O rodný ranč aneb Padni padouchu čili naučné rozhlasově-dramatické zpracování sto dvaceti sešitů brakové literatury (2016)

Přidal: Premek |

Listopad 1, 2016

Ivan Vyskočil. Pásmo. Naučné rozhlasově-dramatické zpracování sto dvaceti sešitů brakové literatury. Režie Vlado Rusko.

Účinkují Jana Stryková, Michal Zelenka, Igor Bareš a Aleš Procházka.

Natočeno 2016. Premiéra 26. 8. 2016 v rámci pořadu Chyťte se nebe! (ČRo 3 Vltava, 20:00 h). Samostatná premiéra 4. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet.

Lit.: anonym: Ivan Vyskočil: O rodný ranč aneb Padni padouchu. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2016 (článek). – Cit.: Spisovatel, dramatik a – dnes bychom řekli – performer Ivan Vyskočil rehabilituje westernový škvár v hříčce O rodný ranč aneb Padni, padouchu, jež je doslova esencí jeho humoru a poetiky „ ne-divadla“. Hříčka je založena na statistice a typologii hrdinů a dějových schémat rodokapsů. Tak se dozvíme nejen o sociálním původu a vzdělání hlavního mužského hrdiny a padoucha, ale i kolik bylo v sešitech brakové literatury přečteno knih, snědeno fazolí, vypito whisky a doručeno telegramů.

Amerika byla pro obyvatele zbytku světa prostorem, do něhož si v různých dobách promítali své sny. Kromě různých to byly sny o Divokém západě, hollywoodskými filmy a levnou literaturou podepřené. Po 2. světové válce se ovšem USA staly v socialistické propagandě zemí zkarikovaného „strýčka Sama“, odporného milionáře v cylindru, sedícího na žoku plném dolarů. Sen o svobodě, bahobytu a dobrodružství vstoupil do ilegality, příběhy o Divokém západě, ať už v knížkách nebo ve filmech, byly označeny za imperialistický škvár a přestaly vycházet. Fakt, že je něco zakázané, je ovšem pro snění to nejlepší prostředí, a tak jsme v Čechách toužili po komiksech a rodokapsech, hráli si na kovboje a indiány a zpívali u táboráku teskné písně o Skalistých horách.

Literární a divadelní začátky Ivana Vyskočila jsou spjaty s přípravou tzv. text-appealů, které v letech 1957–1958 uváděli v Redutě s Jiřím Suchým. Spolu pak v roce 1958 založili Divadlo Na zábradlí. Ivan Vyskočil zde byl nejprve uměleckým šéfem a jako autor, herec a režisér v něm působil do roku 1962. V roce 1963 poprvé začal vytvářet své NEDIVADLO, které s mnohými přestávkami, překážkami, v různých prostorech a s rozličnými spolupracovníky, provozoval až do začátku roku 1990.

Jeho NEDIVADLO představuje svébytný typ improvizovaného divadla, které se realizovalo jako otevřená dramatická hra, v níž každý z jejích partnerů přebíral odpovědnost za určité společné téma.

Doktor Ivan Vyskočil je osobnost v mnoha ohledech výjimečná a jakémukoli běžnému zařazení se vymykající. Přestože je autorem několika povídkových sbírek (Vždyť přece létat je tak snadné, 1963; Kosti, 1966; Malé hry, 1967; výbor A jiné povídky, 1971), za spisovatele se nepovažuje, a ačkoliv je rovněž autorem četných divadelních textů, nejspíš by nesouhlasil ani s označením „dramatik“, právě tak jako – třebaže získal herecké školení a kromě vystupování Na Zábradlí a v NEDIVADLE hrál v několika filmech, účinkoval a účinkuje v rozhlase a v televizi – nepovažoval svou „jevištní“ existenci za herectví, alespoň ne v onom vžitém smyslu. Neboť jeho tvorba zahrnuje a přímo předpokládá autorství, herectví, režii, a ovšem i složku diváckou v jednom.

Literární pásma