Game (2015)

Přidal: Premek |

Září 2, 2015

Anders de la Motte. Audiokniha. Režie Jitka Škápíková.

Účinkují Petra Špalková, Jan Zadražil a Jiří Vondráček.

Natočeno 2015. Vydal OneHotBook v roce 2015 (1 CD MP3, AK055, EAN: 8594169480558; délka nahrávky 9 hodin 16 minut).

Pozn.: Nejlepší trik se ďáblovi povedl, když přesvědčil svět, že neexistuje. Když se třicetiletý povaleč Henrik Pettersson, zvaný HP, vrací z nočního tahu stockholmskou podzemní dráhou domů, uvidí na protějším sedadle zapomenutý mobil. Lákavý nález navíc po chvíli zabliká a vyzve ho esemeskou ke vstupu do hry. Stačí splnit úkol a získat finanční odměnu i lepší hodnocení v rámci herního profilu. Kdo by odolal? Adrenalin koluje, zadání jsou stále nebezpečnější, ale pak přijde úkol, jehož splnění obnáší útok na lidské životy. O co vlastně ve HŘE jde? A kdo v ní vyhrává?

Jan Zadražil (* 1975)

Absolvent Státní konzervatoře v Praze působil v řadě pražských i mimopražských divadel (např. Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo Na Vinohradech, F. X. Šaldy v Liberci, Pod Palmovkou, Jiřího Wolkera, U Hasičů, Středočeské divadlo v Kladně, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, Švandovo divadlo na Smíchově, Agentura Harlekýn, Ta Fantastika) a dosud hostuje v dalších (Divadlo Company.cz, Veselé skoky o. s., CD 2004, Husa Na provázku Brno, Divadlo v Řeznické…). Účinkoval rovněž v několika televizních filmech (Nepodepsaný knoflík, Sněžná noc, Bludičky), seriálech (Manželská tonutí, Zdivočelá země, Rodinná pouta/Velmi křehké vztahy, Přešlapy, Cesty domů) a také v celovečerních snímcích (Vy nám taky, šéfe, Proměny, Zemský ráj to napohled, Labyrint). Hraje též v kapele Moje řeč.

Petra Špalková (* 1975)

Od malička účinkovala spolu se svým bratrem v inscenacích Dětského studia brněnského Divadla Na provázku. Po maturitě studovala čtyři semestry divadelní vědy na Univerzitě Karlově, nakonec však dala přednost divadelní praxi. V letech 1991-96 byla členkou divadelního spolku Kašpar, pak přestoupila do pražského Činoherního klubu. Roku 1997 hostovala v Divadle v Dlouhé a v téže době se stala držitelkou ceny Thálie jako talent roku. Na podzim 1999 přestoupila do Divadla Na zábradlí, kde ostatně už rok předtím hostovala a od roku 2005 je členkou souboru činohry Národního divadla v Praze. Filmoví a televizní diváci ji znají např. ze seriálů Zdivočelá země (1997), Letiště (2006), Terapie II (2013), nebo ze snímků Šakalí léta (1993), Šeptej (1996), Kolja (1996), Smradi (2002), Marta (2006), Václav (2007) a dalších. Za hlavní ženskou roli ve filmu Jako nikdy (2013) získala ocenění Český lev.

Jan Vondráček (* 1966)

V dětství chodil do dramatického kroužku, ale k divadlu se dostal až během vojny po gymnáziu (účinkoval v Armádním uměleckém souboru). Následovalo studium na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, odchod s celým ročníkem do nově vzniklého Dejvického divadla, účast na mnoha festivalech, řada ocenění a vstup do souboru Divadla v Dlouhé, jehož členem je dodnes. Díky seriálu Mentalista, v němž dabuje hlavní postavu Patrika Janea, je známý i jeho hlas (Cena Františka Filipovského 2010). Filmoví a televizní diváci jej mohli zaznamenat ve filmech Pokoj v duši (2009), Lidice (2011), Příběh kmotra (2013) nebo v seriálech České století (2013), Život a doba soudce A. K. (2014) či Vraždy v kruhu (2015).

Lit.: anonym: Mám občas pocit, že takovou hru hraju… Herci Jan Zadražil a Petra Špalková prozradili, jak se jim spolupracovalo při nahrávání audioknihy GAME. In web OneHotBook, 7. 9. 2015 (rozhovor). – Cit.: Jak se vám líbila vaše postava v audioknize?

Jan Zadražil: Postava Henrika mi byla blízká svou leností a flákačstvím, to je něco, o čem často (především po skončení prázdnin) sním, ale málokdy zažívám. Pokud tu možnost flákat se a lenošit dostanu, jsem v tom fakt vynikající. Naopak mne trochu štval svým pocitem, že je chudák, proti kterému se spiknul svět a on nespravedlivě trpí, aniž by si za svou situaci mohl sám.

Petra Špalková: Rebecca se mi velmi líbila pro její vnitřní sílu a odhodlání, také pro vytrvalost, která se realizovala hlavně ve věrné ochraně mladšího bratra, který jí život jednou zachránil, aby jí ho následně dosti zkomplikoval. Příbuznosti a rozdíly se svým životem jsem nehledala, i když jistě existují – to, jak doufám, bude slyšet ze záznamu. (směje se)

Kdyby vám někdo nabídl možnost zahrát si v tajemné HŘE, odolali byste?

Jan Zadražil: Doufám, že bych odolal. Jsem z principu hravý člověk, ale zároveň trpím paranoidní nedůvěrou ke komunikačním technologiím. Dokud nevidím člověku do tváře, nechce se mi věřit.

Petra Špalková: Já mám občas pocit, že takovou hru hraju, jen se mě někdo zapomněl zeptat, jestli o to stojím. Já bych ji hrát nechtěla, mám dost hraní v rámci své profese a rolí životních.

Co bylo při nahrávání audioknihy nejnáročnější? A co vás naopak nejvíc bavilo?

Jan Zadražil: Přečíst všechna písmena správně za sebou – to bylo nejnáročnější. Ale díky rodinnému tandemu dam Škapíkových v režii mne to převelice bavilo. Měl jsem důvod být dobrý!

Petra Špalková: Natáčení jsem si užila, bylo to mé audioknižní poprvé – já dost ráda čtu, takže jsem spojila příjemné s užitečným. Tu čtvrtou, pátou hodinu ve studiu už asi nikdo nemá sil na rozdávání, ale bavil mě text, postava, paní režisérka mě citlivě a přitom pevně vedla a s Honzou Zadražilem jsem se pracovně konečně potkala, o což jsme, tuším, oba stáli už delší dobu.

Jak jste se na nahrávání připravovali?

Jan Zadražil: …četl, četl, četl, hrál si s telefonem, četl, spal, četl, četl, pařil, léčil kocovinu, četl, spal, četl, dával pozor na v metru zapomenuté mobily, četl, četl, nemohl přestat číst – tudíž nespal, dostával doma vynadáno, že se fláká, protože si pořád jen čte, pokoušel se vyrvat vlastní ženě knihu z ruky („Ukaž, co to tam čteš tak zajímavýho, že nemůžeš zajet na nákup. Přečtu si jen začátek… Hm… Hmmm… Můžete mi vysvětlit, proč mě rušíte, když si čtu výbornou knížku!!“), dočetl až do konce a začal shánět pokračování. Tak asi tak.

Petra Špalková: Připravila jsem se tak, že jsem nejdřív přečetla celou knihu a pak ještě jednou part své postavy. A chodila jsem brzy spát, abych měla hezký hlas. (usmívá se)

GAME je podobně jako ZMIZELÁ audiokniha, kde se střídají kapitoly mužského protagonisty a ženské hrdinky. V čem byla práce na těchto audioknihách jiná? Nebo naopak čím si byla podobná?

Jan Zadražil: V obou případech jsem měl to štěstí potkat u této práce krásné kolegyně a především skvělé herečky. To byla velká motivace, abych to nezvojtil a snažil se s nimi udržet krok. Vtip je ale v tom, že jejich part uslyším až na finální nahrávce, tudíž se vždycky hodně těším, jak to bude znít dohromady a jestli jim nedělám ostudu. Při práci na Hře ovšem byla možnost potkat se s Péťou Špalkovou přímo ve studiu, neboť v knize jsou i přímé dialogy obou postav. Mohl jsem tak uslyšet alespoň kousek z její postavy, ochutnávku z toho, jak na ni „šla“ a od té doby se „třesu“ na konečný výsledek naší práce ještě víc.

Mluvené slovo na zvukových nosičích