Poslední Laponec (2014)

Přidal: Premek |

Říjen 17, 2014

Olivier Truc. Bestseller francouzského novináře žijícího trvale ve Švédsku. Nejlepší francouzská detektivka roku 2013 ověnčená dalšími 20 literárními cenami. Hudba Benoit Bories. Režie Michal Bureš.

Účinkují Igor Bareš, Jana Stryková a Pavel Rímský.

Natáčeno od 17. 10. 2014. Vydalo vydavatelství OneHotBook 1. 12. 2014 (1 CD mp3).

Pozn.: Zima je v Laponsku studená a tvrdá. Vesnice Kautokeino se chystá na návrat starého šamanského bubnu. V minulosti bylo mnoho bubnů zničeno v boji proti pohanství. První buben vracející se na laponské území je však ukraden. Policejní vyšetřovatelé Klement Nango a Nina Nansenová odhalují vztahy mezi rázovitými laponskými sobaři a norskými usedlíky i tajemství dávné expedice do těchto končin... (anotace)

Atmosférický thriller Oliviera Truca, který se stal Nejlepší francouzskou detektivkou roku 2013. Jedné mrazivé noci je ve vesnici Kautokeino z muzea ukraden vzácný šamanský buben, o něco později dojde k hrůzné vraždě pastevce sobů, přičemž oba případy spojují dávné křivdy a zločiny minulosti, přímo svázané se svéráznou laponskou krajinou. (anotace 2)

Lit.: Vrbenská, Františka: Poslední Laponec – Audiokniha. [Olivier Truc - Poslední laponec Audiokniha, © OneHotBook]. In web Knihožrout, 6. 3. 2015 (recenze). – Cit.:

Královna žánrů odchází do Skandinávie

V žánrové literatuře je čím dál nesnadnější vymyslet další inovaci. Spisovatel nemá mnoho na výběr: experimenty se stavbou příběhu (protagonistou je vrah, z oběti se vyklube pachatel), variace na Velkého Detektiva (excentrický, frustrovaný, zakrslík, tlusťoch), využívání uměleckých postupů, neobvyklé prostředí… Všechno už tady bylo. Jenže dnešní „žánroví“ čtenáři projevují sklony ke konzervatismu. Zvykli si na určitý styl, typy postav a zápletek, způsob vyprávění.

Někdy kolem šedesátých let minulého století francouzská detektivní škola excelovala v literatuře i ve filmu a lehce odsunula do pozadí Angličany. Pak bodovali američtí autoři; dnes je v kurzu detektivka severská. Nu a „Poslední Laponec“ spojuje kouzlo francouzské i skandinávské detektivky, na kterou odkazuje dějištěm, krajem Finnmark na severu Norska. Dikce knihy je však barvitější, více osobní, emotivnější – nezapře, že ji napsal Francouz – Olivier Truc. Žurnalista, dokumentarista a uznávaný odborník na reálie baltských a severských zemí už dvacet let žije a pracuje ve Švédsku. Napínavý příběh z málo známého světa Laponců, prastarého národa Sámi, se ukázal být nesrovnatelně úspěšnější než Trucova prvotina, věnovaná útěku francouzského vězně z gulagu. Díla doslova ověnčeného cenami se vzápětí ujala švédská kinematografie.

Ústřední dvojice vyšetřovatelů, Sám Klemet Nang a mladá Norka Nina Nansenová, navzdory nejrůznějším nástrahám rozplétají kauzy zmizení vzácného artefaktu a brutální vraždu starého pastevce. Oba příslušníci regionální „sobí policie“ i vztahy mezi nimi působí velmi lidsky: trápí je soukromé problémy, ale (žel značně onošená) psychická rozervanost se v jejich případě nekoná. Získali sympatie čtenářů do té míry, že loni se jim představili v navazujícím románu „Vlčí průliv“… a znovu zvítězili. Obou titulů se u nás s péčí ujalo nakladatelství Panteon.

Soumrak Sámů

Hned coby předehru hlavního děje Truc vypálí drsnou, mystickou retrospektivu z dávné historie Sámů, Sápmelažžat. Úděl nejstarších Evropanů, kdysi lovců a rybářů, později také chovatelů sobů, se podobá tragédii severoamerických indiánů. Zatlačování z původních sídel do méně příznivých oblastí, zabírání i těchto území, asimilace, křivdy, utrpení, církevní represe, bezohlednost úřadů, diskriminace, ničení životního prostředí, zánik tradic – ve 21. století sice formální rovnoprávnost a sociální podpora, ale také vykořeněnost, profanace i ztráta etnické a kulturní identity. Přitom Sámové nebyli žádní prosťáčci, ale hloubaví, bystří, samostatní a mírumilovní lidé …

Přiblížení minulosti a současnosti Sámů, sugestivní zachycení místního koloritu uprostřed tvrdé zimy představuje největší pozitivum Trucovy knihy. Pátrání po pachatelích zločinů aktuálních i zasutých v čase zatraktivňují prvky z dobrodružné literatury; dobře to koresponduje s archetypální, divokou krajinou laponského severu. Truc používá v aktualizované, modernizované verzi tradiční motiv mapy k pokladu / nalezišti, ale proč ne? V detektivkách jde vždycky o pomstu, nenávist – a majetek. Spisovatel se dostal tak trochu do pasti dané příběhem, protože musí napřed uvést netrpělivého čtenáře do prostředí a jeho specifik. Ovšem s každou další stránkou rytmus vyprávění nabývá na dramatičnosti a osudovosti, která přesahuje pouhé žánrové schéma.

Nelze vynechat dvě drobné poznámky. V příběhu se objevuje vedlejší, ale důležitá postava geologa, sudetského Němce, který před válkou přišel do kraje „snad z Čech“. Avšak etnografií a dějinami Sámů se dlouhá léta zabýval skutečný Čech, badatel Václav Marek. Pobýval v Norsku mezi Sámy od počátku třicátých let do r. 1948; dodnes na něj vzpomínají s úctou. Významná role v zápletce připadla tradičnímu sámskému stylu zpěvu, zvanému joik.

Nemá absolutně nic společného s jódlováním, jak se někdy tvrdí, ale vychází ze stejného základu jako indiánský zpěv, kterému se podobá. Zpěvák se v joiku snaží jen svým hlasem, nanejvýš s decentním doprovodem bubnu, přenést do písně ducha – podstatu – osoby nebo místa.

Pusťte si audioknihu

Trucův „Poslední Laponec“ po umělecké stránce nedosahuje kvalit jiného románu ze sámského prostředí, který kombinuje detektivní thriller s mystickými prvky, „Stallo“ od Stefana Spjuta (Host, 2013). Přesto jde o prvotřídní detektivku, přesně takovou, jaká se „hltá“ v jediném zátahu. Při porovnání s francouzským originálem je zřejmé, že by českému vydání prospěla citlivější a pečlivější práce překladatelky, i když uznávám, že neměla snadnou práci. Tím spíše bych doporučila audioverzi titulu, kterou Panteon svěřil osvědčenému nakladatelství OneHotBook: mistrně překrývá mírné nedostatky originálu (třeba černobíle rozvržené charaktery) a tuctový překlad.

Více než devítihodinová adaptace posluchače fascinuje. Zvýrazňuje všechno, čím se vyděluje Trucova severská detektivka ze záplavy žánrových publikací. Osobití aktéři s akcentem folklóru; mrazivá atmosféra, v níž připomínají ukrytá tajemství led hrozivě praštící pod závějemi sněhu; všudypřítomný dotek nebezpečí, které prorůstá z legend a krutých dějin kraje… Dramatizace je akčnější a nápaditější, než bývá běžné. V charismatickém, brilantním podání zkušených narátorů Jany Strykové (Nina), Igora Bareše (Klemet), Pavla Rímského (ostatní postavy v jedinečném ztvárnění) ožívají oba hlavní hrdinové a lidé kolem nich. V úloze vypravěče se herci střídají: kontrapunkt v promyšlené režii Michala Bureše působí harmonicky, svěže a poutavě.

První stránku románu symbolicky otevírá šamanský buben, magický a posvátný nástroj Sámů – jeho tóny také podkreslují mluvené slovo v uhrančivém rytmu, jako by se buben sám stal dalším z narátorů a udával spád příběhu. Na působivém hudebním doprovodu se má zásluhu skladatel Benoit Bories, také ovšem režisér adaptace, díky jehož umu je výsledná podoba audioknihy pestrá jako sámská výšivka, a přitom zkázněná jako zimní pláně Laplandu …

Mluvené slovo na zvukových nosičích