Babička pozdravuje a omlouvá se (2015)

Přidal: Premek |

Srpen 17, 2015

Fredrik Backman. Audiokniha. Režie Michal Bureš.

Čte Valerie Zawadská.

Natočeno 2015. Vydal OneHotBook v roce 2015 (1 CD MP3; 12 hod. 47 min.).

Lit.: anonym: Babička pozdravuje a omlouvá se. In web Naposlech, b. d. /2015/ (propagační text). – Cit.: Právě vychází audiokniha Babička pozdravuje a omlouvá se od Fredrika Backmana, autora celosvětově úspěšného románu Muž jménem Ove, jehož zvuková podoba obdržela cenu Audiokniha roku 2014 coby Absolutní vítěz.

„Stejně jako v předchozím díle autor ukazuje, že i hašteřiví sousedé či podezřelí podivíni mají bohatý vnitřní život a spoustu nemilých zkušeností, které z nich udělaly osoby, jakými se jeví být. Díky tomu jeho příběh vybízí k toleranci, pochopení i otevřenosti skrze hravost, fantazii a humor,“ uvedla Šárka Nováková, redaktorka vydavatelství OneHotBook.

Četby se zhostila Valérie Zawadská, ostřílená dabérka a vypravěčka disponující charakteristickým charismatickým hlasovým projevem. „Byl jsem rád, že jsme se na četbě domluvili s Valérií, protože tahle knížka má jedno velké úskalí. Předchozí Muž jménem Ove byl totiž celkem jednoznačně postavený. Zatímco tady je spousta různých fokusů, které ústí ve velký humanitní postulát v mikrosvětě jednoho činžáku. Vzhledem ke konceptu to však nemůže vyprávět malá holčička, i když tu hraje hlavní úlohu – takže to musí být babička. A obě dvě roviny je třeba ohlídat, což se Valérii dobře daří, aniž by ztratila potřebné tempo a barvitost jednotlivých figur,“ vysvětluje režisér audioknihy Babička pozdravuje a omlouvá se (i předešlého Muže jménem Ove) Michal Bureš.

Každý sedmiletý dítě si zaslouží superhrdiny. Přesně tak to říká babička, která je ve svých osmasedmdesáti letech schopná vloupat do ZOO, strašit sousedku sněhulákem, vzpírat se zatčení nebo vítat Jehovisty v rozhaleném županu… Umí také vytvořit ten nejúžasnější pohádkový svět a své vnučce Else přichystá nezapomenutelné dobrodružství. V téhle honbě za pokladem je třeba doručit několik vzkazů s omluvou a zejména zjistit, že nic není takové, jaké se to na první pohled zdá být. Nejbližší sousedství, které působí jako důvěrně známé, je ve skutečnosti kouzelnou říší, jíž je nutno zachránit… „Líbí se mi to ohromně a neskutečně. Plakala jsem miliónkrát, protože je to tak dojemné, tak citově zabarvené, tak úžasně napsané, že… jsem chtěla být ta malá holčička. Je to nesdělitelný pocit a opravdu nádherný text,“ prohlásila o příběhu jeho vypravěčka Valérie Zawadská. A dodává: „Chtěla bych být takovou babičkou!“

Jak se herečce podařilo tou malou holčičkou a zároveň i její babičkou opravdu stát? „Jeden můj kolega vždycky v divadle říkával: ‘Citem – máš-li. Hraj tak divadlo, funguj tak na jevišti, prostě existuj.‘ Tohle vyjádření se mi hrozně líbí, protože jinak k tomu ani přistupovat nelze. Není to tak, že bychom si s režisérem vymýšleli a nějak to složitě barvili: teď mluví holčička, teď mluví Britt-Marie nebo někdo další. Ten projev je trošku utlumen, ale stejně se člověk po té dlouhé a náročné přípravě do těch postav nějak ponoří. Protože ví, že Britt-Marie má spíš uštěpačnou polohu hlasu, maminka je hrozně milá, babička je osobitá… Ovšem pak je potřeba hovořit také za Alfa, nebo Vlčí srdce, nebo tu za chudinku paní ‘černou sukni‘.“ Zmíněná příprava je pro Valérii Zawadskou záležitostí osobních preferencí, potřeb i přístupu, který se u každého interpreta výrazně liší. „Vzpomínám si, když jsem před lety začínala v Českém rozhlasu, měla jsem to štěstí, že jsem seděla ve studiu a natáčela vedle barda – Pepíka Somra. Tak jsem mu koukla do textu a on tam měl všelijaké kličky a čárky. Úplně jsem se lekla, že takhle důkladně já připravená nejsem. Nebo Alfréd Strejček, ten byl v tomhle úplně dokonalý. Vůbec jsem nechápala, jak se v tom počmáraném papíru může vyznat. Až mi došlo, že každý máme nějaký vlastní přístup, každý herec se připravuje jinak. Třeba já si jen občas dělám nějaké spojovací čárečky, vykřičníky, uvozovky a podobně. Ale většinou moje příprava spočívá v tom, že čtu: znovu a znovu a znovu a znovu. Maximálně si po straně poznamenám pocit, jaký zrovna v dané pasáži vnímám,“ prozrazuje narátorka. A doplňuje: „Než jsme začali točit, tak jsem tenhle román přečetla třikrát. A ještě si to každé dopoledne před odpoledním natáčením připomínám dalším čtením.“

Lit.: anonym: Chtěla bych být takovou babičkou! In web Naposlech, 13. 8. 2015 (rozhovor). – Cit.: Právě vychází audiokniha Babička pozdravuje a omlouvá se od Fredrika Backmana, autora celosvětově úspěšného románu Muž jménem Ove, jehož zvuková podoba obdržela cenu Audiokniha roku 2014 coby Absolutní vítěz. Četby se zhostila Valérie Zawadská, ostřílená dabérka a vypravěčka disponující charakteristickým charismatickým hlasovým projevem.

Jak se vám celý příběh babičky a její vnučky líbí?
Líbí se mi to ohromně a neskutečně. Když mi to režisér minulý týden předával, řekla jsem si – vyspím se na to a až zítra se do toho vrhnu. Ráno v 8 hodin 5 minut jsem si v klidu sedla ke kafíčku a ve 12 hodin 5 minut jsem dočetla. Mezitím jsem plakala miliónkrát, protože je to tak dojemné, tak citově zabarvené, tak úžasně napsané, že… jsem chtěla být ta malá holčička. Je to nesdělitelný pocit a opravdu nádherný text. Příběh vypráví vypravěč a důležitou roli v něm má právě babička, nicméně často se na události dívá očima její vnučky. Takže jste nakonec tou malou holčičkou opravdu musela být. Jak se vám to dařilo?
Jeden můj kolega vždycky v divadle říkával: Citem – máš-li. Hraj tak divadlo, funguj tak na jevišti, prostě existuj. A tohle vyjádření se mi hrozně líbí, protože jinak k tomu ani přistupovat nelze. Není to tak, že bychom si s režisérem vymýšleli a nějak to složitě barvili: teď mluví holčička, teď mluví Britt-Marie nebo někdo další. Ten projev je trošku utlumen, ale stejně se člověk po té dlouhé a náročné přípravě do těch postav nějak ponoří. Protože ví, že Britt-Marie má spíš uštěpačnou polohu hlasu, maminka je hrozně milá, babička je osobitá… Ovšem pak je potřeba hovořit také za Alfa, nebo Vlčí srdce, nebo tu za chudinku paní „černou sukni“. A jaká je tedy ta zmíněná příprava?
Vzpomínám si, když jsem před lety začínala v Českém rozhlasu, měla jsem to štěstí, že jsem seděla ve studiu a natáčela vedle barda – Pepíka Somra. Tak jsem mu koukla do textu a on tam měl všelijaké kličky a čárky. Úplně jsem se lekla, že takhle důkladně já připravená nejsem. Nebo Alfréd Strejček, ten byl v tomhle úplně dokonalý. Vůbec jsem nechápala, jak se v tom počmáraném papíru může vyznat. Až mi došlo, že každý máme nějaký vlastní přístup, každý herec se připravuje jinak. Třeba já si jen občas dělám nějaké spojovací čárečky, vykřičníky, uvozovky a podobně. Ale většinou moje příprava spočívá v tom, že čtu: znovu a znovu a znovu a znovu. Maximálně si po straně poznamenám pocit, jaký zrovna v dané pasáži vnímám. Kolikrát tedy text nakonec přečtete?
Než jsme začali točit, tak jsem tenhle román přečetla třikrát. A ještě si to každé dopoledne před odpoledním natáčením připomínám dalším čtením.

A co mimo pracovních textů čtete ve volném čase?
Já čtu ráda. V tom příběhu Babička pozdravuje a omlouvá se je nádherná pasáž o zmiňované „černé sukni“, kdy za ní Elsa přijde do ordinace a je vyděšena tím kvantem knížek, které tam má, když by se všechny vešly do čtečky. A ta paní jí krásně vysvětluje, že má ráda knihy. Že je ráda drží v ruce a ráda si jimi listuje. To je nezaměnitelný pocit, který je důležitý i pro mě. Čtu všechno. Vzhledem k chystanému pořadu jsem teď četla o Edith Piaf, pak mi na nočním stolku leží Malý princ kvůli divadlu. Pak se mi na chalupě povaluje tuna knížek po kamarádce, která se provdala do Anglie a nechala tady svou knihovnu, kterou mi věnovala – což je nádhera. Takže detektivky, historické romány, naučná literatura, všechno. Co nesmí chybět, je poezie. Skácel, Mikulášek, Cvetajevová, Seifert… K letošním Vánocům jsem dostala dvě krásné detektivky – Joa Nesbøho a Agátu Christie. Po svátcích jsem pak měla čtyři dny volno a hned jsem přečetla čtyři knihy, které měly každá kolem šesti set stránek. Já jsem totiž opravdu vášnivý čtenář.

Často čtete v rozhlase, nebo ztvárňujete různé role v dramatizacích, zkusila jste si dokonce i part mimozemské kněžky v audioknize MYCELIUM: Jantarové oči. Je to ale poprvé, co čtete celou audioknihu sama?
V tomhle je to pro mě premiéra, přestože vlastně bydlím nedaleko studia vydavatelství OneHotBook. Poprvé jsem ale dostala možnost číst úplně sama celou audioknihu. Navíc s vynikajícím režisérem Michalem Burešem, i se skvělým zvukařem a ještě k tomu s takhle úžasným textem.

V čem je to náročnější, než jednotlivé role?
Teď budu neskromně tvrdit, že to pro mě není náročné, i když je. Ale právě proto, že je to tak krásná knížka, tak to pro mě vlastně náročné není. Ale samozřejmě to náročné je, protože jde o velké kvantum textu, které se musí vstřebat a vložit do mozku tak, aby to všecko fungovalo.

A jak se vám líbila postava samotné titulní babičky?
Řeknu to jednou větou: Chtěla bych být takovou babičkou!

Lit.: Herynková, Helena: Sedmiletý děti potřebujou superhrdiny. In web Styl života – Kultura, 21. 10. 2015 (recenze). – Cit.: Po úspěchu humorného i dojemného románu Muž jménem Ove se autor Fredrik Backman vrací s jiným příběhem, přesto však stejně kvalitním. Příběh malé Elsy, její potrhlé babičky a jednoho velkého tajemství z románu Babička pozdravuje a omlouvá se vás vezme za srdce i díky audioknižnímu vydání z vydavatelství OneHotBook.

Sedmiletá Elsa žije ve velkém činžovním domě se svou babičkou, maminkou a celou řadou zajímavých sousedů. Její maminka je rozvedená a právě čeká miminko se svým novým partnerem Georgem. Elsa není jako ostatní děti, je tichá, přemýšlivá, nemá vůbec žádné kamarády, má ráda vyprávění pohádek a superhrdiny. Každý sedmiletý dítě totiž potřebuje superhrdiny, jak říká její babička.

Babička vůbec není jako naše babička od Boženy Němcové, je to moderní, trochu nepořádná dáma, která pije pivo, zakusuje ho skořicovými šneky, leze přes zeď do ZOO, řídí auto i přes zákaz a pro svou vnučku by udělala cokoliv. Elsa má každodenní problémy ve škole, jelikož je prostě jiná a ostatní děti ji šikanují. Mimo šikany ve škole malou holčičku trápí i vztahy její maminky s Georgem, který je milý a má ho ráda, jen neví, co se stane, až se narodí nový bratr nebo sestra.

Sedmiletá děvčátka prostě potřebují svoje superhrdiny a Elsinou největší hrdinkou je právě babička. Babička s ní mluví tajnou řečí, mají svá společná tajemství a také svůj skvělý, pohádkový svět, kde dobro vždycky vyhraje. Vybájená Říše před procitnutím, kde mají každý den svátek a čas se měří na věčnosti, je pro Elsu kouzelným místem. Může při babiččiných vyprávěních zapomenout na všechny vlastní strachy, v Říši je rytířkou, bojovnicí s mečem, která dokáže odrazit každý úder.

Bohužel, život se s nikým nemazlí, tak ani Elsa nemá šanci zůstat pod ochranou své superhrdinky až do dospělosti. Ale než se babička se svou vnučkou navždy rozloučí, vyšle ji na nejdůležitější a nejnebezpečnější výpravu za pokladem, kterou si Elsa dovede představit. „Můžete svou babičku milovat mnoho let, aniž o ní vlastně cokoliv víte,“ zjišťuje Elsa při odkrývání dalších a dalších tajemství života své milované babičky. Zvládne Elsa vyřídit všem, kterým má, že babička pozdravuje a omlouvá se? Překoná svoje strachy a vybojuje všechny bitvy s nezvanými draky? A jaké tajemství její babička po celý život tak žárlivě strážila? To se již dozvíte z dojemného vyprávění pro malé i velké, z příběhu příjemného jako babiččina objímající náruč.

Román Babička pozdravuje a omlouvá se v audioknižní podobě zahřeje u srdce jako láskyplný polibek, prostoupí vaši duši jako vůně kuchyni, když se pečou čerstvé buchty, jednoduše zasáhne přesně tam, kam příběhy o lásce, naději a nezkrotné odvaze cílí. Fredrik Backman opět dokázal, že umí vyprávět vtipně, svižně, a přesto zasáhne své čtenáře citem v tu pravou chvíli.

Vypravěčkou audioknihy se stala herečka a oceňovaná „neviditelná herečka“, čili rozhlasová a dabingová interpretka, Valérie Zawadská. Zawadská se přednesu Elsina a babiččina příběhu ujala s grácií, neskutečným šarmem a jemným vtipem, díky čemuž si ji okamžitě zamilujete. Stejně jako Elsa miluje svou babičku. S každou další kapitolou budete toužit, aby příběh nikdy neskončil a abyste mohli zůstat v Říši před procitnutím alespoň na deset tisíc pohádkových věčností.

Říše před procitnutím se otevírá, draci bojují s městským opevněním a babiččina teplá náruč už naštěstí není jediná jistota, kterou v životě máte. Nechte se příjemně uchvátit příběhem plným fantazie, kouzla i naděje, který by mohl být klidně tím vaším.

Lit.: Klíčník, Richard – Kadlecová, Kateřina: Audioknižní hity v podobě obžerného detektiva a šílené babičky. In web Reflex, 22. 10. 2015 (recenze). – Cit.: (…) „Nemáš zapalovač?“ – „Je mi sedm!“ – „Jak dlouho se na to ještě chceš vymlouvat?“

Rozpustilé konverzace sedmiletého spratka Elsy a její o sedmdesát let starší potrhlé babičky jsou nejlepší součástí dobrodružného příběhu dvou zvláštních, většinovou (čti: nudnou) společností nepochopených žen. Audiofilové, možná i ti z řad dětí a mládeže, si novinku švédského autora i u nás populárního románu Muž jménem Ove (v ČR se mimochodem audio verze této knihy stala absolutním vítězem soutěže Audiokniha roku 2014) nejspíš dost oblíbí. Prózu Babička pozdravuje a omlouvá se z pera třicátníka Fredrika Backmana nedávno načetla Valerie Zawadská a vydalo malé, ale šikovné nakladatelství OneHotBook. Třináct hodin vyprávění oblaží vaše srdíčko podobně jako ta o tom staříkovi, co vylezl z okna a zmizel, nebo ta o té analfabetce, co uměla počítat. Prostě další hřejivá próza z ledové Skandinávie, s dlouhým názvem a hlubokým lidským příběhem.

Mluvené slovo na zvukových nosičích