O básních a ctnostech králů. Statečnost 1/5 (2016)

Přidal: Premek |

Květen 2, 2016

Připravil Matouš Jaluška (1, 5), Jana Fantysová-Matějková (4). Režie Alena Zemančíková.

Účinkuje Ivan Řezáč (1, 2, 4, 5), Jaroslav Achab Haidler (2), Milena Steinmasslová (3), Lukáš Hlavica (4) a Jan Bidlas (3, 5).

Natočeno 2016. Premiéra 2. – 6. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:20 h.; 5 x 10 min) v cyklu Středověké ctnosti.

Obsah: 1. Petrarkův statečný muž. – 2. Norimberk 1349: příběh o zázraku, který se nestal. – 3. Artuš, Tandariáš a Floribella. – 4.Guillaume de Machaut a svatá pouť Petra z Lusignanu. – 5. Beneš Heřmanov, člověk proti nelidem.

Lit.: Zemančíková, Alena: O basních (sic!) a ctnostech králů. In web ČRo 3 Vltava, květen 2016 (článek). – Cit.: Letopočet 2016 se v koloběhu vzpomínání spojil s osobou Karla IV. Lucemburka, narozeného 14. května před 700 lety. Má tedy jednoho hrdinu, jedinou ústřední postavu. Proto je třeba sáhnout po drobnohledu. Z čeho se skládá „největší Čech?“ Zajisté z nějakých částí.

Cyklus o ctnostech ve středověké literatuře vysíláme od 2. května po celý měsíc každý všední den v 15:20 s reprízou ve 22:45 a další den v 5:35.

Člověk není žádná dokonalá srostlina beze švů, naše osobnost se láme do temných záhybů nevědomí. Však nám také středověká literatura neustále staví před oči spáry a nespojitost v člověku. Mezera mezi křehkou nádobou těla a duší schopnou povznést se až k Božímu duchu představuje zároveň rozdíl mezi silami, které v člověku působí. Zatímco v těle proudí a vaří se základní šťávy, na straně duše nacházíme nejrůznější ctnosti a neřesti.

Je v zájmu každého křesťanského vladaře jevit se co nejctnostnějším. On je totiž hlavou království, v něm sídlí duše ideálního těla státu, jehož údy jsou ostatní stavy. Málokterý z českých panovníků si byl tak vědom důležitosti obrazů a nejrůznějších symbolů jako právě Karel IV. Proto v karlovském cyklu esejů o básních pohlédneme na středověkou poezii především skrze ctnosti jako základ dobré vlády.

Z několika možných soustav ctností jsme vybrali čtyři ctnosti kardinální čili stěžejní – statečnost (latinsky fortitudo), moudrost (sapientia), uměřenost (temperantia) a spravedlnost (iustitia). Tato čtveřice doplňuje víru, naději a lásku, trojici ctností božských, vydestilovaných z novozákonních listů apoštola Pavla. Čtyři světové strany vymezují svět, čtyři lidské ctnosti tvoří oporu lidské společnosti. I proto se zrcadlí v literatuře všeho druhu, nejenom v té středověké.

Při průzkumu ctnosti statečnosti si připomeneme středověkou západní nostalgii po římské říši, jak ji prožívá Francesco Petrarca, nezamlčíme utrpení Židů při pogromech za Karlovy vlády a dostaneme se až k vynalézaní národního těla v Královédvorském rukopise. Moudrost nás povede od snových obrazů a vizí nebeských mocností, k moudrosti milostné poezie i zvířecích rad v satiře Smila Flašky z Pardubic a dál až k mnoha talentům moderního portugalského básníka Fernanda Pessoy. Z hlediska uměřenosti budeme hovořit o milostných vězeních těla i mysli, do kterých upadají hrdinové dvorských románů, o středověkém řádu světa i o velice neuměřených sonetech irského jezuity Hopkinse, který žil v 19. století. Poslední a pro panovníka nanejvýš důležitá ctnost spravedlnost přinese obrazy nejrůznějších soudů, včetně toho Posledního v Sibylliných proroctvích. Od textu úplně nejstarší česky psané středověké básně, takzvané Ostrovské písně, k níž neznáme melodii, přes básně o svaté Kateřině, kterou císař Karel IV. obzvláště měl v úctě, až k textům britského socialisty konce 19. století Williama Morrise o královně Giunevře. Poslední část týdenního cyklu vždy hledá odkazy středověkého pojetí ctností v romantismu či moderně: nebudeme tedy poslouchat jen samé staré texty. Karlovský cyklus zamyšlení nad básněmi, který tentokrát vzniká pod záštitou Ústavu pro českou literaturu AV ČR, ukazuje, jak pestrá a zajímavá může stará poezie být.