Váva, světlo ve tmě (2019)

Přidal: Premek |

Srpen 30, 2019

Připravila Veronika Všianská. Použitá literatura Vlasta Schönová (Chtěla jsem být herečkou). Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Veronika Všianská, Drahomíra Hofmanová a Arnošt Goldflam.

Nastudovalo Brno v roce 2019. Premiéra 31. 8. 2019 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 17 min.).

Lit.: Všianská, Veronika: Váva, světlo ve tmě. Česko-izraelská herečka Vlasta Schönová by se dožila sta let. In web ČRo Brno, 30. srpen 2019 (článek). – Cit.: Herečka Vlasta Schönová by se letos dožila sta let. Poslechněte si vzpomínkové pásmo.

Když je tma, je dobré, aby někdo rozsvítil. Herečka Vlasta Schönová rozsvítila zdánlivě neproniknutelnou tmu Terezína. 1. září by se dožila sta let. Vzpomínkové pásmo připravila Veronika Všianská.

Když na jedné z terezínských ubikací zazněla v podání herečky Vlasty Schönové poslední věta monodramatu Jeana Cocteaua Lidský hlas, nastala krátká pauza a po ní bouřlivý potlesk. Jakkoliv se zdálo absurdní hrát v Terezíně hru odehrávající se v pařížském budoáru, v němž se žena loučí se svým milencem. A to před očima diváků, kteří byli násilím odtrženi od svých milých, aniž by jim byla dána možnost se rozloučit. Diváků, kteří třeba zítra budou nuceni odejít v transportu do neznáma, bez toho, že by promluvili se svými nejbližšími. To bylo jedno z prvních představení v Terezíně. A lidé chtěli víc a víc. A tak se kultura v Terezíně rozrostla od komorního monodramatu na ubikaci pro pár vězňů, přes dětskou operu Brundibár, až byla nakonec zneužita k zvráceným nacistickým propagandám o tom, jak úžasné umělecké vyžití Židé v koncentračním táboře mají.

Vlasta Schönová, které však nikdo neřekl jinak než Váva, na to všechno vzpomíná ve své knize Chtěla jsem být herečkou. Narodila se 1. září 1919 v Praze. Od mládí hrála v divadle. Těsně před druhou světovou válkou založila společně s Pavlem Tigridem a Gustavem Schorschem divadélko poezie D99 u Topičů na pražské Národní třídě. Na počátku války se Váva začala více zajímat o svůj židovský původ a o sionismus obecně. V roce 1942 byla s celou svojí rodinou (kromě nejstarší sestry Žofie) deportována do Terezína. Tamní těžké podmínky však nijak nepotlačily její vášeň pro divadlo, a tak začala hrát i tam.

Kromě již zmíněného Lidského hlasu Jeana Cocteaua Váva v Terezíně dále uvedla i Máchův Máj či Wolkerův Hrob. Neobyčejný úspěch měli Karafiátovi Broučci, které zdramatizovala a režírovala a do kterých angažovala terezínské děti. Celkem se dočkali třiceti repríz.

Vávini rodiče a starší sestra zemřeli v Osvětimi. Vyvraždění její rodiny a systematické vyhlazování židovského národa přiměly Vávu k myšlence emigrovat po válce do tehdejší Palestiny. Do Tel Avivu přiletěla právě v den vyhlášení samostatného státu Izrael, tedy 14. května 1948. V Izraeli se stala herečkou a změnila si jméno na Nava, což v hebrejštině znamená milostná. Zde žila se svým manželem Hubertem Hermannem a jedinou dcerou Orou. V roce 2001 zemřela.

Svým světlem se jí podařilo zažehnout další plamínky v dětech a rozsvítit tak zdánlivě neproniknutelnou tmu koncentračního tábora, za což jí dodnes vděčí mnoho přeživších.

V rozhlasovém pásmu Váva, světlo ve tmě uslyšíte i citace z pamětí Vlasty Schönové a rozhovor Veroniky Všianské s Arnoštem Goldflamem, který herečku také osobně poznal.

Literární pásma