Aniž kdy splynuli s těmi kameny… (2018)

Přidal: Premek |

Říjen 4, 2018

Krvavé události v Mexiku roku 1968 v zrcadle literatury. Literární pásmo o mexických událostech z podzimu roku 1968 z vlastních překladů připravila Tereza Kalkusová. Hudební spolupráce Jiří Litoš. Režie Lukáš Hlavica.

Účinkují Libor Hruška, Apolena Veldová, Kateřina Seidlová-Hrušková, Dana Černá, Jaromír Meduna, Jan Meduna a Václav Jílek.

Natočeno 2018. Premiéra 7. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 13. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 6.00 hodin).

Lit.: Kalkusová, Tereza: Aniž kdy splynuli s těmi kameny… In web ČRo 3 Vltava, 7. říjen 2018 (článek). – Cit.: Krvavé události v Mexiku roku 1968 v zrcadle literatury. Přípravy XIX. letních olympijských her společně s autokratickými metodami tehdejšího prezidenta Díaz Ordaze vzedmou v hlavním městě vlnu nepokojů, jež vyvrcholí násilnými událostmi na náměstí Tří kultur. Většina sdělovacích prostředků je pod kontrolou zkorumpované vlády. Jediným způsobem, jak vnést světlo do tragických událostí a vyjádřit nesouhlas s jednáním režimu, je tak literatura. (…)

Na konci srpna roku 1968 roste v mexické společnosti napětí. Co začalo jako pouhá pouliční potyčka, záhy přerostlo v masivní demonstrace studentského hnutí. Protestuje se proti vysokým výdajům na blížící se olympijské hry, nedemokratickým postupům vlády a nepřiměřenému užívání síly ze strany policie proti stále přibývajícím demonstracím, jichž se účastní stále více a více lidí napříč společenskými vrstvami.

Koncem srpna táhne hlavním městem průvod tří set tisíců nespokojených občanů vyjadřujících nesouhlas se vstupem policistů na půdu Mexické Národní Autonomní Univerzity. Počet demonstrací v průběhu měsíce září dále narůstá, a zatímco se do Mexiko City sjíždějí první návštěvníci olympijských her, obsadí univerzitní kampus armáda, „aby zajistila pořádek“.

Je jich mnoho. Přicházejí pěšky, přicházejí a smějí se. Sestoupili po Melchor Ocampo, La Reforma, Juárez, Cinco de Mayo, chlapci i dívky, studenti, kteří při manifestaci kráčí zavěšeni do sebe se stejnou radostí, s jakou ani ne před pár dny kráčeli na pouť; bezstarostní chlapci, a děvčata, která netuší, že zítra, za dva, za čtyři dny, se jejich těla budou nafukovat na dešti; po pouti, na které se oni stanou terčem, děti-terče, děti, které nad vším užasnou, děti, pro něž jsou všechny dny dny oslav, až do té chvíle než jim majitel střelnice řekl, ať se seřadí, takhle, jeden vedle druhého, jako při střelbě do stříbrných kuřátek, která se posouvají vpřed, klik, klik, klik, střídají se v úrovni očí. Zamířit, pal! A zlomí se v půli těla a padají zády na rudý saténový závěs.

Na 2. října svolávají studenti protest na náměstí Tří kultur, známé v Mexiku spíše pod názvem Tlatelolco. Poklidnou demonstraci, jíž se kromě studentů účastní i běžní obyvatelé města, včetně žen a dětí, obklíčí tanky a zvláštní jednotky na střechách okolních domů spustí palbu do davu na náměstí. Lidé jsou vražděni a zatýkáni. Masakr končí až v pozdních večerních hodinách. Rodiny, které zoufale hledají své příbuzné, čtou na titulních stránkách většiny deníků, že útok vzešel ze strany demonstrujících.

Výpovědi očitých svědků, shromážděné novinářkou a spisovatelskou mexicko-polského původu Elenou Poniatowskou v knize Noc Tlatelolca (1971), však tato tvrzení rozporovaly. Spisovatel, jenž jako první vyjádřil své rozhořčení z postupu vlády, která ve jménu pokroku a sebeprezentace popravila mexickou mládež, byl básník, esejista a držitel Nobelovy ceny Octavio Paz. Následovala ho celá řada autorů mladší generace: Carlos Fuentes, Carlos Monsiváis a další… (…)

Literární pásma