Kerouaka, Ginsberga a další autory k jejich největším dílům, a stal se tak múzou beat generation. Pásmo připravila Eva Schulzová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Martin Siničák, Ivana Hloušková, Simona Peková, Jan Kolařík, Miloš Černoušek, Martin Sláma a Jiří Valůšek.

Nastudovalo Brno v roce 2016 (?). Premiéra 7. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 59 min) v cyklu Americký rok a Schůzky s literaturou.

Lit.: anonym: N. C. – tajný hrdina těchto básní. In web ČRo 3 Vltava, únor 2016 (článek). – Cit.: Portrét Neala Cassadyho (1926-1968), který sice nevydal žádnou knihu, ale americkou literaturu ovlivnil víc než kdokoli jiný, neboť svým životem inspiroval Kerouaka, Ginsberga a další autory k jejich největším dílům, a stal se tak múzou beat generation.

V roce 1957 vyšel román Na cestě od Jacka Kerouaka a okamžitě proslavil nejen svého autora, ale i hlavního hrdinu Deana Moriartyho. Tento „rousatej hrdina zasněženýho Západu“, „posvátný podfukář s rozsvícenou hlavou“, „zápaďák se sluncem v rodokmenu“ inspiroval mladé lidi ke změně životního stylu, ke svobodě a cestě za poznáním Ameriky, světa a především sebe sama. Kniha Na cestě se stala biblí beat generation, a to nejen díky svému obsahu, ale i formě. Svobodný životní styl se odrážel v nespoutaném způsobu vyprávění, vychrleném jakoby jedním dechem v rytmu jazzu. Inspirací pro hlavní postavu i literární styl byl Kerouakovi jeho kamarád Neal Cassady, s nímž se seznámil během svých studií v New Yorku v roce 1946 a jehož styl vyjadřování se snažil napodobit.

Neal Cassady se narodil v Denveru v roce 1926 a mládí strávil krádežemi aut, hraním kulečníku, sváděním dívek a čtením. Četl vše, co mu přišlo pod ruku, ale především kvalitní beletrii a filozofii. Tehdejší studenti Kolumbijské univerzity Jack Kerouac a Allen Ginsberg jím byli uchváceni. Neal dělal, co ho napadlo, a dělal to hned. Nejraději se řítil v autě z jednoho konce Ameriky na druhý, jak se o tom píše v Na cestě. Objevuje se téměř ve všech dalších Kerouakových knihách, např. Dharmoví tuláci, Vize Codyho, Podzemníci. Ovlivnil i Ginsberga, který se do něj zamiloval a z něšťastné lásky napsal např. Denverské chmury. Cassadymu, Kerouakovi a Williamu S. Burroughsovi věnoval Ginsberg Kvílení, v němž Cassadyho zmiňuje jako „N. C., tajného hrdinu těchto básní“.

Na počátku 60. let se vše změnilo: Kerouac neunesl slávu, vrátil se do rodného městečka Lowell v Massachusetts a většinu času seděl u televize a pil pivo. Cassady nejprve nesouhlasil s obrazem, jaký o něm Kerouac vytvořil v Na cestě, ale postupně se s novou rolí sžil a jel dál. Zatímco Kerouac se distancoval od uměleckých hnutí 60. let a zejména od hippies, Cassady se opět ocitl ve středu dění. Seznámil se se spisovatelem Kenem Keseym, řídil barevný autobus, v němž jeho umělecká skupina Merry Pranksters brázdila Ameriku, a stal se pro něj podobně silným inspiračním zdrojem, jako byl předtím beatnikům. Údajně je předobrazem hlavního hrdiny Keseyho nejslavnějšího románu Přelet nad kukaččím hnízdem. Cassadyho etapu s Merry Pranksters mj. zachytil Tom Wolfe v knize Kyselinovej test.

V únoru 1968, několik dní po svých dvaačtyřicátých narozeninách, byl Neal Cassady nalezen mrtev u železniční trati v Mexiku. Údajně šel pěšky z večírku a zemřel na podchlazení. Zemřel, jak žil – na cestě. Bezprostředně na tragickou událost reagoval Ginsberg Elegií pro Neala Cassadyho a Kesey povídkou Den poté, co zemřel superman (vyšla v souboru Skříňka s démonem). Cassady však nezemřel. Žije dál, a to nejen v dílech dalších autorů, jež ovlivnil (např. Bukowského Zápisky starého prasáka), ale především v povědomí čtenářů.