Přání pro Víta (2021)

Vít Slíva se narodil 11. ledna 1951 ve 23:45 v Hradci nad Moravicí. Svůj příchod na tento svět zaznamenal také v básni 23:45 (ze sbírky Ultima thúlé, nejzažší zem, Host 2018), která následující rozhlasovou koláž otevírá. V roce 2003 získal za svou sbírku Bubnování na sudy ocenění Magnesia litera, v roce 2019 cenu města Brna za literární činnost.  Dlouhá léta učil na Gymnáziu na Slovanském náměstí, nyní působí na Biskupském gymnáziu v Brně. Dva dny před jeho kulatými narozeninami zazní v rozhlasovém magazínu Zelný rynk osobité přání, které natočila Vítova bývalá studentka Veronika Všianská:

„Když jsem v šestnácti letech přemýšlela, že bych ze střední školy Purkyňovy přešla na Biskupské gymnázium, řekl mi tehdy jeden můj přítel: ‚Tam učí Vít Slíva, to bude dobrá škola.‘ A daroval mi jeho sbírku Bubnování na sudy. To bylo moje první setkání s Vítovou poezií. Později se stal po čtyři gymnaziální roky mým češtinářem – osobitým, kritickým a rozhodně charismatickým, který svým přístupem ke slovu a literatuře oslovil a formoval mnohé generace přede mnou.

Nad darem k jeho sedmdesátinám jsem dlouho přemýšlela. I dílem pandemie mne nakonec napadlo přistoupit k ‚rozhlasovému přání‘. Oslovila jsem několik jeho přátel a zástupců různých generací, které ovlivnil, a poprosila je, aby přečetli jednu z jeho básní, dle vlastního výběru. K básni mohli připojit i krátkou vzpomínku či vzkaz. V pásmu tak zazní Vítovy básně například v podání ředitele Biskupského gymnázia Karla Mikuly, kněze a biologa Marka Orka Váchy nebo skladatele Lukáše Sommera. Někteří mi své nahrávky poslali, za jinými jsem se vydala osobně s příručním nahrávadlem. Verše v jejich podání jsou propojeny Vítovou oblíbenou hudbou.

Ke všem přáním lidí Vítovi blízkých se přidávám i já. Nechť Ti tato skladba udělá radost a naplní se přání Karla Mikuly: Ad multos annos, Víte!“