Elegie (2014, 2016)

Jiří Orten. Zvukový záznam inscenace, která se několik posledních let hrálo v Divadle v Celetné. Hudba Tomáš Reindl (In terrestria, Konnakol piano, Zahrada soch a Interhalatio for flute, tabla and electronics). Zvuk Miroslav Pýcha. Mastering Pavel Pokorný. Hudební dramaturgie, střih a produkce Petr Žantovský. Režie Irena Žantovská.

Přednes Vladimír Javorský a Jan Potměšil.

Natočeno 29. 11. 2014 (Studio Rádia Color). Vydalo Tympanum a Aréna o.s. 4. 8.  2016 (1 CD, 53 min.; EAN 8594072272592).

Pozn.: Křest audioknihy proběhl v rámci Festivalu Za vodou 2016 dne 27. 6. 2016 v pražské Galerii Portheimka za účasti neteře Jiří Ortena Hany Ornestové. Kmotrem se stal Tomáš Kraus, tajemník Federace židovských obcí v ČR.

Pozn. 2: Ortenovy Elegie jsou jedním z největších děl české poesie, srovnatelné s Máchovým Májem, Holanovou Nocí s Hamletem či Hrubínovou Jobovou nocí. Interpretace nejen akcentuje chmurné pozadí vzniku Elegií – počátek okupace a stín blížícího se holocaustu, ale představuje autora jako člověka, jemuž velmi dobře rozumíme i my dnes, obklopeni našimi hrozbami a úzkostmi, ale také radostmi a útěchami.  V Elegiích je Jiří Orten jedním z nás. Tento dojem podtrhává strhující přednes obou interpretů i působivá doprovodná hudba. (anotace)

Jiří Orten (1919-1941)

Básník židovského původu (vlastním jménem Ohrenstein) debutoval na počátku nacistické okupace pod pseudonymy. Elegie jsou jeho vrcholné dílo, které vyšlo až po válce. Jde o cyklus 9 rozměrných básní, které se vyrovnávají s existenciální bezvýchodností doby a situace, v níž je autor předurčen k neodvratnému konci. Je to také ale oslava života, lásky, věčných hodnot, k nimž se upínáme, abychom se dokázali vyrovnat s tím hořkým, co nás obklopuje a čeká.

Irena Žantovská

Divadelní a TV režisérka střední generace, režírovala víc než 60 představení, včetně představení Národního divadla v Praze, Národního divadla v Brně atd. Byla nominována na cenu Alfreda Radoka za inscenaci Vagina monology. Je laureátem ceny Mezinárodního TV festivalu Zlatá Praha 2006 za režii televizního filmu Oratorium Mistr Jan Hus. Vedle divadelní práce se také věnuje akademické činnosti, vyučuje na vysoké škole a publikuje odborné práce z oboru rétoriky a komunikace.

Tomáš Reindl

Hudební skladatel, aktivní hudebník – multi-instrumentalista, a hráč na tabla ve své hudbě rád překračuje žánrové bariéry, inspiruje se starými evropskými i mimoevropskými hudebními tradicemi, zároveň však využívá i moderní hudební technologie a procesy. Vystudoval Západočeskou Univerzitu, obor aplikovaná elektronika, od dětství se však intenzivně věnuje hudbě. V současné době také studuje skladbu na pražské HAMU a věnuje se současné vážné hudbě v propojení s etnickými vlivy.

Vladimír Javorský

Vystudoval brněnskou JAMU, v roce 1993 nastoupil do Činoherního klubu v Praze a od roku 1999 působí v Národním divadle. Na televizních obrazovkách se poprvé objevil už během studií v seriálu Černá země. Jeho asi nejvýznamnější televizní příležitosti se mu dostalo v koprodukčním seriálu Největší z Pierotů. Hranice schopností Vladimíra Javorského ale nekončí na divadelních prknech nebo před kamerami. Javorský zpívá a hraje na saxofon, v mládí dělal atletiku a koketoval s baletem a umí hned pět světových jazyků – anglicky, německy, rusky, polsky a francouzsky.

Jan Potměšil

Rodák z Prahy se věnoval hraní už od dětství. V pouhých jedenadvaceti letech se stal velkou filmovou hvězdou díky hlavní roli naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich v dnes již kultovním snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid. Ve stejném roce si zahrál také ústřední postavu udatného ševce Jíry v pohádce Zdeňka Trošky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Zajímavou hereckou kreaci předvedl i v na svoji dobu velmi odvážném filmu Proč?. Nečekaný zlom v jeho životě, však přišel v roce 1989, kdy se Jan Potměšil účastnil listopadových demonstrací a při těžké autonehodě utrpěl vážná zranění, jejichž následkem je upoután na invalidní vozík. Přesto se po dlouhém léčení během 90. let k herecké profesi vrátil. Dnes se objevuje zejména na divadelních prknech. Je členem spolku Kašpar, který hraje v Divadle v Celetné.

Na vydání přispěli František Cinger, Ondřej Kepka, Jana Lapáčková, Jiří Mocek, Míša Procházková, Zdeňka Šilhová, Naděžda a Valerij Šulcovi, Martin Patřičný, Rotary klub Praha Staré Město a Nadační fond Prvního soukromého jazykového gymnázia Hradec Králové. Zvláštní poděkování patří Jaromíru Vogelovi, Dr. Jiřímu Tušlovi, PhDr. Ladislavu Bartůškovi a MUDr. Petru Chmátalovi. Všem dárcům ze srdce děkujeme.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)