Stalker (2015)

Přidal: Premek |

Září 2, 2015

Lars Kepler. Audiokniha. Joona Linna před rokem zmizel. Skoro všichni si myslí, že je mrtvý. Skoro všichni. Režie Jitka Škápíková.

Čte Pavel Rímský.

Natočeno 2015. Vydal OneHotBook v roce 2015 (1 CD MP3, AK067, EAN: 8594169480671).

Pozn.: Policie obdrží video snímající tajně ženu za oknem, jak si obléká punčocháče. Objekt slídila se druhý den stane obětí krvavé vraždy. Krutost činu dovede vyšetřovatele k pastorovi Rockymu Kyrklundovi, který byl před devíti lety odsouzen za brutální zabití k nařízené psychiatrické péči. Domnělý viník se však ke spáchání násilí nedoznal, neboť si z události nic nepamatuje kvůli poškození mozku, které utrpěl při autonehodě. Zatímco Rocky dosud pobývá na uzavřeném oddělení, je na cestě další nahrávka. Nikdo nechápe, co se děje, ale komisařka Margot Silvermanová je přesvědčená, že se jedná o sériového vraha.

Lars Kepler

Pseudonym, za nímž se skrývá autorské manželské duo Alexandra Coelho Ahndorilová (* 1966) a Alexander Ahndoril (* 1967). Oba mají rádi thrillery a rozhodli se vytvořit sérii kriminálních příběhů, které by nebyly spojovány s jejich dosavadní tvorbou. Jejich první společný román Hypnotizér (Host, 2010) se stal mezinárodním bestsellerem, filmového zpracování se ujal známý režisér Lasse Hallström. Druhým dílem byla neméně úspěšná kniha Paganiniho smlouva (Host, 2011), třetím Svědkyně ohně (Host, 2012), čtvrtým Písečný muž (Host, 2012) a pátým titulem řady je Stalker (Host, 2015).

Pavel Rímský (* 1949)

Po studiích na JAMU získal angažmá v divadle v Hradci Králové, později vystupoval v divadle Dílna 24, které bylo trnem v oku tehdejšímu režimu. Účinkoval v mnoha oblastních i pražských divadlech, například v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, Městských divadlech pražských, Realistickém divadle (dnešní Švandovo divadlo) i v Divadle v Dlouhé. Od roku 1997 je členem souboru Divadla na Vinohradech. Filmoví diváci jej znají z rolí ve filmech Colette, Zemský ráj to napohled, Hanele či Učitel tance ale i z televizních filmů a seriálů jako Četnické humoresky, Dobrodružství kriminalistiky nebo Ulice. Díky svému charakteristickému hlasu se uplatnil také v dabingu (např. major Sidney Theodore Freedman v seriálu M*A*S*H).

Lit.: anonym: Je to docela maso. In web OneHotBook, 3. 11. 2015 (rozhovor). – Cit.: Jak se „hlas“ audio verze série s Joonou Linnou herec Pavel Rímský popasoval se záludnostmi textu a pátým dílem řady nazvaným STALKER?

Dočetl jste zatím poslední pátý díl Stalker řady s Joonou Linnou od dvojice skryté za pseudonymem Lars Kepler. Jaký máte jako interpret z celé série pocit?
O tom se těžko mluví. Mně osobně se ze všech dílů nejvíc líbila Paganiniho smlouva, ale to neznamená, že bych měl pocit, že má série sestupnou tendenci, nebo že by se v ní něco opakovalo. Nápadů mají autoři spoustu, někomu se ta přehršel podnětů může zdát až příliš, ale mně se to líbí.

Jak se z vašeho pohledu vyvíjí postava Joony Linny v průběhu celé série?
Všeobecně se ví, že Lars Kepler je pseudonym dvou lidí a už tím se celá série trochu vymyká. Mám trochu tendenci si představovat, že autor se do hlavní postavy aspoň částečně projektuje, nebo čerpá z něčeho, co dobře zná, nebo tvoří toho, kým by si chtěl zkusit být… A podle toho se pak daná postava nějak vyvíjí, až si nakonec žije vlastním životem, někdy třeba i proti vůli svého stvořitele. V pátém dílu se posluchači o Joonovi mnoho nového nedozvědí, neboť tam tentokrát vpadne skoro jako deus ex machina a vyřeší případ. Avšak jeho postava má už v předchozích čtyřech audioknihách určitý vývoj a jak to říci, abych nic neprozradil… Ve Stalkerovi zkrátka už na scénu přicházejí jiní protagonisté, ale on se tam přesto za jistých okolností objeví.

Co se vám na „keplerovkách“ nejvíc líbí?
Nejradši jsem měl, že mají autoři bujnou fantazii a že jsou to hrozně zajímavé, dobře vymyšlené příběhy s trochou bizarnosti. Že nejde o žádnou jednoduchou, prvoplánovou detektivku. Baví mě ta mnohovrstevnatost a komplikovanost.

Jak se vlastně na jejich natáčení připravujete?
Je to docela maso, protože jsou to rozsáhlé texty. Nakonec jde stejně o schopnost okamžité reakce, protože těch čtyři sta stran si nikdy dopředu nenačtete natolik důkladně, aby vás ve studiu nic nepřekvapilo. Děláte si samozřejmě poznámky a spoustu grafických znamének do textu, aby člověk věděl, jak má zrychlit nebo zpomalit či změnit intonaci, protože to se v tom rozsahu jinak nedá zapamatovat.

A co na jejich četbě bylo nejobtížnější?
Nejobtížnější bylo, že autoři píší celkem složitá souvětí a člověk si je pro sebe musí nějak rozklíčovat; udělat si interpunkce i tam, kde nejsou uvedené, protože text, když ho interpretujete, má jinou dynamiku, než je popsaná interpunkcí v knize. Těžké a zároveň zajímavé je to, jak je potřeba neustále měnit rytmus: někdy do toho pořádně šlapete a vzápětí je to naopak velmi pomalé. Hodně se to střídá, ale to je na tom pěkné.

Věnujete se skandinávským detektivkám i ve volném čase jako čtenář?
Čtu je rád, i jiné tituly než keplerovky. Hrozně mě mrzelo, že jsem nemohl načítat třeba i Stiega Larssona, protože se mi série Milénium moc líbí. A čítával jsem i detektivky dvojice Maj Sjöwallová-Per Wahlöö, které frčely už někdy před třiceti lety a jimiž pro mě celá tahle vlna nord krimi začala. Jinak nejsem zrovna čtenářem detektivek, ale tyhle severské mám velmi rád.

A co ještě rád čtete? Co máte na nočním stolku?
Teď nemám na nočním stolku vůbec nic, protože jsem poslední dva měsíce v divadle intenzivně zkoušel na Vinohradech hru Kašpar H. (Dítě Evropy) v režii Natálie Deákové a pak inscenaci Caligula režiséra Martina Čičváka. A jak už to tak bývá v mém povolání, kdy buď dlouho neděláte a nic a pak naopak děláte příliš mnoho věcí naráz, tak do toho jsem teď točil hraný dokument o Janu Husovi a chystám se na natáčení nové kriminální série Rapl, kde v jednom díle hraju krásnou roli zločince. Jinak ale mám rád Grahama Greena, Sto roků samoty a všechny Marquézovy knihy a spoustu dalších věcí…

Jak jste zmiňoval toho Larssona, máte podobně vyhlédnutého někoho dalšího autora, jehož knihu byste rád načetl do audio podoby?
Vzhledem k tomu, že mě baví severské detektivky, tak cokoli z tohoto ranku. Larssona už skvěle namluvil Martin Stránský, to už je „vyprodáno“. Nesbøho čte zase Hynek Čermák, zajisté znamenitě. Ale kdyby se našlo něco dalšího… Třeba nedávno jsem četl výbornou detektivku Mráz, kterou sice napsal francouzský autor Bernard Minier, ale je atmosférou pomalu severštější než seveřani.

Účinkoval jste i v audioknize Poslední Laponec, kde jste se střídali v trojhlasé interpretaci. Co máte raději – vícehlasé střídání, kde mluvíte jen jistou roli, nebo četbu celé audioknihy?
S údivem i s potěšením jsem při práci pozoroval kolegy, jak tak mluvíme na střídačku všichni tři. Ale já jsem takový samotář, takže když bych si měl vybrat, tak si to raději načtu celé sám.

A co byste doporučil nejen jako divadelní herec, ale i jako divadelní divák?
Samozřejmě chodím do divadla, ve kterém sám účinkuji, abych věděl, co se ještě hraje a jak to kolegům jde. Jinak do divadla moc nechodím, protože mě to na stará kolena nějak tiše přestalo bavit. Ale má to veliké výjimky a jednou z nich je Dejvické divadlo, které navštěvuji často a rád. Kvůli zkoušení jsem ještě neviděl jejich nejnovější kusy, ale vynikající je komedie Dealer´s Choice, hra Dabing Street nebo Ucpanej systém je úžasnej. Myslím si o nich, že jsou s divadlem někde úplně jinde než Praha i zbytek republiky. Tam se chodím vyvětrat a připomenout si, že jsem to divadlo šel před čtyřiceti lety dělat z nějakého důvodu.

Co byste chtěl na závěr vzkázat posluchačům audioknihy Stalker?
Že jsem se s tím celkem popáral, činilo by mi velké potěšení, kdybych posluchače nezklamal.

Lit.: Macháček, Tomáš: Nikdy nevíš, kdo se dívá. In web Naposlech.cz, 5. 1. 2016 (recenze). – Cit.: Když policie obdrží záhadnou videonahrávku, nikdo netuší, že jde o předehru k nejbrutálnější vraždě posledních let. Na záznamu je přes okno natočena oblékající se žena, která je následujícího dne nalezena zavražděna zvlášť krutým způsobem. Provedení zločinu připomene devět let starý případ, po kterém byl do psychiatrické péče svěřen někdejší pastor Rocky Kyrklund. Kvůli následkům autonehody si na svůj čin nepamatuje, přesto je stále držen pod zámkem. Mohou staré události s aktuálním děním nějak souviset? Vraždil opravdu Kyrklund? Komisařka Silvermanová je především přesvědčena, že současný vrah už vyhlíží svou další oběť. Právě v té chvíli přichází na policii další znepokojující video.

Manželská dvojice Ahndorilových se románem Stalker po dvou letech vrátila k čtenářsky oblíbené sérii detektivek s komisařem Joonou Linnou. Má to však jeden háček. Schází hlavní postava. Detektiv, který před rokem zmizel, je totiž téměř všemi považován za mrtvého a jeho místo u policie zastává kriminalistka Margot Silvermanová, která zatím zkušeností svého předchůdce nedosáhla. Policie je tak bez Joony Linny do značné míry ochromená. Joonova bývalá kolegyně Saga Bauerová se však s komisařovou smrtí nechce smířit a začne pátrat po tom, co se doopravdy stalo. Věří, že pokud někdo může přijít stalkerovi na stopu, je to právě on.

Pro někoho může být Stalker, stejně jako ostatní Keplerovy romány, trochu komplikovaný a díky vrstvení mnoha nepravděpodobných okolností až trochu bizarní. Autoři zkrátka hrají na efekt, snaží se čtenáře šokovat pomocí vypjatých scén a čím dál brutálnějších zločinů. Ve Stalkerovi ale naštěstí trochu polevili a oproti hodně drsnému Písečnému muži se novinka nese v poklidnějším tempu. Totéž však nejde říct o Joonově životě. Ahndorilovi, alias Lars Kepler, mu toho naložili opravdu hodně a tak se z energického komisaře pomalu stává životem unavený stárnoucí muž, kterého k činnosti vybudí teprve naléhavý případ. Vedle Harryho Holea tak severská detektivka našla dalšího těžce zkoušeného hrdinu, který se z trosky stane vmžiku téměř nezranitelným supermanem.

V pátém dílu se tvůrci rozhodli vrátit k některým událostem, které zůstaly v předešlých knihách nedopovězeny. Proto je více než jindy vhodné číst knihy Larse Keplera chronologicky, protože jinak se některé náznaky a události řádně nespojí. Na scénu se nakrátko vrací Joonova kolegyně Saga, ale daleko většího prostoru se překvapivě dostává psychiatru a hypnotizérovi Eriku Mariu Barkovi, kterého autoři stvořili pro první díl série. Zda jim došly nápady nebo jestli jde o vítané hlubší prokreslování osudů známých postav je na vlastním zvážení. O něco více také mohli prokreslit motiv stalkingu, který ale v příslušných kapitolách působil i tak dost sugestivně na to, abyste v noci zatahovali doma závěsy.

Stejně jako se v průběhu knihy pochopitelně vrátí hlavní hrdina Joona, vrátil se pod taktovkou vydavatelství OneHotBook i Pavel Rímský, aby v režii Jitky Škápíkové pátý díl řady načetl. Jeho výrazný hlas k sérii neodmyslitelně patří. U něj snad nemůže být pochyb o tom, že patří k přednostem celé série. I těm, kteří by jinak šestisetstránkovou detektivku do ruky nevzali, tak svým přednesem může osudy Joony Linny přiblížit. Názory na to, zda kvalita románů kolísá nebo ne se různí, ale výkony Pavla Rímského zcela určitě stoupají díl od dílu. Ve Stalkerovi působí uvolněně a odpočatě, do četby vkládá energii, ze které je patrné, že mu je daný text blízký. Oproti úvodním dvěma knihám se jeho projev zklidnil, se slovy si hraje a zbytečně nezvyšuje hlas, což dříve nebylo vždycky příjemné. I díky hudebnímu doprovodu, který nepůsobí jednotvárně tak lze zvukovou verzi jednoznačně doporučit.

Autoři slíbili, že se časem Joona Linna opět vrátí na scénu, ovšem na konci aktuálního dílu si pro něj přichystali další nepříjemné překvapení, které komisařovy fanoušky nutí zajímat se o osudy svého hrdiny dále. O co jde? Zeptejte se Pavla Rímského, který vám stalkerův případ přečte přímo do ucha.

Mluvené slovo na zvukových nosičích