Mandle a jiné básně Antonína Přidala (2001)

Antonín Přidal. Výběr z rukopisných veršů připravila Alena Blažejovská. Režie Eva Řehořová.

Své básně čte a úvodem hovoří autor.

Nastudovalo Brno v roce 2001. Premiéra 26. 1. 2002 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie. Repríza 15. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.

Lit.: -ab- (= Blažejovská, Alena): Mandle a jiné básně Antonína Přidala. In Týdeník Rozhlas 4/2002 (článek). – Cit.: Když měla 22. dubna 1999 ve Stavovském divadle premiéru hra Antonína Přidala Noc potom, vydalo Národní divadlo v Praze sborník, který kromě textu hry obsahuje i portréty tvůrců a interpretů. Portrét Antonína Přidala se skládá z rozhovoru a medailonu, které připravila Johana Kudláčková, z textů Miroslava Plešáka a Bořivoje Srby o dramatické tvorbě Antonína Přidala, soupisu tvorby, ale také – a to nás v tuto chvíli zajímá nejvíce – ze sedmi básní z rukopisu. Právě v básních říká autor o sobě to, co o něm druzí dosud nevěděli, anebo by se to přinejmenším ostýchali vyslovit, to, pro co by také on sám možná těžko hledal přímá slova.

V textech ve sborníku si můžeme vyhledat i vzpomínku na první setkání s poezií, s literaturou a divadlem: Celé dětství jsem necestoval dál než pár desítek kilometrů ze Slovácka k prarodičům na Hanou a dnes si uvědomuji, že mi to nevadilo. Nedokázal bych se ale obejít bez knížek, divadla a kina, které u nás v Napajedlích hrálo jedenkrát týdně. Na gymnáziu, kde jsem takřka posedle hrával se spolužáky divadlo, neumělé, ale opojné, jsem chtěl jít studovat divadelní dramaturgii, ale bylo to v polovině padesátých let a známí mě přesvědčili, že pro tuto profesi není nejvhodnější doba. Studoval jsem tedy anglistiku a hispanistiku na brněnské Filozofické fakultě. Tyto obory znamenaly částečný a hlavně pravidelný kontakt s kulturami, které tenkrát byly těžko dostupné. Především s jejich básnickou a dramatickou literaturou. Tehdy jsem začal psát básně, krátké prózy, recenze, a zároveň překládat.

V roce 1966 vydal Antonín Přidal dvě sbírky veršů: Neznámí ve městě a Smrt na ostrově. V roce 1992 k nim přibyla básnická kniha Sbohem, ale čemu, v níž byly texty doprovázeny kresbami básníkova přítele Bohumíra Matala. Autorské čtení z této knihy posluchači stanice ČRo 3 – Vltava slyšeli. Nyní mohou vyslechnout i sedm básní z rukopisu, které nezapřou, že jejich autor je dramatikem – avšak mezi dramatiky lyrikem s někdy možná jeho samotného tížícím a rozteskňujícím, zato však nezadržitelným sklonem k reflexi a sebereflexi. A ona mandle v titulu? – Toto mi bude chybět, napadlo ho. Ne slunce, / slunce ne, / budu jim závidět hořký měsíc. Ten!

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)