Jsou světla, která nevidíme (2016)

Přidal: Premek |

Květen 4, 2016

Anthony Doerr. Audiokniha. Režie Michal Bureš.

Osoby a obsazení: Werner (David Matásek), a Marie-Laure (Tereza Vilišová).

Natočeno 2016 (začátek natáčení 3. 5. 2016). Vydalo OneHotBook, červen 2016 (AK080; EAN: 8594169480800).

Pozn. 1 : Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.

Román ověnčený Pulitzerovou cenou.

Pozn. 2 : Marie-Laure prožívá s milujícím otcem, který pracuje v Muzeu přírodní historie, šťastné dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tatínek jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti; naučí ji orientaci v cizím prostoru i čtení Braillova písma (a lásce k verneovkám). O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Je ale vůbec možné najít v rozbouřené Evropě bezpečné útočiště? Zvláště když s sebou Mariin otec možná přivezl nebezpečné tajemství?

V německé hornické kolonii vyrůstá spolu se sestrou nadaný sirotek Werner, toužící se vymanit z předurčeného osudu v dolech. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, mu zajistí místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je čím dál víc vědom důsledků svých schopností, se při pátrání po nelegálních vysílačích nakonec dostává i do Saint-Malo.

Pulitzerova cena za rok 2015
Nejlepší kniha roku 2014 podle New York Times.
Kniha roku 2014 u Washington Post, San Francisco Chronicle, Guardian, Seattle Times, Hudson Booksellers…
Držitel ceny Nejlepší kniha roku 2014 na webu Goodreads v kategorii Historický román.

Anthony Doerr (* 1973)

Narodil se ve městě Novelty ve státě Ohio, vystudoval nedalekou University School a později promoval v oboru historie na Bowdoin College v Brunswicku v Maine. Debutoval souborem krátkých próz Sběratel mušlí (2002, česky vyjde na podzim 2016), pokračoval románem About Grace (2004) a memoáry Four Seasons in Rome (2007) a sbírkou povídek Zeď vzpomínek (2010, česky 2016). Autorův druhý román Jsou světla, která nevidíme (2014, česky 2015) sklidil velmi dobré kritiky a zároveň získal velký ohlas mezi čtenáři. Dostal se do finále prestižního udílení cen National Book Award for Fiction v USA, vyšvihl se do žebříčku bestsellerů The New York Times a vyhrál Pulitzerovu cenu za rok 2015. V současnosti Doerr kromě jiného píše sloupky pro deník The Boston Globe a přispívá do amerického on-line magazínu The Morning News.

Tereza Vilišová (*1981)

Narodila se v Ostravě, studovala jazykové gymnázium, působila v hereckém studiu Mileny Asmanové. Po absolvování DAMU hrála v Moravském divadle v Olomouci. V roce 2004 se stala výraznou hereckou posilou souboru Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Za roli Amy v Jacksonově komedii Můj romantický příběh byla oceněna divadelní Cenou Thálie za rok 2013. V témže roce za tuto roli obdržela rovněž Cenu Alfréda Radoka. V současné době se rozhodla přejít ze stálého angažmá na „volnou nohu“.

David Matásek (* 1963)

Vystudoval pražskou konzervatoř a jeho zkušeností před kamerou byl film Jak svět přichází o básníky (1981), kde si zahrál nejlepšího kamaráda hlavní postavy. V letech 1991 až 1995 působil v Národním divadle, v letech 1995 až 2002 v Divadle Komedie a od roku 2002 je opět členem činohry Národního divadla. Často se objevuje v televizních inscenacích i ve filmech, kromě „básnické“ série Dušana Kleina např. také ve snímcích Člověk proti zkáze (1989), Samotáři (2000), Počkej, až zhasnu (2002), Probudím se včera (2012), Tři bratři (2014), Krásno (2014), či v seriálech Dobrodružství kriminalistiky (1989), Zdivočelá země (1997), Četnické humoresky (1997), Redakce (2004), Letiště (2006), Přešlapy (2009) nebo České století (2013).

Lit.: Kamberský, Jakub: Střípky lidskosti ve světle hrůzy. In web Naposlech.cz, 24. 10. 2016 (recenze). – Cit.: Jsou knihy, které si o audioknižní zpracování vyloženě říkají. Zářným příkladem je válečný román, oceněný Pulitzerovou cenou za rok 2015, Jsou světla, která nevidíme od Anthonyho Doerra, s jehož zvukovou podobou přichází vydavatelství OneHotBook v říjnu 2016 – rok po vydání tištěné verze.

V příběhu zasazeném do doby 2. světové války hrají hlavní role ambice, ryzí čistota a v neposlední řadě i rádio a jeho neviditelné vlny. Posluchač sleduje osudy dvou mladých, nadmíru inteligentních lidí – osleplé francouzské dívenky Marie-Laure, dcery klíčníka pařížského muzea, a chudého německého sirotka Wernera, vyrůstajícího v dětském domově. Marie touží po dobrodružství a poznání, která nachází v knihách Julese Verna, Werner se poté, co se mu náhodou povede zprovoznit nalezené rádio, chce stát konstruktérem. Oběma se sny plní, ačkoli zcela jinak, než by si představovali: Marii na útěku před válečným konfliktem, Wernerovi pak ve službách říše. Je zřejmé, že tak či tak se jejich osudy musí protnout.Příběh je vyprávěn poutavě, nenásilnou formou čtenáře seznamuje s vědeckými poznatky, děj se retrospektivně posouvá z dramatické přítomnosti do doby dětství hrdinů, aby se následně spojil v konkrétním čase a prostoru. Silné téma, poutavý děj, dramatické momenty i rádio jsou vděčnými motivy pro vznik audioverze. Text pod režijním vedením Michala Bureše nastudovali herci Tereza Vilišová a David Matásek. Zatímco Matásek je ostřílený čtec, pro Terezu Vilišovou šlo o první velkou audioknižní příležitost. Nikoli však zvukovou: původně ostravská herečka, dnes excelující členka pražského Národního divadla, má určité rozhlasové zkušenosti z Ostravy či Olomouce, právě pod vedením Michala Bureše.Nahrávka přináší řadu funkčních režijních a zvukových nápadů. U vícehlasých audioknih posluchač očekává, že party příběhu chlapce Wernera bude číst David Matásek, osudy Marie pak Tereza Vilišová. Jak si ale poradit ve chvíli, kdy se postavy příběhů střetávají? Tehdy režisér nechává zcela správně oba herce promluvit v dialogu. Dalším kladem je pak úsporná práce s decentně pojatou hudbou nebo zvuková úprava promluv vysílaných prostřednictvím rádia.

Určité interpretační limity se ovšem najdou, bohužel i jisté nedůslednosti v samotné nahrávce. Četbě Davida Matáska nelze nic vytknout – příběh vypráví a tam, kde je potřeba dramatického přednesu se ho dostává. Tereza Vilišová zprvu v četbě váhá, a i když se s textem postupně sžívá, stále spíše hraje, než aby příběh interpretovala. Ve vypjatých scénách jde sice o funkční postup, při vyprávění však přílišné hraní a nádechy mezi slovy – nikoli mezi větami, či v souvětími – poněkud ruší.

Režisér by měl mít na paměti, že netočí rozhlasovou dramatizovanou četbu, ale čtenou audioknihu, která má své zákonitosti. Měl by zejména méně zkušeným hercům vysvětlit, že nepracují na divadelní ani rozhlasové hře, trochu je krotit, hlídat důrazy na správných místech a práci s dechem. A pokud už se nedaří vše uhlídat při natáčení, zvukař by měl ty nadměrné a hlasité nádechy vystřihnout.

Dalším, možná marginálním problémem, je určitá nepřehlednost v kapitolách knihy. V některém tracku jsou kapitoly dvě, v jiném tři a více, jindy třeba jen jedna. Hudba je použita jednou na začátku, jindy zase na konci tracku, u jiného zase chybí vůbec a není tudíž funkční součástí, ale jen jakýmsi decentním a úsporným doplňkem nahrávky.

Přes zmíněné nedostatky lze ovšem audioknihu Jsou světla, která nevidíme jednoznačně doporučit k poslechu. Volbu interpretů lze rozhodně označit za citlivou a vlastně i šťastnou. Lze odhadovat, že se pod pečlivým režijním vedením stane z Terezy Vilišové vyhledávaná interpretka audioknih – hlasový potenciál k tomu bezesporu má.

Lit.: Špetlíková, Tereza: Pulitzerova cena za „neviditelná světla“. In web Blog IDnes, 13. 1. 2017 (článek). – Cit.: Nevyčerpatelné a velmi oblíbené téma druhé světové války, osudy dvou hlavních a mnoha vedlejších postav, které různým způsobem poznamenala nejen válka, ale i osud, …průběh jednoho z největších konfliktů dějin lidstva z pohledu Němců versus pohled Francouzů…

Jsou světla, která nevidíme, v pořadí druhý román amerického spisovatele AnthonyhoDoerra, získal prestižní Pulitzerovu cenu za rok 2015. Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu malé a posléze mladé Marie-Laure, která vlivem vrozeného šedého zákalu v šesti letech oslepne a jež vyrůstá jen s otcem, jelikož maminka zemřela při jejím porodu, a střídavě z pohledu rovněž nejdříve malého a pak dospívajícího osiřelého chlapce Wernera, jenž spolu se svou sestrou Jutou vyrůstá v dětském domově. Ona, otcem oslovovaná „Ma chérie“, je pihovatá, rusovlasá Francouzka žijící v Paříži, on je bělovlasý Němec, který nechce skončit v dolech, kde zemřel jeho otec, a tak se dobrovolně zapojuje do fašistické mašinérie, i když sestra je od počátku proti tomu. Oba jsou svým způsobem velmi nadaní. U dívky se talent více projeví až po válce, Werner vynikne dříve než dosáhne deseti let. Díky jeho umu si ho všimne jeden vyšší důstojník, a Werner získává místo na prestižní škole a posléze ve válce specifické zaměstnání… Jak zvládne slepá dívka změnu bydliště a nečekanou ztrátu svých milovaných? Dokáže Werner bez výjimek splnit úkol? Je Marie-Laure dost statečná na to, aby doručila tajné, šifrované zprávy, a zároveň schopná ochránit věc nesmírné hodnoty, po níž touží nejeden další? Uvědomí si nakonec mladý Werner, co by si skutečně přál, a zachová se podle toho, rozkazům navzdory?

Silný příběh s historickou rovinou, válečnou tématikou, citovou vazbou na rodiče i jiné blízké a s těžkým osudem všech zúčastněných vychází konečně i jako audiokniha. Skvělého zpracování se ujalo úžasné vydavatelství OneHotBook, které mluvené slovo snad každým svým dalším výtvorem posouvá dál. V režii Michala Bureše hlavní ženskou roli namluvila Tereza Vilišová, Wernera si střihl můj oblíbený „básník“ David Matásek. David se již jako interpret osvědčil mnohokrát, ale Terezka byla pro mě velmi milým překvapením a její osobitý přednes plný naplno vyjádřených emocí mě bavil.

Pokud máte rádi téma druhé světové války, ale spíš než židovská tématika vás zajímají životy obyčejných lidí v zemích tak odlišného postavení, jaké v tomto období zaujímaly právě Německo a Francie, a pokud chcete zkusit zajímavý, metaforický styl současného autora, pak oceněné dílo Jsou světla, která nevidíme doporučuji. Jako audiokniha se příběh poslouchá velmi dobře, je podkreslen příjemnou hudbou, jejíž ústředním nástrojem je tahací harmonika, ale je třeba se na něj buď dobře soustředit, nebo si ho poslechnout vícekrát, protože styl psaní je složitější a například já jsem při poslechu měla trochu problém udržet si přehled v časových skocích. Pro milovníky tohoto tématu je to myslím skvělý příběh nebo potenciální dárek.

Mluvené slovo na zvukových nosičích