Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (2016)

Ransom Riggs. Audiokniha. Režie Michal Bureš.

Čte Viktor Dvořák.

Natočeno 2016. Vydal OneHotBook v září 2016 (1 CD MP3, katalogové č. AK105).

Pozn.: Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Stará sbírka bizarních fotografií.  Existuje opravdu podivný sirotčinec pro děti se zvláštními schopnostmi, o němž Jacob jako malý slýchával? Teď je mu šestnáct a po rodinné tragédii se vydává na cestu, která mu umožní pochopit, kým vlastně je. Nezodpovězené otázky jej zavedou na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objeví rozpadající se trosky starého domu. Když bloumá opuštěnými chodbami, uvědomuje si, že jeho obyvatelé byli skutečně velmi neobvyklí. Co s nimi má společného? A mohli by být ještě naživu? Filmová adaptace příběhu v režii Tima Burtona vstoupí do českých kin 29. září 2016.

Ransom Riggs (*1980)

Narodil se v Marylandu na 200 let staré farmě, a vyrůstal na Floridě, kde navštěvoval školu pro nadané děti. Studoval anglickou literaturu na Kenyon College a film na Univerzitě Jižní Kalifornie. Díky svému blogu (mentalfloss.com) i krátkým filmům, které zveřejňoval na internetu, získal práci na The Sherlock Holmes Handbook, publikaci související s filmem Sherlock Holmes z roku 2009. Jeho románový debut Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti byl inspirován sbírkou starých fotografií, od té doby napsal dvě další knihy série s podtituly Podivné město a Knihovna Duší.

Viktor Dvořák (* 1979)
Narodil se v Českých Budějovicích. Po gymnáziu se přihlásil na DAMU a ke konci studia odešel do angažmá v Moravském divadle Olomouc. Tři roky poté se přesunul do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde byl další tři roky členem hereckého ansámblu. Pak hostoval např. ve Východočeském divadle v Pardubicích a nakonec zakotvil v Městských divadlech pražských. Objevil se i v několika televizních seriálech jako Kriminálka Anděl, Ordinace v růžové zahradě či Redakce, proslavil se ovšem zejména rolí Kryštofa Lébla v seriálu První republika.

Lit.: anonym: SIROTČINEC SLEČNY PEREGRINOVÉ PRO PODIVNÉ DĚTI. In web Knižní banket, říjen 2016 (recenze). – Cit.: Ještě nikdy se mi nestalo, abych psala recenzi na (audio)knihu druhý den po jejím vydání, a to jsem se o existenci tohoto projektu dozvěděla přesně před týdnem. Dnes je 30. září 2016, audiokniha vyšla včera, ve stejný den, kdy byl uveden do kin film režiséra Tima Burtona, ze kterého pochází titulní fotografie. Nutno podotknout, že vydavatelství uvolnilo digitální verzi do předprodeje o celé dva dny dříve a že má pouhých sedm hodin. A ačkoli měla být celá kniha ke stažení až včera, měla jsem ji k dispozici celou už od začátku (tedy 27 9.). Fakt!

​Příběh je vyprávěn šestnáctiletým Jacobem, který, ovlivněn vypravováním svého dědečka, je označen za obtížně zvladatelného a odeslán k psychiatrovi. Co když je ale dědečkovo poněkud ulítlé vypravování o podivných dětech pravdivé? Jacob se vydává na dobrodružné pátrání, aby našel sirotčinec slečny Peregrinové, který setrvává v časové smyčce 3. září 1940. Jde vám z časových paradoxů hlava kolem? Mně tedy ano, protože pasáž, ve které jsou časové smyčky a skoky popisovány, jsem si musela pustit dvakrát, a stejně raději nakouknu do knihy, abych si byla jistá, že je chápu.

Jacobovi propůjčil hlas Viktor Dvořák, pro mě neznámý na poli audioknih. Jeho projev však působí dostatečně mladě, aby byl uvěřitelný, a to i přes fakt, že je herec více než dvakrát starší než Jacob. Chvilku mi trvalo, než jsem jeho hlasu přivykla, ale byla to rychlá a nebolestivá adaptace. Viktor Dvořák má v klidných pasážích velmi dobrou výslovnost a intonaci, která ovšem občas škobrtá ve vypjatých situacích v závěru knihy. Párkrát mu proklouzlo slovo „Emminin“ místo „Emmin“, což mě přinutilo zkontrolovat, jak je to v knize (správně).

Znělky bych rozdělila na tři kategorie: zvonkohra, dýchavičné a ty ostatní. Předěly tvořené tóny zvonkohry se mi líbily nejvíce, ale snesla bych je o pár taktů kratší. Ty, které nazývám dýchavičnými, mají zejména v úvodu knihy navodit tajemnou atmosféru. Nádechy však působí až příliš uměle. „Ty ostatní“ se naopak objevují až v závěru knihy a pasují dobře jak atmosférou, tak i délkou.

Příběh samotný vlastně nevím, jak hodnotit. Je zvláštní. Zpočátku jako by byl pro mladší čtenáře, hrůzy popisované v závěru se však mohou směle rovnat krutostem Hunger Games. A také Jacobovo závěrečné rozhodnutí by bylo snazší, kdyby byl o pár let starší. Autor si v závěru nechává zcela zjevně otevřené dveře pro další pokračování (která naštěstí pro nadšené čtenáře již existují). I přes neuzavřenost však necítím potřebu okamžitě se pustit do dalšího čtení. K němu mě nejspíš přiměje pouze případná blížící se premiéra druhého filmu.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)