Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

.

.

Na návštěvě u Karla Čapka 1/25 (2016-2017, 2018)

Seriál reportážních procházek domem na pražských Vinohradech, kde se tak trochu zastavil čas a na každém kroku tu čeká téma. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. Domem nás na úvod provedou Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka na Strži a architektka Marta Mezerová.

Natočeno 2016-2017 (25 x 28 min.). Premiéra8. 1. – 25. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 – 11:00 h).

Vydala Radiotéka, prosinec 2018 (1 CD MP3).

Obsah: 1. Ondřej Kepka tu s hosty mluví o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. Do domu přichází Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka na Strži a architektka Marta Mezerová. Premiéra 8. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 – 11:00 h). K poslechu zde.

2. Vzpomínky nejen na Olgu Scheinpflugovou, ale také na otce, který uspořádal řadu knih Karla Čapka svěřuje mikrofonu Tomáš Halík. Premiéra 15. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 – 11:00 h). K poslechu zde.

3. Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka na Strži a architektka Marta Mezerová nás provedou zahradou a nahlédneme i do horního patra vily, kde se scházeli „Pátečníci“. Premiéra 22. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 – 11:00 h). K poslechu zde.

4. Kristýna Váňová a dr. Jiří Holý nám představí fenomén Pátečníků. Premiéra 29. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h). K poslechu zde.

5. Kristýna Váňová a dokumentátor Filip Srovnal odhalují unikátní nálezy a tajemná zákoutí vily. Ukázky čte Lukáš Hlavica. Premiéra 5. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h). K poslechu zde.

6. Tentokrát si připomeneme Čapka-dramatika. Přijdou teatrolog Jaroslav Someš, Hana Maciuchová a mladí herci Sabina Rojková a Marek Holý, kteří toho času hrají v Čapkově Loupežníkovi v Divadle na Vinohradech. Premiéra 12. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

7. Tentokrát přijdou Štěpánka Šmídová, Kristina Váňová a Václav Větvička. Řeč bude o práci Karla Čapka na zahradě. Premiéra 19. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

8. Tentokrát o fotografování. Na návštěvu přijde historik fotografie prof. Pavel Scheufler. Premiéra 26. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

9. Tentokrát se zaměříme na Olgu Scheinpflugovou a její životní styl. Hovořit přijdou Kristina Váňová, kostýmní výtvarnice Zita Miklóšová a teatrolog Jaroslav Someš. Premiéra 5. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h). K poslechu zde.

10. S Evou Ješutovou z archivu Českého rozhlasu a Kristinou Váňovou, ředitelkou Památníku Karla Čapka na Strži si připomeneme, jakým tématem bylo pro Čapka rádio a kdy se jeho hlas, nebo hlas někoho z jeho rodiny ozval na rozhlasové vlně. Premiéra 12. 3. 2017. K poslechu zde.

11. Tentokrát budeme mluvit o roce 1938. Karel Čapek a krizový rok 1938. Postavil by se Hitlerovi? A jaké poučení si můžeme vzít do současnosti? O tom hovoří vojenský historik plk. Eduard Stehlík a režisér Jiří Fréhár. Premiéra 19. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

12. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. Jak známo, obklopovala ho řada věcí, které sbíral: koberce, gramofonové desky, kaktusy, psi a mnoho jiného… Premiéra 26. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

13. Tentokrát půjde spíš o to, co bylo později. Mluvit budeme o Společnosti bratří Čapků. Přijdou její stávající předseda dr. Pavel Vespalec, dr. Jiří Pešička a Kristýna Váňová. Premiéra 2. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h). K poslechu zde.

14. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. K těm zásadním a neodmyslitelným patřili také sestra Helena, bratr Josef a jeho žena Jarmila. Uslyšíme její hlas z archivu a vyprávět o nich budou Kristýna Váňová a dr. Pavla Pečinková. Premiéra 9. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h). K poslechu zde.

15. Nad tématem Čapek-vizionář se zamyslí prof. Helena Illnerová, dr. Jiří Grygar a další. V audiu včetně ukázek z rozhlasové adaptace R. U. R. z roku 1968 (režie František Štěpánek) nebo z divadelní adaptace Války s mloky v Divadle na Vinohradech z roku 1963. Premiéra 16. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h). K poslechu zde.

16. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. K těm patřil také svět filmu, jemuž Čapek věnoval kapitolu v knize Jak se co dělá a nás do něj na chvíli vezmou herečka Hana Maciuchová a filmový historik Pavel Taussig. Premiéra 23. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h). K poslechu zde.

17. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života, k němuž patřilo i cestování po Evropě. Premiéra 30. 4. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h). K poslechu zde.

18. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. Z něj čerpal spisovatel náměty i pro své geniální drobné prózy. Premiéra 7. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

19. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. Na jeho sklonku se novinář a spisovatel stal adresátem mnoha odporných anonymních dopisů. O tomto fenoménu budou uvažovat Tomáš Halík, Martin C. Putna a další. Uslyšíme také o tom, kdo se zasadil, aby Karlu Čapkovi nebyla udělena Nobelova cena za literaturu. Premiéra 14. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

20. O Čapkových zálibách či okolnostech jeho života, k němuž patřila také zahrada a práce na ní. Projdeme se tudy s botanikem Václavem Větvičkou. Premiéra 21. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

21. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života, k němuž samozřejmě patřily i ženy. Nejen ty, o které se ucházel, ale také maminka a sestra. Premiéra 28. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

22. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. Zajedeme do Malých Svatoňovic, kde se KČ narodil. Ukázky čte Lukáš Hlavica. Premiéra 4. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

23.Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. Dnes uslyšíme o tom, že Čapek miloval ticho a klid na práci. Premiéra 11. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

24. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. K nim od roku 1935 patřilo také letní „sídlo“ na Strži, dům ve Staré huti u Dobříše. Premiéra 18. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

25. Závěrečný díl věnujeme aspektům románu Obyčejný život a vypravíme se na místa, kde venkovské poměry a žití v nich Karel Čapek mohl pozorovat. Premiéra 25. 6. 2017  (ČRo 2 Praha, 10:30 h.). K poslechu zde.

Lit.: anonym: Na návštěvě u Karla Čapka. In web ČRo 2 Praha, leden 2017 (anotace). – Cit.: Pořad vám může připomenout atmosféru pátečníků. Reportážní dokument z Čapkovy vily. Seriál reportážních procházek domem na pražských Vinohradech, kde se tak trochu zastavil čas a na každém kroku tu čeká téma. Ondřej Kepka sem přivádí své hosty a hovoří s nimi o Čapkových zálibách či okolnostech jeho života. Připravuje Ondřej Kepka. Pořad vysíláme od ledna 2017.

Lit.: Kepka, Ondřej – Halík, Tomáš – Luptáková, Věra: Tomáš Halík na návštěvě u Karla Čapka: „Hladíval jsem Olgu Scheinpflugovou po vlasech“. In web ČRo 2 Praha, 15. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vila Karla Čapka vzbuzuje u teologa a filozofa spoustu pozitivních emocí a vzpomínek na nejranější dětství. Spolu s rodiči totiž chodil na návštěvu ke vdově a herečce Olze Scheinpflugové. Jeho otec navíc pořádal Čapkovu literární pozůstalost.

Na paní Olgu má Tomáš Halík plno osobních vzpomínek. „Hladil jsem ji po vlasech a říkal: Ty máš tak krásný vlasy, jsi má princezna Zlatovláska.“ Na návštěvu k ní chodili až do její smrti v roce 1968. Vzpomínku na dětství pro Halíka představují i pohádky Karla Čapka. „Nic jiného mi rodiče ani nečetli. Jsem jeho pohádkami odkojený.“

Čapkův „Literární hřbitov“

Jeho otec Miroslav Halík jako knihovník spořádával literární pozůstalost po Karlu Čapkovi. „Spisovatel si své novinové články dával do bedny nazvané Literární hřbitov. Nikdy si ale nepoznamenal, kdy a kde vyšly. To byla otcova práce po Čapkově smrti.“ Spisovatel navíc používal spoustu pseudonymů.

Práce původně na pár měsíců trvala ale bezmála 40 let. „Po válce z otcovy neúnavné práce vzniklo kolem 40 knih. Čapek je už ale neviděl. Otec stojí za jejich editační prací, a to včetně vysvětlujících poznámek. Bez nich by už některé spisovatelovy narážky čtenáři nic neřekly,“ říká Halík.

Společnost bratří Čapků

Halíkův otec byl v 50. letech předsedou Společnosti bratří Čapků. Její činnost tehdy sice povolena, ale utlumena. Dokud Čapka neobjevil sovětský badatel Sergej Nikolskij. „Do té doby byl pro komunisty buržoazní spisovatel. Až když ho objevili pro Rusko, začali ho vydávat i v Československu.“

Mnoho knih ale mohlo vyjít až v roce 1968, některé až v roce 1989. K častým návštěvníkům spolku pak patřil třeba i Václav Havel. Mezi velké Čapkovy obdivovatelky patří třeba dcera japonského císaře, která jeho pohádky prý považuje za to nejlepší, co kdy četla.

Lit.: Kepka, Ondřej – Luptáková, Věra: Na návštěvě u Karla Čapka byli 13 let Pátečníci. Mezi nimi TGM i Jan Masaryk. In web ČRo 2 Praha, leden 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vila bratří Čapků, kde se scházeli i Pátečníci, liberálně orientovaní novináři, spisovatelé, umělci, politici,…  Ve vile bratří Čapků se každý pátek scházela prvorepubliková skupina intelektuálů, takoví poradci Hradu. Nebo to bylo jinak?

Vedle bratří Čapků byl hlavní osobností prezident Tomáš G. Masaryk. Byli to ale taky liberálně orientovaní novináři, spisovatelé, umělci, politici jako Ferdinand Peroutka, Jiří Poláček, František Kupka nebo František Langer. „Karel Čapek zval i Vladislava Vančuru, kterého si velmi vážil přesto, že jeho politické názory nesdílel,“ říká historik Jiří Holý.

Záhadné úmrtí Jana Masaryka…

Schůzky ustaly s II. světovou válkou a smrtí Karla Čapka, obnovit se je pak podle Tomáš Halíka snažila vdova Olga Scheinpflugová. Křeslo po TGM už zůstalo prázdné, občas přišel syn Jan Masaryk. „Naposledy ho viděli pár dní před smrtí. 10. března ale paní Olze zatelefonoval jeho komorník s tím, že je mrtev, sebevražda to ale nebyla. Pak se hovor přerušil a komorník pak taky někde zmizel,“ vzpomíná Halík na smrt ministra v roce 1948.

Začalo to nenápadně

Schůzky Pátečníků probíhaly celých 13 let, začalo to ale nenápadně. „Karel nejdřív chodil na procházky s Fráňou Šrámkem, ale byly to pondělky. Někdy ve čtvrtek se pak asi přidávali další,“ usmívá se ředitelka Čapkova památníku Kristýna Váňová.

Být součástí Pátečníků se podle Váňové postupně stalo společenská prestiž a Čapek prý jen trnul, aby někdo ze stávajících členů nepřivedl ještě další, pak by se totiž už do vily nevešli…

Konspirátoři?

Plno tehdejších současníků ale Pátečníky obviňovalo z ovlivňování české politiky. „Myslím, že Čapek až tak rafinovaný nebyl,“ říká Holý. Prostě jen chtěl mít vedle sebe skupinu intelektuálů, která si bude vyměňovat názory.

„Čapkovi šlo o ovzduší tolerance, o demokratický duch, přičemž ale jeho tolerance nikdy nebyla bezzubá a ke každému vstřícná.“
Jiří Holý, historik

Politické konspirace pak podle Váňové nejednou Čapek vyvracel i ve svých novinových článcích. Asi ho fascinoval londýnský klubový život, ke kterému tam trochu přičichl. To, o čem doopravdy mluvili, se ale asi už nedozvíme.

Lit.: Kepka, Ondřej – Luptáková, Věra: Důmyslně skrytý trezor Karla Čapka. Obsah všechny překvapil. In web ČRo 2 Praha, únor 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když městská část Praha 10 kupovala od prasynovce Olgy Scheinpflugové vilu Karla Čapka, došlo i na několikaměsíční dokumentaci celé pozůstalosti. Všechny překvapil dosud neobjevený tajný trezor. A další poklad ležel na podlaze.

Archiváři ve vile bratří Čapků zdokumentovali dohromady cca 3500 předmětů. Přes 400 z nich ocenili jako možné kulturní dědictví. Cenný byl i obsah Čapkova trezoru. Jde o důmyslnou skrýš ve výklenku s nepřímým světlem. Po otevření dveří skříně se objeví komora plná polic. Na jedné straně má věšák se závorou a až pod ním je ukryt zámek trezoru.

V trezoru se našlo rodinné stříbro, příbory zajímavé zlatnické práce, a pak dopisy. Pro Olgu, pro TGM a od Josefa přímo z koncentračního tábora. „Pro mne osobně byly nejcennější Čapkovy skicáky. Dva sešity, do kterých si kreslil v době svých cest,“ říká archivář a dokumentátor Národního památkového ústavu Filip Srovnal. Původní skici Čapek překresloval jako ilustrace v zápiscích z cest.

Unikátní fotografie a poklad na podlaze

Samostatnou kapitolou je fotografický archiv spisovatele. V trozoru se totiž našlo několik sérií fotografií Dášeňky, které Čapek vybíral pro každé nové vydání knihy. Další poklad ležel přímo na podlaze. Odborník totiž prokázal, že Karel Čapek musel mít skvělý vkus na koberce.

Nepořizoval je nahodile, ale se znalostí věci. „Podívejte se na jejich barvy, drží i po sto letech,“ upozorňuje archivář. Že by místo jednou mělo sloužit i veřejnosti pak potvrdil nález ručně psané závěti Boženy Konrádové, sestry Olgy Scheinpflugové. Přála si, „aby z domku byl jednou památník na Olgu a Karla.“

Lit: Kepka, Ondřej – Luptáková, Věra: Jaký byl ve skutečnosti Karel Čapek zahradník? „Byl to takový zahradnický filatelista,“ popisuje Václav Větvička. In web ČRo 2 Praha, 19. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Bratři Čapkové svou zahradu milovali. Byli nadšenými skalničkáři a nejen to. Dnes jim to odborníci „oplácejí“ třeba při pojmenování nových kultivarů.

„Karel Čapek byl takový zahradnický filatelista,“ říká dendrolog Václav Větvička. Pro zahradu a skalničky na pozemku u pražské vily totiž oba Čapkové kupovali jeden nebo dva kusy z každého kultivaru. To rozhodně nebyl běžný postup. Množství rostlin u jejich vily by vystačilo na několik zahrad.

Zahradní architektka Štěpánka Šmídová připomíná, že tehdy navíc nebylo vůbec obvyklé, aby se o zahradu u domu staral někdo jiný než profesionální zahradník. „Taky se tehdy vtipkovalo, že bratři jsou profesionální zahradníci, kteří se občas baví psaním nebo malováním,“ přidává Kristina Váňová, ředitelka Muzea Karla Čapka ve Strži.

Josef Karla kritizoval za povrchnost

Karel Čapek šel do problému vždy naplno. A stejné to bylo i se zahradničením. „Bylo to Karlovou fenomenální povahou. Když se do něčeho zakousl, ohlodal problém až na holou kost,“ glosuje Václav Větvička. Karla prý ale za povrchnost a široký záběr kritizoval bratr Josef, který vše zkoumal podrobněji.

Každopádně zahradě propadli oba. Nikdy ani nerozdělili pozemek, který měl právně majitele dva. „Dům zůstává i po sto letech stejný. Zahrada se ale v čase mění. Nikdy tak ani jeden z bratrů neviděli fasádu hustě porostlou psím vínem. Tehdy mohl živý plot sahat maximálně do prvního patra,“ říká Váňová.

Zahradníkův rok

O tom, že Čapek zahradu opravdu miloval, svědčí i kniha Zahradníkův rok (stáhněte si kapitolu zdarma). „Svět jí byl okouzlen a inspirovali se jí tehdejší živnostníci, kteří pak hojně zakládali nejedno věhlasné zahradnictví,“ vysvětluje Větvička. Zvláštní je fakt, že Čapek v ní nepoužíval běžné české názvy. Většinu najdete v latině (např. „ krásná chrisantémum“).

Podle Větvičky to svědčí o opravdové odbornosti. Své vědomosti Čapek zúročil i v Povídkách z jedné kapsy, konkrétně v Modré chryzantémě (stáhněte si ji načtenou Karlem Högerem zdarma). Obou bratrů si zahradníci považují dodnes. Známý šlechtitel František Holenka své dva prý nejkrásnější kultivary lomikamenů nazval Karel Čapek a Josef Čapek.

Lit.: Kepka, Ondřej – Luptáková, Věra: Historik fotografie: Karel Čapek byl nejvýznamnější amatérský fotograf své doby. Jeho snímky rozhodně nebyly jen ilustrační. In web ČRo 2 Praha, 26. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dášeňka na fotografii Karla Čapka. „Když je člověk génius, obvykle má i vizuální inteligenci a dělá geniální fotky,“ myslí si historik fotografie Pavel Scheufler.

Za úspěchem knihy Dášeňka čili život štěněte stály taky autorovy snímky. Historik fotografie Pavel Scheufler ale upozorňuje i na další Čapkovu fotografickou tvorbu. Podívejte se!

„Čapkova fotka se stala autentickým doprovodem slova. Poprvé to bylo u Dášeňky,“ říká historik fotografie Pavel Scheufler. Uvědomte si, že šlo o začátek 30. let. Bylo to něco unikátního. Podle historika stojí Čapkovy autorské fotografie i za čtenářskou oblíbeností knihy. Jen za Čapkova života vyšla devětkrát.

„Před očima obecného lidu se ale rázem stal nejvýznamnějším amatérským fotografem a prototypem člověka s kamerou doby.“ Čapek-fotograf měl ale ještě další rozměry. Jednu dobu fotil nejrůznější zátiší jako boty na zápraží, květiny, knihy, kliky nebo zvířata na zahradě.

Fotil i boty

Krásné fotky krajiny a místních lidí vznikly na Oravě. Dokumentoval ale i osobnosti, se kterými se potkával: prezidenta Masaryka, spisovatele Ferdinanda Peroutku, Františka Langra, Alfreda Fuchse nebo i vlastní ženu Olgu Scheinpflugovou (na snímku níže).

Fotografie nemá přece úkolu krásnějšího než provádět a uchovat konskripci nekonečné skutečnosti kolem nás.
Karel Čapek, O umění a kultuře

Zaznamenávat jednoduché věci jako květiny, sluneční paprsky nebo stíny souviselo s atmosférou doby. Čistota a jednoduchost je něco, co přitahuje. Dnes nás zajímají hlavně extrémy. „Čapek dokázal zachytit kouzlo okamžiku, ale taky nám tady nechal svůj způsob myšlení. Svého ducha.“

Dnes jsou nejvzácnější negativy

Archiváři dnes nejvíc oceňují Čapkovy prvotní negativy. Tehdy se totiž fotilo na formát 6 x 6 cm (viz foto se Scheinpflugovou). Teprve při vyvolávání v temné komoře se vybíral výřez. „Duše historika se až zatetelí, když v negativech najde něco, co Čapkovi v kompozici vadilo, ale nám teď kdeco objasní. Nejen kdy a kde byla pořízena, ale i kdo třeba stál v pozadí.“

Další fotografie Karla Čapka najdete na stránkách Městské knihovny v Praze. Stejně jako jeho spisovatelské dílo volně ke stažení. Vybíráme z něj pro vás pasáž o focení. Jak vidno, tenkrát se začínající nadšenec potýkal se stejnými problémy jako dnes.

Lit.: Kepka, Ondřej – Erhart, Michal: Jaký hlas měl Karel Čapek? Poslechněte si jedinou známou nahrávku. In web ČRo 2 Praha, 12. 3. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Karel Čapek se nerad fotografoval a vůbec veřejně vystupoval. A tím pádem nechtěl ani hovořit v rozhlase, před mikrofonem stál jen vzácně. Napsal ale řadu textů, které pak četli profesionální spíkři. Mezi nimi i jeho žena Olga Scheinpflugová.

„Karel Čapek si vážil lidí, kteří něco dovedou. A dělat rozhlas je řemeslo, které on neovládal. Měl pocit, že se má držet svého kopyta a chytré věci psát – a ne je pronášet do rozhlasu,“ říká o slavném spisovateli dramaturg Českého rozhlasu Tomáš Černý.

Čapek ale zároveň intenzivně vnímal agresi hitlerovského Německa – a kvůli tomu překonal sám sebe. V Československém rozhlase na Štědrý den roku 1937 přednesl mírové poselství indickému humanistovi a básníkovi Rabíndranáthu Thákurovi i válkou už tehdy zmítané Asii.

Díky tomu se nám dochoval jediný známý záznam jeho hlasu.

Studio jako bláznova kobka

A není vlastně divu, že se Čapek vyhýbal tomu, aby chodil mluvit do rozhlasu. Zatímco dnes je rozhlasové studio zařízené tak, aby bylo pro hosty přívětivé, kdysi býval rozhlasový ateliér strohá a účelná záležitost.

Novinář, spisovatel a rozhlasový zpravodaj František Gel vzpomínal, jak ve 20. letech přišel na přednášku do rozhlasu. Zde ho zavřeli do malé polstrované kukaně, ve které od malého mluvítka vedl drátek kamsi mezi faldy:

„A nejsem já podobný bláznu sedícímu ve své cele, který si myslí, že až se tady rozsvítí červená žárovička, tak mě někdo někde uslyší?“

Čapek byl jeden z prvních posluchačů

Rozhlas u nás začal vysílat 18. května 1923 a z dokladů víme, že Čapek ho poslouchal téměř od počátku. „Přitahovalo ho, že jde o technickou novinku. O rozhlasu psal také články do Lidových novin, jeho první text na toto téma má název Muž a krystal. Krásně v něm popisuje prožitek toho prvního posluchače, který je k přijímači připoután a nemůže se od něj hnout,“ popisuje Eva Ješutová z archivu Českého rozhlasu.

Nebyla to přitom tak jednoduchá a příjemná věc jako dnes. „V té době neexistoval reproduktor. Byly různé ampliony, což byla taková ta trouba u starých gramofonů na kliku, ale krystalové přijímače měly sluchátka s kovovou membránou. A když jste je chtěli zesílit, museli jste vytvořit ozvučnou desku. A na to je krásná scéna v Postřižinách, jak přikládali sluchátka na obrácené talíře, které se tak stávaly improvizovanými reproduktory,“ vysvětluje Tomáš Černý.

Na rádio mu nesměl sáhnout ani Masaryk

„Abyste tehdy měli rádiový přijímač, tak jste museli mít nejen koncesi, ale také povědomost jak ho spustit, udržovat, naladit stanici a vůbec vědět jak funguje. Dnes stačí zmáčknout tlačítko nebo kliknout v mobilní aplikaci. Ale tehdy bylo třeba umět ladit vlny. Vědět, v kterou dobou daná stanice vysílá. Kdy je lepší slyšitelnost a kdy horší. Tohle všechno byla malá věda,“ dodává Černý.

„Rádio na Strži bylo pro Karla Čapka tak důležité, že pro hosty vypracoval instrukce, jak se k němu chovat. Doslova: ‚Rádio se má nechat být tak, jak je.‘ A i kdyby přijel třeba Ferdinand Peroutka nebo Jan Masaryk, platilo by to i pro ně,“ říká Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka.

Lit.: Kepka, Ondřej – Luptáková, Věra: Jak Karel Čapek kradl kaktusy. Neznámá tvář známého spisovatele a vášnivého sběratele. In web ČRo 2 Praha, 26. 3. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kromě kaktusů a koberců sbírali Čapkové třeba gramofonové desky. Díky nim se dochovala unikátní sbírka etnické hudby vydané jen v malém nákladu. Karel Čapek navíc díky své bohaté fantazii z hudby „odezíral“ povahu jednotlivých národů.

„Jsou lidé, kteří nemají žádného koníčka, ale jsou to takové hříčky přírody, stejně jako jsou leváci, svatí, vegetariáni a další zjevy,“ píše Karel Čapek v Lidových novinách z roku 1936. Jeho osobním hobby a zároveň vašní bylo sběratelství.

Ukradený kaktus

Sběratelem se podle něj člověk stává proto, že tak realizuje odborné znalosti, které si sám zvolil. Čapek tak třeba propadl lásce ke kaktusům. Podle Petra Todorova, předsedy Klubu sběratelů kaktusů z Příbramska, o tom najdete důkaz v jeho povídce Ukradený kaktus.

„Nádherně popisuje, jak je každý správný sběratel ochoten pro svou sbírku udělat téměř cokoli. I ten, kdo tomu moc nerozumí, hned pochopí to tajemno. Sběratel si navíc, stejně jako Čapek, taky rád ze své vášně udělá legraci.“ Kaktusy ale nebyly Čapkovou jedinou vášní.

Unikátní sbírka gramofonových desek

Lásku ke gramofonu a poslechu etnické hudby s ním sdílel i jeho bratr Josef. „Oba tvrdili, že mají v almaře celý svět,“ říká Milena Secká z pražského Náprstkova muzea. To má dnes přes 400 jejich desek v muzejní sbírce. Nejvíc jich pochází z Asie, ale i z Afriky a Ameriky.

Dochovaly se i katalogy gramofonových firem, které nahrávky vydávaly jen v malých nákladech. „Jednotlivé desky jim tehdy kupovali naši diplomaté. Nebo si pro ně museli dojet. Dnes jsou velmi vzácné,“ vysvětluje Secká. „Když nějakou novou nahrávku získali, hned pořádali hudební sedánky.“

Čapek odezíral povahy národů

Jak těžké je pořídit si takovou sbírku exotických desek, popisuje Čapek v povídce Gramofon otvírá svět. Poslech etnické hudby pro něj byl stejným dobrodružstvím jako cestování: „Bohatou složitost světa vám pomůže poznat pouze pomalé cestování. To můžete dělat i jen se svým gramofonem.“

Nutno poznamenat, že jeho autentické nahrávky třeba indiánského zpěvu někdy tahaly účastníky sedánků za uši. Čapek ale z jednotlivých nahrávek odezíral národní povahy: „Třeba že Číňan svá slova vyštěkává a Korejec zase vymňukuje,“ popisuje Kristina Váňová z Památníku Karla Čapka.

Hity bratří Čapků

Měli bratři nějakou „svou“ oblíbenou píseň? Josef prý miloval jednu španělskou o hvězdičce, Karel pak anglickou píseň o prázdné židli. „Já jsem si to dala dohromady s jeho fotkou, která visela na schodišti a ukazuje prázdnou, venkovskou židli s bačkorami. Myslím, že to byla Karlova vzpomínka na tatínka Antonína, který s nimi bydlel až do své smrti v roce 1929,“ dodává Váňová.

Lit.: Kepka, Ondřej – Luptáková, Věra: Kristina Váňová: Ani dnes není populární říkat, že zlo je zlo a dobro dobré. Kdo to uměl, byli bratři Čapkové. In web ČRo 2 Praha, 2. 4. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Potřebujeme lidi, kteří řeknou, že tohle je špatně a to či ono zase zlo. Takové lidi máme v samotných Čapcích a i v lidech kolem nich, říká Váňová.

Možná se nad 70. výročím Společnosti bratří Čapků trochu pousmějete. Dřív ale bylo setkání spolku společenskou událostí na nedělní odpoledne. Teď dostanete všechny informace jen jedním kliknutím, navíc v pohodlí domova.

„Všechno se zrychluje, kontakt člověka s člověkem je obtížnější. Ono oblíknout se a někam jít, věnovat tomu vlastní čas,… to se dnešnímu člověku dvakrát nechce,“ říká Kristina Váňová z Památníku Karla Čapka, donedávna taky předsedkyně Společnosti bratří Čapkůi.

Nevážíme si vlastní historie

Jistě to souvisí s tím, že si dnes nevážíme osobností našich dějin a jen u nich hledáme skandály. „Není populární říkat, že zlo je zlo a dobro dobrem. Začínáme v tom mít zmatek, stejně jako za druhé republiky. Už Ferdinand Peroutka tvrdil, že to byl boj o duši národa.“ Tehdy byly politické i materiální podmínky samozřejmě jiné, ale „ono se to vrací a my potřebujeme lidi, kteří řeknou, že tohle je špatně a to či ono zase zlo. Takové lidi máme v samotných Čapcích a i v lidech kolem nich,“ myslí si Váňová.

Jak a proč spolek vůbec vznikl?

V průběhu let se Společnost bratří Čapků hodně měnila. Vznikala ve velmi těžké době roku 1947. Chtěla v národu udržovat duchovní vliv Čapků a národní povědomí. „Bylo to jen rok před uchopením moci komunisty. První roky spolku tak nepřišly do dvakrát šťastné doby, ale do doby krutého stalinismu,“ říká současný předseda Pavel Vespalec.

Po celou dobu nebyla činnost nikdy přerušena ani zakázána. „Možná, že byli činovníci opatrnější, ale režimu se nikdy nezaprodali ani se nezpronevěřili. V tom je společnost jistě unikátní,“ myslí si Vespelec. Co vlastně spolek dělal? Podporovali vydávání děl Karla i Josefa, pořádal přednášky a zájezdy do míst, kde bratři pobývali. Třeba Malých Svatoňovic nebo slovenských Trenčianských Teplic, kde jako lázeňský lékař působil jejich otec.

Člen: František Filipovský

Ze svých schůzek si ale taky pořizovali nahrávky. V roce 1977 byl herec František Filipovský osloven, aby četl Čapkovy povídky. Tehdejší předseda na dobovém záznamu říká, že Filipovský dává jako člen spolku největší příspěvek, a to v podobě svého nezištného a profesionálního výkonu. Na to herec kontroval: „Já to daruji sobě, neboť Čapka tak zbožňuji, že už jen to, že ho smím říkat, je dar pro mne.“

Karlovi se podařilo ovlivnit svět

V čem jsou bratři jiní než jejich současníci? Možná, že odpověď na otázku znal teatrolog František Černý, předseda spolku v 90. letech. Tvrdil, že „před Čapkem psali dramatikové o nás, o běžném životě. Karel ale jako první promluvit k celému světu. Určitě se mu to podařilo v R.U.R, v Bílé nemoci nebo ve hře Věc Makropulos.“

Lit.: Taud, Rostislav: Werich, Voskovec a Haas v Čapkově Válce s mloky. Film, o který se Hollywood soudil s oskarovým režisérem. In web ČRo 2 Praha, 2. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu + videa). – Cit.: Jan Werich měl ve filmové adaptaci Války s mloky hrát kapitána Van Tocha. Jiří Voskovec kombinovanou postavu autora/spisovatele, herce, televizního moderátora.

Rozhlasová adaptace Války s mloky (1958, r. Karel Weinlich) s Karlem Högerem, Janem Pivcem nebo Rudolfem Hrušínským se stala kultovní záležitostí. Stejně tak legendární je i převod Války s mloky do filmu. Legendární proto, že si na ní postupně lámou zuby další a další generace filmařů.

Ukázkovým případem zmarnění jedinečné šance je případ tvůrčího tandemu Ján Kadár a Elmar Klos, kteří za svůj film Obchod na korze získali v roce 1966 Oskara. „Už v 2. polovině 60. let měli připravený scénář a projekt na zfilmování Války s mloky,“ popisuje filmový historik Pavel Taussig.

Herci, kteří utekli před záplavou nacismu

Kadár s Klosem pro film získali i hvězdné obsazení. Pana Bondyho měl hrát Hugo Haas, kapitána Van Tocha Jan Werich a Jiří Voskovec měl zastupovat autorskou postavu. „Vycházeli jsme z toho, že naši emigranti v Americe mají tvořit spojovací lidský prvek,“ vysvětloval Klos.

„Ti lidé, kteří utekli před záplavou nacismu, nesli v sobě už předem jakési dramatické poselství.“ Ve výčtu trumfových es projektu chybí ještě jméno spisovatele Edvarda Valenty, který dal s Kadárem a Klosem dohromady první synopsi. A na filmu měl autorsky spolupracovat i Karel Zeman.

S triky Karla Zemana

Původní Čapkův román totiž střídá několik žánrů. A to mělo zůstat zachováno. „Ty reportážně pojímané záběry mloků měly být animované, resp. kombinované. Loutky spojené s projevem živých herců. A to měl právě obstarat Karel Zeman,“ popisuje filmový historik Taussig.

Na finální podobě scénáře spolupracovali i Voskovec s Werichem, jak dosvědčuje jejich vzájemná korespondence. V čem se měl film od knížky lišit? Pavel Taussig popisuje jako klíčovou postavu televizního moderátora Jiřího Voskovce, „který si vlastně vymyslí, že se někde objeví mloci“.

Inspirace Wellesovou Válkou světů

Podle něj tu autoři parafrázovali slavnou rozhlasovou inscenaci Orsona Wellese Válka světů. „Aby se v okamžiku, kdy Ameriku zachvátí panika, přiznalo, že je to výmysl. Ale pak se najednou objeví zpráva, že se u jednoho tichomořského ostrova objevila vojenská formace mloků. A začíná skutečná adaptace.“

Klos přiznává inspiraci mystifikačním principem Wellesovy Války světů. Popisuje ji ale jinak. „Začali jsme s Válkou s mloky tak, jak ji napsal Karel Čapek. Z televizní senzace se ale vyklube reklamní vysílání, které zorganizovali naši emigranti, aby se uživili. A z toho potom pokračoval celý děj.“

Hlavním tématem filmu mělo být podle Klose to, že masově sdělovací prostředky začínají z lidí dělat mloky. „Že je začínají zestádňovat, zmločovat.“ Výsledek už nikdy neuvidíme. „Ten projekt měl stát něco kolem 18 milionů dolarů,“ odhadoval Klos. Jenže ani finance nebyly skutečným kamenem úrazu.

Proč k natáčení nedošlo?

„Náš Filmexport prodal látku dvěma zájemcům. Italskému producentovi a francouzsko-americké produkci. A zájemci se začali soudit. A jakmile se v Americe začnou soudit, je konec. Protože nikdo nedá peníze do něčeho, co je tak nejistý, že může leta uvíznout jako předmět soudního sporu.“

Voskovec s Werichem z krachu celého podniku vinili právě Klose. Nejdřív kvůli jeho pomalosti („My jsme na tom projektu pracovali skoro 20 let,“ přiznával Klos) a pak právě kvůli odprodeji práv. Každopádně s filmem zmizela i příležitost vidět pohromadě Haase, Voskovce a Wericha.

Válka s mloky bude. Anebo ne?

Tu a tam se objeví nová zpráva o filmování Války s mloky. V 90. letech se o to pokoušel Ivan Passer se spisovatelem Janem Novákem. Na počátku nového milénia se mluvilo o polské režisérce Agnieszce Holland. Na internetu jste dokonce mohli vidět i první teaser.

V současnosti server ČSFD u projektu eviduje datum 2018 a jméno režiséra Tomáše Krejčího, který už figuruje u několika nerealizovaných megalomanských projektů, jako je česká fantasy Poslední z Aporveru nebo komiksová Kruanova dobrodružství.

Skutečnou poslední adaptací Čapkovy Války s mloky je tak opera z pera Vladimíra Franze. Válku s mloky tak nejspíš potká stejný osud jako R. U. R. Na jeho zfilmování totiž podepsal Čapek ještě v éře němého filmu smlouvu s Hollywoodem. „Proč k natáčení nakonec nedošlo, už nevíme,“ uzavírá Taussig.

Lit.: Kepka, Ondřej – Luptáková, Věra: „Bídáku Karle Čapku, ať z toho dostaneš bílou nemoc!“ Tyhle anonymy uštvaly Čapka k smrti. In web ČRo 2 Praha, 14. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Koncem 30. let a hlavně po podpisu Mnichovské dohody se proti Čapkovi zvedla vlna nenávisti. Podívejte se do dopisů. Anebo si v audiu poslechněte povídku Karla Čapka Anonym načtenou Jaroslavem Marvanem a ukázky z životopisného filmu Člověk proti zkáze.

„Bídáku Karle Čapku, vrtichvoste, hradní kadidelníku, co tomu teď říkáš, ty zlosyne, ty netvore hradní?! Teď z toho dostaneš bílou nemoc, kterou jsi beztak toho Hitlera jen podráždil a možná k plánu na nás dal tak popud! Jako 21. května k stavbě opevnění, jak řekl Hitler. To jste to tedy s tím žvanilem-židem-osvoboditelem-hrobařem-republiky vyhráli, vy sebranko levičácká!“

Obětní beránek první republiky

Na konci 30. let byl Karel Čapek zahlcen podobnými anonymními dopisy. Denně jich dostával stovky domů i do redakce Lidových novin. Proč vyvolal tolik nenávisti? Podle vojenského historika Eduarda Stehlíka lidé potřebovali někoho obvinit z mnichovské zrady.

„A tady najednou házela část lidí vinu na Masaryka, na Beneše. Ale Beneš už byl v té době pryč a Masaryk nežil. Navíc měl silný kult. Tak se hledal někdo, kdo jim byl blízko,“ myslí si Stehlík.

Bylo snadné ho zmlátit

Zaútočit na Čapka bylo navíc snadné. Protože se lišil. Inteligencí, svými kontakty a oblibou ve světě, ale i neutěšeným zdravotním stavem. „Nebylo tak nic těžkého si na něj někde počkat a zmlátit ho. On se moc bránit nemohl,“ připomíná historik Čapkovu Bechtěrevovu nemoc.

Čapek se bránil perem. Například povídkou Anonym (v audiu ji načetl Jaroslav Marvan) nebo úvahou Jak to bylo (Lidové noviny 26. 11. 1938). Množství anonymních dopisů ale bylo takové, že je před Čapkem museli jeho blízcí tajit. Olga Scheinpflugová později řadu z nich předala otci Tomáše Halíka.

A děje se to zase…

„Dostávám dnes úplně stejné anonymy,“ svěřuje se Halík. „Jsou v nich celé věty stejné. Stejné gramatické chyby, stejné vulgarismy. Jako by vrstva, které Masaryk říkal patologická sedlina společnosti, v některých chvílích vybublala a jako ti mloci vylezla z kanálů.“

Podle teologa přichází dne podobná situace. „A tenkrát tou nenávistnou kampaní ho uštvali až k smrti!“ Původně jsme chtěli ocitovat i některé z dopisů, které dostává Tomáš Halík. Ale v podstatě to není možné. Protože by to veřejnoprávní rozhlas neunesl.

Lit.: Kepka, Ondřej  – Luptáková, Věra: Jaký byl Karel Čapek dítě? Unikátní a dosud nezveřejněné fotografie. In web ČRo 2 Praha, 4. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jestřebí hory (Brendy), Malé Svatoňovice, Úpice, Hronov… Místa, která dobře znala celá rodina Čapkova. Podkrkonoší, kde kdysi žil i loupežník Lotrando.

Do Malých Svatoňovic se v roce 1882 přistěhoval otec Antonín Čapek, který dostal práci jako knížecí báňský lékař. Přednostně léčil horníky, navštěvovali ho ale i místní.

„Svatoňovice tehdy bylo malé městečko s asi 800 obyvateli, ale taky s malými lázněmi. To, že by taky mělo svého lékaře, zvykem rozhodně nebylo,“ říká ředitelka Muzea bratří Čapků Eva Hilmarová. Důvodem byl vlastník svatoňovických černouhelných dolů Jiří Vilém, kníže ze Schaumburg-Lippe.

Překotný porod

Už za rok si do malého, služebního dvoupokojového bytu (v prvním patře nad ordinací), přivedl manželku Boženu, dceru hronovského mlynáře. Ve stejném bytě se i v neděli 9. ledna 1890 narodil nejmladší syn Karel. Starší Josef a Helena se ale narodili u hronovského lékaře. S Karlem to jinak nešlo. „Na svět přišel trochu překotně, byla velká zima a mnoho sněhu. Na to, aby se jelo do Hronova, už nebyl čas ani počasí,“ říká ředitelka muzea.

Stěhování do Úpic

Když byl Karel teprve půlroční dítě, rodina se přestěhovala do nedaleké Úpice a pak do Prahy (v roce 1907). „Dům pak sloužil nejrůznějším účelům, dnes je tam policejní služebna. Úpickým klenotem byla nádherná zahrada, která inspirovala všechny tří sourozence. V 60. letech se z ní ale stalo autobusové nádraží. Jak to?

Úpičtí úporně bojovali proti vzniku nádraží právě v místě zahrady, kde mělo být muzeum. „Když jsem se ptala pamětníků, tak v jednu chvíli nad starostou vyhráli. Po večerním hlasování totiž šli spát s tím, že nádraží bude jinde. Ráno ale přijely buldozery. Zahrada byla zničena. Doba prostě byla taková, přesto, že to zavání schválností. Je to velký škraloup na úpické historii,“ říká Hilmarová.

Jestřebím horám se běžně říká Brendy. Je to místní název, který dnes už ani nikdo neví, jak vznikl. Na Brendách pak podle pověsti, která vychází ze skutečnosti, taky žil nějaký loupežník Lotrando. Dětem Čapkovým vyprávěla podkrkonošské pohádky babička Novotná. Byla to prý klasická pohádkářka, něco si vymyslela, něco byla pravda.

Muzeum bratří Čapků

Muzeum bratří Čapků je dnes v původním domově rodiny venkovského lékaře. Poprvé bylo muzeum otevřeno už v roce 1947, a to i s kusy nábytku, které pocházely z pozůstalostí rodiny. „Vystaveny byly i dokumenty, které celou válku opatroval Miroslav Halík (otec Tomáše Halíka). Bohužel, z původního inventáře tady zůstala už jen pohovka.

Lit.: Taud, Rostislav – Kepka, Ondřej: Přední vědci vs. Karel Čapek. Jak reálné základy mají Čapkovy futuristické vize? In web ČRo 2 Praha, 24. duben 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit: Krakatit, Válka s mloky, R. U. R. a další pohledem Jiřího Grygara, Heleny Illnerové, Jana Mašáta nebo Pavla Taussiga. V audiu včetně ukázek z rozhlasové adaptace R. U. R. z roku 1968 (režie František Štěpánek) nebo z divadelní adaptace Války s mloky v Divadle na Vinohradech z roku 1963.

Čapek sám nebyl technický typ. A mnozí odborníci rozporují „vědecké postupy“ v jeho díle. Čapkovy úvahy ale mívaly reálný základ. Navštěvoval například přednášky Františka Walda, profesora teoretické a fyzikální chemie a chemické metalurgie. Zvěčnil je i v úvodní snové scéně v Krakatitu.

Třaskaviny, třaskaviny,“ začíná Prokop nervózně, „jejich výbušnost záleží na tom, že že že se náhle vyvine veliký objem plynu, který který se vyvine z mnohem menšího objemu výbušné masy… Prosím, to není správné.“ „Jak to?“ táže se Wald přísně. „Já já já jsem našel alfa-výbuchy. Výbuch totiž nastane rozpadem atomu. Částečky atomu se rozletí – rozletí -
Karel Čapek: Krakatit

Krakatit

„Čapek musel znát Rutherfordův planetární model atomů,“ je přesvědčený Jan Mašát z VŠCHT. „Termín alfa-výbuchy v Krakatitu vychází z Rutherfordova pokusu o rozbití atomu pomocí ostřelování alfa částicemi. Atom to nevydržel a rozpadl se.“ A chemický název Krakatitu tetraargon olova?

„Argon je vzácný plyn, který není schopný žádné reakce. A olovo musíte k reakci hodně přemlouvat. Proto Čapek uvádí, že se reakce dosahuje vysokofrekvenčními oscilacemi. A že k výbuchu dochází účinkem herzových vln.“

Továrna na absolutno

Astronoma a astrofyzika Jiřího Grygara Krakatit uhranul už v 11 letech. Poprvé se z něj dozvěděl o Lorentzových transformacích nebo Einsteinově teorii relativity. „Čapek znal Einsteinovu rovnici E=mc2 a uvědomoval si, že v hmotě je ukrytá obrovská energie,“ popisuje Grygar.

„I dnešní jaderný průmysl využívá jen zlomky z toho E. Maximálně 0,7 % účinnosti, a to to musí být vodíková, atomová puma.“ A co se stane pak? Čeká nás Továrna na absolutno? I o tom mohl Čapek debatovat při osobním setkání s pozdějším držitelem Nobelovy ceny za fyziku Patrickem Blackettem.

Rossum’s Universal Robots

„Čapek byl vizionář. Jeho romány a dramata jsou předobrazem toho, co se dneska děje,“ myslí si Grygar. „Vemte si R. U. R. Roboti už pochodují světem a brzo budou nevyhnutelně chytřejší než my. Nebude to trvat dlouho. Známky už jsou tady.“

Grygar naráží na případy, kdy počítače dokázaly vyhrát nad mistry pokru. „A to zcela jednoznačně. Znamená to, že umějí blafovat a mají vlastní intuici. Donedávna jsme si mysleli, že to má jenom člověk.“

Bílá nemoc vs. Věc Makropulos

Díky své intuici mohl podle Grygara Čapek v Bílé nemoci předpovědět moderní epidemie, HIV nebo selhávání antibiotik. Naopak ve Věci Makropulos dohnal do důsledků, kam až může vést moderní prodlužování života. „Ta Elina Makropulos je nešťastná jak šafářův dvoreček.“

Podle Grygara byl Čapek právě v téhle myšlence neštěstí z nesmrtelnosti průkopníkem. To fyzioložku a biochemičku Helenu Illnerovou zase stále fascinuje Čapkova Válka s mloky. Její ekologická naléhavost.

Válka s mloky 

„Je to předpovědět toho, jak v touze po zisku jsme schopní zničit si vlastní zemi. Nejsme schopní zastavit svou touhu po vzrůstajícím HDP a rostoucích ziscích. Mluvíme sice neustále o udržitelném rozvoji, ale vývoj už teď přestává být udržitelný.“ Existuje nějaká vize, která Čapkovi nevyšla?

Třeba film, upozorňuje filmový historik Pavel Taussig. „On předpokládal, že se film nebude vůbec vyvíjet. Že zůstane jen u povrchu, jen v zobrazovací podobě. Že nikdy nebude mít tu schopnost, jako velká literatura, postihnout nitro herců a myšlenku.“

Lit.: Horák, Jakub: Svist a hvizd v Čapkově vile. In web Naposlech.cz, 21. 3. 2019 (recenze). – Cit.: V první polovině roku 2017 mohli být posluchači Dvojky Českého rozhlasu každé nedělní dopoledne hosty u Karla Čapka. Pětadvacetidílný reportážní seriál, který tehdy připravoval jeho autor a průvodce Ondřej Kepka spolu s dramaturgem Tomášem Černým a celou řadou hostů, nyní vychází pod značkou vydavatelství Českého rozhlasu jako audiokniha na fyzickém nosiči i v digitálních distribucích.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů