Praha očima cizích básníků (1983)

Přidal: Premek |

Leden 15, 2017

Použité texty Eduardas Mieželaitis/překlad: Jaroslav Kabíček (1), Johann Wolfgang von Goethe/překlad: Pavel Eisner (2), Clemens Brentano/překlad: Pavel Eisner (3), Theodor Mundt/překlad: Pavel Eisner (4), Guillaume Apollinaire/překlad: Karel Čapek (5), Paul Claudel/překlad: Ivan Slavík (6), Konstanty Ildefons Gaczýnski/překlad: Jan Pilař (7), Rainer Maria Rilke/překlad: Gustav Francl (8-16), LouisFürnberg/překlad: Soňa Nová (17), Vadim Šefner/překlad: Zdenka Bergrová (18), Boris Pasternak/překlad: Luděk Kubišta (19), Jevgenij Aronovič Dolmatovskij/překlad: Václav Jelínek (20), Pablo Neruda/překlad: Adolf Kroupa (21. 22), Jannis Ritsos/překlad: Marianna Stříbrná (23), Nazim Hikmet/překlad: Jiří Taufer (24), Petr Vegin/překlad: Václav Daněk (25), Eduardas Mieželaitis/překlad: Jaroslav Kabíček (26, 27), Emmanuel Robles/překlad: Jan O. Fischer (28), Šamil Anak/překlad: Jiří Honzík (29), Šamil Anak/překlad: Jiří Honzík (30), Robert Ivanovič Rožděstvenskij/překlad: Jana Moravcová (31), Jekatěrina Ševelevová/překlad: Václav Jelínek (32), Kajsyn Kulijev/překlad: Václav Jelínek (33).

Recitují Josef Bek (1, 7), Zdeněk Buchvaldek (2, 33), Václav Voska (3, 4), Jaroslava Adamová (5, 6, 25), Viktor Preiss a Jana Preissová (8-16), Jiřina Petrovická (17, 18), Jiřina Švorcová (19, 27), Vlasta Vlasáková (20), Jiří Holý (21, 22), Otakar Brousek I. (23), Martin Růžek (24), Vladimír Šmeral (26), Eduard Cupák (28), Regina Rázlová (29, 30), František Němec (31), Dana Medřická (32).

Vydal Supraphon v roce 1983 (1 LP, SU 1118 3117).

Obsah: 1. Z českého zápisníku 1:30 – 2. Než přistoupíme k věci 1:15 – 3. V nejranějším mládí 2:15 – 4. Ze všech měst 2:45 – 6. Obrázky z Čech 1:30 – 7. Na Karlově mostě 1:20 – 8. – 16. Hradčany – V kapli sv. Václava – Na Malé Straně – Křížová chodba v Loretě – Ve starém domě – Šlechtický dům – Příchod jara – Večerní procházka – Vyhlídka 6:25 – 17. Praha (1939) 1:10 – 18. Chrám svatého Víta 1:45 – 19. Jaro 1:45 – 20. Ulička úzká 2:15 – 21. Můj přítel z ulic 1:25 – 22. Byl jsi životem 1:40 – 23. Srovnání 2:10 – 24. Večer 3:15 – 25. Staré město pražské 0:30 – 26. Pohled věčnosti 3:30 – 27. Husův pomník 1:00 – 28. Pražské hodiny 1:55 – 29. Vltava 0:50 – 30. Václavské náměstí 1:20 – 31. Srdce na dlani 2:10 – 32. Město pro dva 1:35 – 33. Loučení s Prahou 1:35

Lit.: Kovařík, Vladimír: Komentář k původnímu LP. (sleeve-note). – Cit.: Před mnoha desítkami let žil v Praze mladý novinář, nakladatelský redaktor a básník, který miloval své město tehdy ohrožené výbojným fašismem. I rozhodl se, že spočítá a shromáždí všechny verše, které kdy byly o Praze cizími básníky napsány, a dokonce že shromáždí všechny výňatky z dopisů, zápisků a deníků všech ostatních slavných umělců, kteří Prahou alespoň prošli. Nedopočítal se, protože sotva začal, hrnuly se mu odevšad stále nově objevované materiály, známé i neznámé; ale přece jen se mu podařilo sestavit několik knížek, kterým dal symbolické názvy Věčné Čechy, Očima lásky, Město vídám veliké, Ta krásná země; nedopočítal se také proto, že byl jako známý antifašistický novinář zatčen, uvězněn a v roce 1942 popraven. Jmenoval se Vincy Schwarz, pocházel z hanáckého Šterneberka a dožil se čtyřiceti let.
Nepoznal už verše, napsané novými hosty o Praze osvobozené a nové, která postupně vyrůstala v socialistické velkoměsto. Neboť Praha více než kdy jindy přitahuje návštěvníky z celého světa. Je to nepochybně tím, že vzrůstajíc počtem, rozsahem i výškou nových sídlišť nepozbývá svého dávného půvabu v historickém centru; jistě proto, že soudobé město nemění historické jádro Prahy v historickou rezervaci, ale ponechává i v něm kypět soudobý život: staré gotické sklepy se mění v útulné vinárničky, do kláštěrů, které se už málem rozpadávaly, umisťuje po nákladných rekonstrukcích díla, která byla potud jen v depozitářích galerií, z bývalé Královské cesty vytváří procházkovou magistrálu od Prašné brány až po hradní rampu. Profesor V. V. Štech, velký znalec a milovník Prahy, horlivý průvodce všech světových malířů a sochařů, kteří navštívili Prahu, vodíval své hosty na strahovské terasy a těšil se vždy na chvíli úžasu, když se před nimi otevřelo Město: město v kotlině, členěné jasnou řekou Vltavou, město zvedající se od řeky do mírných i prudších svahů, město plné stavebních památek, z nichž od jedné ke druhé lze dojít několika desítkami kroků, město románské, gotické, renesanční, barokní, i moderní i ještě modejrnější, jehož staletou krásu neporušily dnešní paláce ani věžové domy okolních sídlišť. A také vodil své hosty na Kampu, nejraději za jasných měsíčních nocí, kdy náměstíčka v okolí Čertovky procházejí z reality do pohádky a kdy památný most Karlův skutečně vypadá tak, jak ho charakterizoval v prvním překvapení francouzský sochař Émile Antoine Bourdelle: gotický kentaur s barokní hlavou.
Praha okouzlovala básníky po celé věky. V dobách své slávy, za mocných králů z roku Přemyslova, v době Karla IV. i Jiřího Poděbradského i v dobách utrpení, kdy se z Evropské metropole stávalo a nakonec stalo provinční město, zanedbané, ošumělé, neopravované, chátrající – ale kdy Praha, „královna sirá“, nepřestala být pokládána za jedno z významných evropských město. Měst, která sice nezáří leskem preferované císařské Vídně, ale zůstává památníkem, byť smutným a tragickým, národa s vysokou kulturou, který se jednou zvedne a bude opět stát mezi předními národy světa.
Není divu, že čeští básníci všech generací vyjadřovali lásku ke svému městu ve verších, ať už to byly umně komponované latinské a později i české hexametry, anebo jen pololidové popěvky o tom pražském mostě, o jarním příletu racků nad Vltavu, o rozkvetlém šeříku na petřínských stráních. Denně se objevují nové doklady, veršované, prózou psané, do písní a písniček zkomoponované pražské dojmy tak bohaté, že už naplnily celou jednu velkou knihovnu, v níž jsou jen díla Prahou inspirovaná. Nechceme-li jít příliš daleko do minulosti až středověké, stačí začít Johannem Wolfgangem Goethem a Clementem Brentanem, celé spousty veršů objevíme v díle pražského rodáka německého původu Rainera Marie Rilka, anebo zas jihlavského rodáka Louise Fürnberga; a pak už jsou tu jména básníků francouzských, kteří okouzlovali poválečnou generaci a kteří sami si nesli hluboko v srdci obraz Prahy buď jen kratičko spatřené, jako Guillaume Apollinaire, anebo dlouze prožívané, jako Paul Claudel, i jména prvních básníků sovětských, zejména Borise Pasternaka. A konečně jsou tu i desítky jmen, která první sběratel, pořadatel a vydavatel básnických dojmů cizích básníků z Prahy a o Praze ještě nemohl znát a už nepoznal, protože k ním přišli, až když nadlouho zatemnělá Praha se rozsvítila nejen pro dny sváteční, ale i pro dny všední. Patří k nám a mnohé z nich bychom neměli ani uvádět mezi básníky cizími; jsou naši.
Gramofonová deska, která se pokouší ukázat Prahu očima těchto našich milých hostí, obsahuje proto jen výběr veršů nejlepších, nejvroucnějších a nejmilejších. Sedmnáct herců a recitátorů známých jmen spojilo své síly, aby vyjádřili to, co cítili návštěvníci a hosté naší Prahy. Známé jejich hlasy, oni sami jsou nám blízcí. A přece se zdá, že ty hlasy zaznívají dnes trochu jinak než obvykle. Jsou pevnější i rozechvělejší, zvoní, zpívají, voní, jako by pluly v řece světové poezie jako na vlnách. Řeka, která dlouhou cestou k moři mění své jméno podle zemí a národů, je stále táž. Je to řeka našeho hlavního města. Proto i hlasy recitátorů zvroucněly rytmem jejích vln i rytmem lásky, patřící tomuto městu, které i naši hosté, tak často se k nám vracející, pokládají za jedno z nejkrásnějších na světě.
Vladimír Kovářík

Mluvené slovo na zvukových nosičích