Fantom televize (2016, 2017)

Přidal: Premek |

Únor 20, 2017

Ivan Kraus. Audiokniha.

Čteou Ivan Kraus a Jan Kraus.

Nahrávka dokončena v září 2016 (Viola). Vydala Fonia 3. 3. 2017 (1 CD).

Obsah: 1. Fantom obrazovky. - 2. Přímý přenos (5:09) – 3. Milion dolarů (7:23) – 4. Talk show (7:01) – 5. Televizní zajíc (10:53) – 6. Umění poděkovat (7:07) – 7. Vývoj televize (6:13).

Kraus, Ivan: Fantom televize. In Týdeník Rozhlas 39/2010 (fejeton). – Cit.: Jednoho dne se na naší televizní obrazovce objevil hlasatel celý rudý. Mysleli jsme si, že se dal na pití kvůli zprávám, které musí denně číst, a že ho časem vystřídá některý kolega, který je abstinent. Když se však ve večerních zprávách dostavil do studia ministr telekomunikací celý žlutý, pojali jsme podezření, že vadný je náš přístroj.

Zatelefonovali jsme firmě, která nám poslala odborníka. Muž přišel, zapnul televizi, chvilku se díval na skupinu fialových novinářů, kteří diskutovali o škodlivosti nadměrného sledování televizních programů, a pak nám řekl, že bude třeba vyměnit několik součástek, aby se na obrazovce objevili opět běloši. Otevřel brašnu, připravil si nářadí, ale pak se podíval na hodinky a omluvil se, že nemůže s opravou začít, protože za okamžik poběží Dallas.
Když si všiml našich udivených obličejů, vysvětlil nám, že tenhle díl je velmi důležitý, protože J. R. v něm zřejmě podvede jednoho petrolejáře o několik milionů dolarů.

„Zajímá mě o kolik,“ dodal, když si sedal na gauč.

Žena mu nabídla kávu, a když si zapálil cigaretu, přinesla mu popelník. Protože jsme ho nechtěli rušit, šli jsme si po svých. Po hodině nás zavolal do pokoje, aby nám poskytl přehled o posledním vývoji událostí v Dallasu. Sdělil nám, že J. R. nejenže vzal toho chlapíka o dvacet milionů, ale dokonce podplatil jeho právníka, takže jeho konkurent nemá v příštím dílu u soudu šanci.

Protože se začal opět přehrabovat ve své brašně, nechali jsme ho raději zase o samotě, aby se na opravu mohl lépe soustředit. Když jsme zaslechli z pokoje hlasitou hádku, šli jsme se podívat, co se děje.

Jakmile jsme vešli do pokoje, dal muž prst na ústa. V televizi běžel seriál o miliardářích v Coloradu. Fialový boháč hrozil zelené blondýně, že ji vydědí, jestliže nepřestane chodit s namodralým Jackem.

Opustili jsme místnost po špičkách.

Když jsme zaslechli hlasitou hudbu a pochopili, že pořad skončil, sešli jsme se znovu v pokoji. Pouhý pohled nám stačil k tomu, abychom se přesvědčili, že náš muž to s prací myslí vážně. Měl v ruce šroubovák a nějaký měřicí přístroj. Pak se však podíval na hodinky a musel bohužel práce opět nechat.

„Vůbec jsem si neuvědomil že už je půl šesté. To už bych nestihl seriál na dvojce,“ vysvětloval.

O chvíli později jsme zaslechli z pokoje sténání. Běželi jsme se podívat, co se stalo. Obávali jsme se však zbytečně. Opravář seděl pohodlně na gauči a díval se, jak umírá nějaký lupič, kterého zastřelil jakýsi šerif. Protože zrovna vysílali reklamu na nové televizory, směli jsme toho využít k malé přestávce. Než žena přinesla čaj, stačil si opravář zatelefonovat domů a ověřit si, zda jeho žena ví, že za deset minut začíná science-fiction.

Svačina proběhla rychleji než jindy. Marťani dovedou být svou dochvilností dost bezohlední.

Snažil jsem se pak soustředit na práci, ale nebylo to snadné. Ačkoli jsem zavřel dveře, zvuk laseru pronikl i do mé pracovny. Když program skončil, sdělil nám technik, že Marťané dostali od našich zase na frak. Pak se zeptal, zda si může znovu zatelefonovat. Samozřejmě jsme mu vyhověli. Volal do podniku, aby si ověřil svůj pracovní program na druhý den.

„Zítra ve čtyři? To je vyloučeno. Ne, ve dvě to nejde, protože jsem u toho doktora, co má rozbitou anténu. Snad u něho stihnu tu detektivku… V jedenáct jsem u té vdovy, co ji zlobí zvuk. Musím to rychle opravit, protože se pak spolu chceme dívat na kreslené grotesky s Tomem a Jerrym. Ne, to by nešlo přehodit… Kromě toho má ten inženýr jen černobílou televizi… Posledně jsem kvůli tomu musel jít s jeho ženou k sousedům…“

Když opravář dotelefonoval, usedli jsme všichni tři k večeři. Chtěl jsem se podívat na zprávy, ale muž potřeboval na jiném kanálu zjistit, kdo je vrah. Měl radost, protože od začátku tušil, že je to Anthony Perkins.

Po večeři se chtěl hned pustit do práce, vzal dokonce do ruky kleště, ale zapískaly mu hodinky, což byl signál, který mu připomněl, že začíná seriál z nemocnice.

„Hildě mají dnes brát slepé střevo,“ vysvětloval nervózně při kávě.

Zatímco běžely úvodní titulky, stačil nám děj třicátého třetího dílu odvyprávět. Dozvěděli jsme se, že operaci provede profesor Hagenbutten, který přestal v předminulém díle pít a začal chodit se sestrou Sigrid, ačkoli má dítě s gynekoložkou, doktorkou Friedou, a to už od šestadvacátého dílu.

Omluvili jsme se, že se nebudeme dívat, protože máme ještě nějakou práci. Slíbil, že nám poví, jak to dopadlo.

Když v půl desáté seriál skončil, nalezli jsme ho v pokoji se svěšenou hlavou.

„Co se stalo?“ zeptali jsme se.

„Hilda…“ vzlykl.

Pochopili jsme, že operaci zřejmě nepřežila. Snažili jsme se ho nějak utěšit, ale nebylo to nic platné. Přiznal, že měl Hildu rád už od prvního dílu a že si také nedovede představit, co si teď počne urolog Wolfgang s těmi třemi dětmi. Byl v takovém stavu, že v práci nemohl pokračovat.

Doprovodili jsme ho k autu. Když nasedal do vozu, vyslovil podezření, že vinen je zřejmě doktor Hans, který dal Hildě příliš silnou anestezi. Chtěl se prý profesorovi pomstít za to, že mu chodil s manželkou.

Televizi odvezli druhého dne dva opravářovi kolegové. Spěchali zřejmě proto, že právě běžel detektivní seriál Derrick.

Když nám vedoucí firmy po několika dnech zatelefonoval, že pro nás má velmi špatnou zprávu, lekli jsme se, že se něco stalo našemu opraváři. Vedoucí nás ujistil, že je v pořádku a že si po pohřbu Hildy vzal krátkou dovolenou.

Šlo o naši televizi. Nepřežila, podobně jako Hilda, složitou operaci.

Ačkoli jsme to nedali najevo, byla to jediná špatná zpráva, která nás v poslední době potěšila.

Mluvené slovo na zvukových nosičích