Vzpomínání na Jaroslava Ježka (1986)

Přidal: Přemek |

Září 22, 2008

Montáž ze vzpomínek nejbližších přátel a spolupracovníků. Hudba Jaroslav Ježek. Texty V+W. Výběr a sestava Ludmila Vrkočová. Střih Ivan Mikota. Odpovědný redaktor nahrávky Jiří Šrámek. Sleeve-note Ludmila Vrkočová, 1986. Cover design Stanislav Dvorský, 1986. Na titulní straně karikatura Adolfa Hoffmeistra. Foto Alexandr Paul a archív. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová. Režie gramofonového snímku Tomáš Vondrovic.

Uvádí Otakar Brousek I. Hovoří Jaroslav Ježek (dokumentární snímek), prof. dr. Václav Holzknecht, Jarmila Strnadová, zasloužilý umělec Jiří Srnka, národní umělec Karel Ančerl, národní umělec František Filipovský, národní umělec Miloš Nedbal, národní umělec Jan Werich, národní umělec Karel Vacek, zasloužilá umělkyně Ljuba Hermanová a Františka Ježková.

Natočeno 1986 (Čs. rozhlas). Vydal Supraphon v roce 1986 (1 LP; SUPRALONG 1218 4056 X-F).

Obsahuje písně: 1. Co na světě mám rád (Orchestr Osvobozeného divadla řídí Jaroslav Ježek); 2. Isabel- valse (Orchestr Osvobozeného divadla řídí Jaroslav Ježek); 3. Holduj tanci, pohybu (František Filipovský, Orchestr Osvobozeného divadla řídí Jaroslav Ježek); 4. Svítá
(Orchestr Osvobozeného divadla řídí Jaroslav Ježek); 5. Tmavomodrý svět (V+W, Jaroslav Ježek – klavír); 6. O Španělsku si zpívám (V+W, Orchestr Osvobozeného divadla řídí Robert Brock); 7. Šaty dělaj‘ člověka (V+W, Orchestr Osvobozeného divadla řídí Jaroslav Ježek); 8. Svět patří nám (V+W, Orchestr Osvobozeného divadla řídí Jaroslav Ježek); 9. Strejček Hlad (V+W, Orchestr Osvobozeného divadla řídí Jaroslav Ježek); 10. Black Dream (Taneční orchestr Čs. rozhlasu řídí Kamil Hála).

Sleeve-note: Kdo zná sílu zvukového dokumentu, dobře ví, že je v procesu poznání člověka, jeho práce a doby, ve které žije, nenahraditelný. Svědectví o čemkoliv může být řečeno nejrůznějšími způsoby, a to, jak je řečeno, vypovídá často více než obsah sám. Vždyť právě řeč spojuje člověka s člověkem, lidi s lidmi.
Proto jsou tolik oblíbené besedy s umělci, proto jsou tolik oblíbené rozhlasové pořady, v nichž se lidé nejrůznějších profesí zamýšlejí sami nad sebou, vzpomínají na významné události či své přátele. Zvuková forma svědectví má svou specifiku, která je vlastní rozhlasu a neméně gramofonovému záznamu.
Jaroslav Ježek je jméno, které je stále stejně populární jako v době skladatelova vstupu do hudebního života 20. a 30. let. Žijí ještě mnozí jeho vrstevníci, ale miluje ho i mladší generace, a dokonce i ta nejmladší. Není divu. Ježkova hudba je plná optimismu, vtipná, radostná, taková, jakou mladí lidé vždycky mají rádi. Trochu méně známá je Ježkova hudba z oblasti tzv. hudby vážné, ale i tady se dlouhodobě prověřuje její hodnota.
O Jaroslavu Ježkovi-hudebníku mluví tedy přesvědčivě jeho hudba. Můžeme ji poslouchat. O Jaroslavu Ježkovi – člověku si můžeme hodně přečíst, především v zasvěcených publikacích dr. Václava Holzknechta. Pro poznání umělecké osobnosti bývá však důležité i osobní setkání; pokud už není možné, tedy osobní setkání s jeho nejbližšími. Proto, když se blížilo 75. výročí skladatelova narození a 40. výročí jeho smrtí, objevil se v plánu populárního rozhlasového pořadu A léta běží… i titulek: „Jaroslav Ježek. Pořad sestavený z dokumentů zvukového archívu Čs. rozhlasu a vzpomínek pamětníků“.
Ve zvukovém archívu byly záznamy hlasu Jaroslava Ježka, vzpomínka národního umělce Karla Ančerla a vyprávění národního umělce Jana Wericha v cyklu Táto, povídej. Žila ještě skladatelova sestra Jarmila Strnadová a jeho žena Františka Ježková. A také ještě dost Ježkových nejbližších přátel a spolupracovníků. Požádali jsme o vzpomínku dr. Václava Holzknechta, národního umělce Františka Filipovského, národního umělce Miloše Nedbala, národního umělce Karla Vacka, zasloužilou umělkyni Ljubu Hermanovou a zasloužilého umělce Jiřího Srnku. Shromáždilo se několik hodin nesmírně zajímavého vyprávění, z kterého však bylo nutné – stejně jako ze zvukových dokumentů – vybírat tak, aby jednotlivá svědectví chronologicky dokumentovala celý skladatelův život.
Tak vznikl pořad A léta běží…, který posluchači přijali vděčně. Původní půlhodina byla pak rozšířena na dvojnásobek a vychází na gramofonové desce. Všichni, které uslyšíte, podali svá upřímná svědectví o Jaroslavu Ježkovi – člověku i hudebníku, který se v pětatřiceti zvedl od klavíru, sbalil své lidské bolesti a hudbou rozpustil smrt v neklidné tekutině času. A tak je mu stále přes třicet a stále je mezi námi.
Ludmila Vrkočová