Jak jsem potkal cirkus 1/13 (2016-2017)

Lit.: Pokorná, Tereza:  ONDŘEJ SUCHÝ – JAK JSEM POTKAL CIRKUS. In web Style New, 10. 7. 2017 (článek). – Cit.: Pozvání k poslechu, k povídání o umění, které ač stále přítomné voní romantikou a časy minulými, k povídání o umění jež dokáže okouzlit děti i dospělé, umění které ovlivnilo většinu velkých tvůrců všech dob, umění které pobaví a probouzí naší fantazii – CIRKUS.V Českém rozhlase začíná třináctidílný seriál pod názvem Jak jsem potkal cirkus, ve kterém spisovatel, textař, výtvarník, moderátor mající již mnohá léta své vlastní pořady, kterými baví doslova všechny generace, muž spojovaný převážně s humorem a to v podobě jemné, hravé a vlídné -  Ondřej Suchý vypráví o své lásce k cirkusu a hlavně ke klaunům a jejich umění. Je to povídání krásné, voní nostalgií a má svůj speciální půvab, jak se mohli přesvědčit všichni, kdo již slyšeli díl první a vydali se společně s Ondřejem na „toulky“ do svého vlastního dětství. Vždyť kdo by si stejně jako on, nepamatoval, jak jsme prvně, plni očekávání a také trochu strachu, vstupovali do šapitó. Vždyť tvář klaunů je maska a maska vždy něco skrývá. Víme, že mají na tváři namalovaný úsměv, ale v manéži se jim nedějí vždy hezké věci. Díváme se smějeme se, někdy máme v očích slzičky, ale nejsme si jisti, zdali jsou jen od smíchu… Čím jsme starší, tím více nás zajímá tvář za maskou. Ondřej Suchý poznal mnohé z nich, poznal tváře klaunů z největších. Šel po jejich stopách, s některými hovořil, s jinými ho pojilo letité přátelství. A právě proto je jeho vyprávění tak poutavé. Dělí se s námi o své zážitky s láskou a úctou k těmto umělcům, kterých většina zde dnes již není.„ … Než vám budu vyprávět o tom, jak jsem potkal cirkus, chci předeslat, že si nebudu ve svém vyprávění hrát na znalce historie cirkusového umění, kterým rozhodně nejsem. Stal jsem se v průběhu let, kdy jsem cirkus „potkával“, pouze jakýmsi zvídavým „kolemjdoucím“, kterého šťastné náhody občas zavedly i do cirkusového zákulisí , kde jsem později poznal i některé své budoucí přátele.“  Těmito slovy začíná autor svůj pořad, který mu mluví ze srdce a je to cítit a není sám. Stejné je v záznamu slyšet i z úst velikánů našeho autorského i hereckého nebe jeho bratra Jiřího, či Jana Wericha, Miroslava Horníčka a dalších. Hovoří se zde také o výtvarnících okouzlených cirkusem jako byl například Jiří Trnka, Kamil Lhoták, František Tichý, Zdenek Seydl …. zní písně vonící cirkusem ať už je zpívá Hana Hegerová, Jitka Molavcová, Jiří Suchý, Jan Vodňanský, nebo třeba Ivan Mládek…Opět ožívá cirkus Humberto, ústy Jiřího Lábuse k nám promlouvá jeho tvůrce Eduard Bass, navštívíme  slavný rod Kludských a dozvíme se například, že Karel Kludský vytvořil kdysi největší cirkus ve střední Evropě.Ondřej Suchý nám otevírá svět klaunů a cirkusu od samých jeho počátků, dotýká se ho tu i tam, představuje nejslavnější ze slavných, jeden z dílů je věnován klaunské legendě kterou není nikdo jiný než vyhlášený Grock. Hudební virtuóz, ovládající hru na 13 nástrojů, muž vládnoucí moudrostí, dojímavým humorem i akrobacií. Dokonce k nám ze záznamu, ač Švýcar promluví v češtině. Dotkneme se života velkých cirkusových rodů Fratellini, Ringlingů a těch našich, jako jsou Berouskové či Joo.A pak je zde legenda, před kterou se sklání mnozí – arménský klaun, herec, spisovatel Leonid Jengibarov. Osmý díl patří jemu a já si ho rozhodně nenechám ujít! Je to umělec, který si získal své velké publikum i u nás, jeho přáteli byli hvězdy našeho uměleckého nebe, narodila se mu zde dcera, jeho příběh je hluboký a jímavý, jeho moudrost zůstává v textech, které psal – zemřel mlád. Jak silný byl osobní vztah autorův k tomuto umělci, je patrné.Objeví se i svět, který je s Ondřejem Suchým spjat díky jeho knihám již léta – svět filmu, filmové grotesky, která z klaunských čísel vychází -  Laurel a Hardy, Buster Keaton zvaný Frigo, Charlie Chaplin, Pat a Patachon, Lupino Lane…A velcí mimové patří také do této skupiny, také jsou klauny jako – Bolek Polívka, Boris Hybner, Ctibor Turba …Dlouho by se dalo psát například i o umělci z největších, jímž je Federico Fellini, protože v jeho tvorbě zanechal cirkus snad svoji největší stopu. Ale nechme již slovo muži povolanému. „ Manéž ožívá v českém rozhlase Dvojka každou neděli vždy v 10:30 hodin a já vám přeji hezký čas s Ondřejem Suchým a toulkami jeho světem…“A co nás čeká potom? Možná další, zase nové potkání se s našimi dětmi. Možná jim budeme vyprávět o tom, jak jsme potkali cirkus my a ony pak jednou budou vyprávět dětem o tom svém : „To když máma byla malá a vzali ji do cirkusu…“„ Ano, ano i můj táta miloval klauny, ale mně se líbila krasojezdkyně a také jsem chtěl mít doma medvěda a umět kouzlit…“

Lit.: Koutský, Pavel: Recenze: Jak jsem potkal cirkus – Ondřej Suchý znovu dokazuje, že je génius vyprávění. In web Mediahub, 31. 7. 2017 (recenze + nahrávky k poslechu). – Cit.: Ondřeje Suchého fascinují cirkusy od školních let, čemuž já osobně naprosto nerozumím. Neznám totiž nic děsivějšího než cirkusového klauna. Když mě tedy šéfredaktor pověřil recenzí na nový rozhlasový projekt Jak jsem potkal cirkus, chtěl jsem ho zabít a marně přemýšlel, za co se mi chce pomstít. A nejspíš nejsem sám, kdo klauny považuje za nepříjemné podivné bytosti. Přistupoval jsem proto k pořadu více než opatrně…Jenže, když se věci chopí Ondřej Suchý, tak přestože je jeho seriál klaunů plný, neděsil mě. Naopak, dosud odvysílané díly (seriál je ve své polovině a první díly můžete najít v rozhlasovém archivu), jsem si náramně užil. Autor tady vážně odvedl neuvěřitelně pečlivou práci: prohrabal se stovkami hodin rozhlasových, televizních a filmových pořadů, pozval si do studia známé osobnosti (Jiřího Lábuse, Hanu Hegerovou a další) a připravil neuvěřitelně komplexní exkurzi do historie cirkusů, ať už těch státních v padesátých letech, tak i těch zahraničních. Dozvíme se třeba, jak americká groteska ovlivnila klaunská vystoupení, zda totalita změnila mentalitu cirkusáků, a kdo ze známých osobností chtěl v mládí k cirkusu utéct. A k tomu všemu v jednotlivých dílech autor vytáhne znovu na světlo vzácné nahrávky z rozhlasového archivu, ve kterých se objeví třeba světově proslulý klaun Grock, arménský mim Leonid Jengibarov, či rozhovory se švýcarským klaunem Dimitrim nebo českým principálem Jaromírem Joo.Z každé minuty seriálu je vidět to nadšení, se kterým se Ondřej Suchý pustil do mravenčí práce s dohledáváním materiálů a jak ho prostředí cirkusů fascinuje. Člověk by se díky němu nakonec ty cirkusy i naučil mít rád a na chvíli i zapomněl na svou fobii z klaunů.Teď ale vážně. Navzdory zmiňované fóbii jsem vážně rád, že Český rozhlas dal Ondřeji Suchému volnou ruku, aby vytvořil něco, o čem už teď mohu s klidem prohlásit, že se stane součástí zlatého fondu mluveného slova.Pokud už vás na dovolené unavuje číst stále dokola ty samé časopisy, zkuste si na lehátku u vody pustit do uší jeden z dílů seriálu Jak jsem potkal cirkus. Věřte, že to bude velmi příjemná půlhodinka. A to tam je těch klaunů opravdu hodně!Oficiální anotace: Jak jsem potkal cirkusTřináct setkání Ondřeje Suchého s fenoménem cirkusu, s klauny apod. Jednotlivé díly připomenou hvězdy němých grotesek v manéži, vliv americké grotesky na cirkusové klauny, klauny pro děti, tradici ruských cirkusů, Cirkus Humberto a Eduarda Basse, Voskovce a Wericha, nejslavnější cirkusy, vyprávění o umělcích, kteří milovali cirkus a inspirovali se jím. Závěrem dojde také na fenomén nového cirkusu, který dnes prožíváme. Nejde o vědecké pojednání, ale o vyprávění „kluka“ celoživotně cirkusem okouzleného. Zkrátka a dobře – Cirkus bude!

 

Lit.: Svoboda, Samuel: Ondřej Suchý potkal cirkus, Oldřicha Nového i Zaz. In web Top Vip, 7. 8. 2017 (článek). – Cit.: Spisovatel, textař a moderátor Ondřej Suchý připravil pro posluchače Českého rozhlasu nový seriál Jak jsem potkal cirkus. Co ho nejvíc v cirkuse nebo na cirkusech fascinuje? „Upřímně řečeno v první řadě klauni,“ říká Ondřej Suchý v rozhovoru, který s ním v sobotu přinesou Haló noviny.

„V polovině padesátých let mně bylo deset, když jsem se poprvé potkal se světem cirkusů a cirkusových klaunů. Musel to být pro mě asi silný zážitek, protože obdiv – především ke klaunskému řemeslu – mně od té doby nikdy neopustil. Ta první setkání mi kupodivu tenkrát nezprostředkoval přímo cirkus jako takový, ale biograf. Vzpomínám na nádhernou klaunskou etudu s palačinkami v podání Lubomíra Lipského a Miloše Kopeckého ve filmu z roku 1954 Cirkus bude. Koukal jsem na ty dvě nalíčené tváře jako na zjevení a chechtal se tomu, co ti dva nad talířem palačinek provádějí. Myslím, že tady byl prvopočátek mého zájmu o cirkusy, až jsem se pojednou dopracoval do stádia, kdy mě napadlo, že bych pod názvem »Jak jsem potkal cirkus« mohl vyprávět leccos zajímavého rozhlasovým posluchačům ve třináctidílném seriálu. Nehraji si v něm na žádného znalce historie cirkusového umění, ale jak jsem se představil v prvním díle seriálu: Stal jsem se v průběhu let, kdy jsem cirkus »potkával«, pouze jakýmsi zvídavým »kolemjdoucím«, kterého šťastné náhody zavedly občas i do cirkusového zákulisí, kde jsem také později potkal své budoucí přátele. Ve svém vzpomínání se probírám také rozhlasovým i vlastním zvukovým archivem, knížkami i starými cirkusovými programy. Posuďte sami: Každou neděli v 10.30 hodin na Dvojce Českého rozhlasu,“ představil Ondřej Suchý svůj nový rozhlasový seriál v Haló novinách.

A na čem nyní pracuje známý a uznávaný spisovatel? „Můj velký rest posledních několik let je knížka Svět Oldřicha Nového, jejíž základ sice bude tvořit někdejší moje kniha Oldřich Nový přichází, ale ta bude doplněna ještě dvěma díly – Svět Oldřicha Nového a Ženy kolem Oldřicha Nového. Další knížka bude zvláštní tím, že půjde o česko-slovenský pohled na slavnou současnou francouzskou zpěvačku Zaz. Českou část píšu já coby předseda Českého fajnklubu Zaz, slovenskou část předseda slovenského Fan clubu Zaz Ján Baran ze Zvolena. Zaz k nám přijíždí koncertovat téměř každý rok, letos má však pauzu a tak bychom rádi vydání téhle knížky načasovali až na její příjezd,“ prozradí mimo jiné v sobotních Haló novinách Ondřej Suchý s tím, že připravuje i knižní zpracování svého rozhlasového seriálu Jak jsem potkal cirkus.

Lit.: Kamberský, Jakub: Jak Ondřej Suchý potkal cirkus. In Týdeník Rozhlas 39/2017 (recenze) – Cit.: Když jsem se doslechl, že textař, spisovatel, scenárista a moderátor Ondřej Suchý připravuje rozhlasový seriál o cirkuse, byl jsem velmi zvědav, jak si s něčím tak vizuálním poradí. Zároveň jsem tušil, že takový rozhlasový harcovník, jakým Suchý bezpochyby je, si bude vědět jistě rady. Třináctidílný cyklus Jak jsem potkal cirkus odstartoval na Dvojce Českého rozhlasu 2. července. Autor hned v úvodu prvních dílů zdůrazňuje, že není historik a že půjde hlavně o osobní vyznání cirkusu, komikům a klaunům. Je ovšem velmi skromný, protože z poslechu je patrná pečlivá příprava.

Seriál je obohacen mnoha zajímavostmi, Suchý zasazuje věci do patřičných kontextů, co je možné, datuje. Každý díl tematicky vyme -zuje, takže jednou hovoří o klaunech, jindy o cirkusu a dětech, o cirkusu Kludský, cirkusu Humberto a některé díly zasvětil i klaunům – Leonidu Jengibarovovi nebo třeba fenomenálnímu Grockovi. Už samotná znělka, složená z koláže orchestrálních melodií a klaunského výstupu Jiřího Štuchala, dává tušit defilé písniček, vzpomínek, kuriozit a anekdot. Cyklus má spád díky patřičnému množství zpívaných, ale i orchestrálních písní, ale zejména díky archivním snímkům. Suchý však nečerpá pouze z rozhlasového, ale i z televizního archivu a v neposlední řadě z archivu vlastního.

Zaznívají cenná svědectví komiků: Jana Wericha, Jiřího Suchého nebo Miroslava Horníčka. Setkáme se tu ale i s hlasy těch, na které autor vzpomíná. Svou hudebně-hlasovou exhibici předvádí klaun Grock, který navštívil Československo ve třicátých letech, ozve se hlas komika němých grotesek Charlieho Chaplina, zařazen je i unikátní rozhovor s ruským klaunem Jengibarovovem, pořízený v šedesátých letech. Nelze nezmínit úryvky z Bassova Cirkusu Humberto v interpretaci Rudolfa Pellara z roku 1957 či úryvky z filmů Cirkus bude a Cirkus Hurvínek. Ke slovu se rovněž dostávají archiválie písemné v podobě úryvků z knih a soukromé korespondence, jimž hlas propůjčili herec Jiří Lábus a spíkr Libor Vacek, který je také slovesným dramaturgem Dvojky. Za zmínku stojí i závěr každého dílu, jenž se skládá z anekdoty a orchestrálky. Ondřej Suchý je průvodcem laskavým a zasvěceným, možná místy trochu sentimentálním, ale rozhodně ne patetickým. Na podobě seriálu se jistě podepsala spolurežie Markéty Košťákové, se kterou Suchý spolupracoval a spolupracuje na dalších svých projektech.

Kultivovaný, poučný a zábavný seriál má v nedělním dopoledni na Dvojce své místo. Zcela se ztotožňuji s myšlenkou šéfredaktora Dvojky Martina Gromana soustředit se na uzavřené cykly. Mnohé projekty s týdenní periodicitou si totiž často koledují o zánik. Autoři se vyčerpají, téma je naplněno, nakonec zbyde setrvačnost v podobě repríz, a cyklus se pak v tichosti odebere do rozhlasového nebe. Jsem si jist, že takový osud seriál Jak jsem potkal cirkus nečeká. Ten totiž po svém třináctém dílu odkráčí hrdě do zlatého fondu Českého rozhlasu.