Do vody (2017)

Přidal: Premek |

Květen 21, 2017

Paula Hawkinsová. Audiokniha. Hudba Karel Heřman. Režie Michal Bureš.

Účinkují Aleš Procházka, Růžena Merunková, Jana Stryková, Ladislav Frej, Dana Černá, Jitka Ježková, Lucie Pernetová, Apolena Veldová, Vasil Fridrich, Marek Lambora.

Natočeno květen 2017. Vydal OneHotBook v červnu 2017 (1 CD mp3, AK151, 9 hod. 30 min.).

Pozn.: Malé městečko Beckford obtáčí řeka, jejíž tichá zátočina vytváří tůň, nad kterou strmí vrcholky skal. Její poklid je však jen zdánlivý – smrt tu během historie našlo nemalé množství žen, pověsti vyprávějí i o topení čarodějnic v rámci „zkoušky vodou“, díky množství sebevražd se jezírku začalo říkat tůň Tonoucích. Poslední z obětí místního genia loci je svobodná matka Nell Abbotová, jejíž sestra Jules se po letech vrací do kraje svého dětství, aby tělo identifikovala. Ačkoli spolu sestry po dávné rozmíšce už roky nekomunikovaly, nezdá se jí, že by zrovna Nell byla sebevražedný typ. Toho roku to navíc není první ženská mrtvola nalezená ve vodě, svůj osud tu nedávno završila i mladá dívka Katie. Jejichž smrt rozčeří nejen hladinu temného toku, ale i zdánlivě idylické životy místních obyvatel. A z hlubin začínají na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství… (anotace vydavatele)

Paula Hawkins další tituly (*1972)

Narodila a vyrůstala v Zimbabwe, než se v roce 1989 přestěhovala do Londýna, kde žije dodnes. Studovala filozofii, politologii a ekonomii na univerzitě v Oxfordu a 15 let pracovala jako novinářka (např. pro londýnský deník Times). V roce 2009 začala pod pseudonymem Amy Silver psát humoristické romance, poté se však začala věnovat temnějším stránkám lidské duše. Její první román z tohoto ranku Dívka ve vlaku byl přirovnáván k dílům Alfreda Hitchcocka nebo ke Zmizelé od Gillian Flynn a záhy se stal literární senzací roku 2015. Práva na jeho vydání byla prodána do více než 35 zemí. Ve Velké Británii se román ihned po vydání vyhoupl na 1. místo v žebříčku bestsellerů, aby se zde udržel následujících 20 týdnů, což se doposud žádné jiné knize nepovedlo, a stal se nejrychleji se prodávajícím debutem v Británii všech dob. V Americe, kde deník USA Today román vyhlásil „Nejočekávanější knihou roku 2015“, se situace opakovala, když se kniha na 13 týdnů usadila na 1. místě nejprestižnějšího žebříčku The New York Times Bestsellers a byla také nejrychleji se prodávajícím románem v historii. V roce 2016 vznikla podle románu rovněž filmová adaptace v režii Tatea Taylora (Černobílý svět, 2011) s Emily Bluntovou v hlavní roli. Její druhý román s krimi zápletkou se jmenuje Do vody (Ikar, 2017).

Lit.: Fajmon, Kamil: Zvuková tříšť v seškrtané vodě. In web Naposlech.cz, 21.6.2017 (recenze). – Cit.: Vydavatelství OneHotBook volí často pro vícehlasá audioknižní zpracování předlohy, v nichž se střetávají pohledy několika postav, aby společně tvořily jednolitý příběh. Za všechny zmiňme alespoň Zmizelou Gillian Flynové, Game Anderse de la Motte, či deníkové zápisky v Dívce ve vlaku od Pauly Hawkinsové. V těchto dnech vydavatelství přichystalo i další bestseller posledně jmenované autorky s názvem Do vody. Na rozdíl od Dívky ve vlaku, v níž spisovatelka propletla myšlenky jen tří žen, obsahuje Voda hned deset hlavních hrdinů a nepublikované poznámky. Režisér audioknihy Michal Bureš se pokusil držet stejného modelu jako v předchozím detektivním thrilleru, a jednotlivé části svěřil hned několika čtecům.

Za největšího tahouna nahrávky můžeme směle označit Jitku Ježkovou. Je až s podivem, že herečku režiséři audioknih dosud obsazovali převážně do dětské tvorby. Svůj talent uplatňuje ve Vodě nejen skrze důkladnou práci s dynamikou, ale především uvěřitelným vyjadřováním celé škály emocí. Zdatně jí sekunduje i Lucie Pernetová v roli sedmnáctileté dívky, jejíž projev působí v porovnání s Dívkou ve vlaku mnohem sebejistěji. V nezvyklé poloze se představuje Růžena Merunková – její stařenka, navenek silná osobnost, vnitřně však nešťastná bytost, kterou nikdo nebere vážně. Celkem by se mohlo jednat o pěknou mozaiku rozličných hlasů, kdyby part Ladislava Freje nevyzněl tak, jako by byl účinkující překvapen, co to vlastně čte. Nejhůře však dopadla část Jany Strykové. I když má tato herečka za sebou mnoho úspěšných počinů, Do vody k nim patřit nebude. Stryková až příliš přehrává a text doslova parodizuje, což se nejvíce projevuje u napínavého rozuzlení.Audiokniha je však zatížena daleko horšími prohřešky, mezi něž patří necitlivé zásahy do textu a zvuková složka titulu. Z neznámých důvodů byla vyškrtnuta celá jedna postava, posluchač je tak ochuzen o pohled Helen – manželku vyšetřovatele, jejíž vyprávění se s chotěm a jeho otcem prolíná. Za daleko problematičtější však považuji, doufám, že neúmyslné, přeskočení podstatného textu v partu Jitky Ježkové. Ve výsledku situace vypadá následovně: žena je zoufalá ze ztráty své svěřenkyně a najednou ji bez vysvětlení objímá. Škrtalo se ale i jinak. Posluchači je upřen pachatelův motiv a nejsem si příliš jistý, že ze zmateného závěru lze jednoznačně vydedukovat, kdo zločin spáchal. Abych příběhu porozuměl, musel jsem chtě nechtě sáhnout po původní předloze.

Bohužel se také nepodařilo sladit všechny herce k sobě tak, aby nebyly patrné zvukové rozdíly. Ostřejší záběry ze studia střídají dutě znějící, jasné zatmělé. K roztříštěnosti celé audioknihy notně přispěla i nevyvážená hlasitost, a to jak mezi všemi účinkujícími, tak především v samotných partech. Rozkolísaný zvuk bohužel připomíná jízdu na horské dráze a hudební přechody, které tematicky připomínají proudící vzduch a prostor pod vodní hladiny, plní spíše doplňkovou funkci.

I když se většina interpretů titulu pečlivě věnovala, Do vody ve zvukové podobě pro uvedené nedostatky bohužel nemohu posluchačům s klidným svědomím doporučit.

Rozhodli jsme se na naposlech.cz uveřejnit i reakce režiséra Michala Bureše a recenzenta Kamila Fajmona z diskuse, kterou vedli na Facebooku. Domníváme se, že mohou významně doplnit recenzi.

Michal Bureš: Pár glos od mne, coby režiséra nahrávky… Scénář této audioknihy prošel standardní dramaturgickou úpravou, která plně souzní s autorčinou kompoziční a tvůrčí metodou. Pomocí svědectví (monologů) jednotlivých hrdinů románu autorka představuje okolnosti smrtí v zapadlém koutu anglického venkova. Píše-li recenzent, že je posluchač ochuzen o pohled Helen či že jsou přeskakovány důležité dějové pasáže, není to v souladu se skutečností. Helenin part je s ohledem na charakter dramaturgické úpravy vepsán do partů ostatních herců, vše podstatné se o ní tedy dozvídáme, stejně jako to, co se stalo Leně, na kterou čeká její opatrovatelka Jules. Pravda je, že dvě místa nahrávky se při finálním přepisu technickým zaviněním, nenahrála. Toto upozornění jsme vzali velmi vážně a nosič jsme dnes opravili.

Recenzent se rovněž pozastavuje nad některými hereckými výkony (jmenovitě Ladislava Freje, Jitky Ježkové a Lucie Pernetové a Růženy Merunkové), přitom čtenáři recenze nedopřeje informaci o dalších účinkujících, kteří v nahrávce zaujímají nemalý prostor: Vasilu Fridrichovi, Daně Černé, Apoleně Veldové, Aleši Procházkovi a Marku Lamborovi. Ti všichni se na vzniku této vícehlasé četby, zvukového artefatu, do něhož byl román přetaven, podíleli.

Přikláníme se k tomu, že Patrik (Ladislav Frej) je cynik, zlomený člověk, který svou skutečnou tvář tají. Erin (Jana Stryková) utíká z města pryč do tohoto zapadlého kouta. Je to rovněž cynička s velkým osobním tápáním. Text obsahuje suchý anglický humor, který recenzent evidentně nedocenil. Smrti v žádném případě neironizujeme, ale nečiníme z nich ani slzavé údolí, jímž kniha rozhodně není. Důležité je zmínit, že se výraz každé z postav v průběhu času proměňuje. Recenzent opomíjí zmínku o metafyzické rovině příběhu, kterou je part Apoleny Veldové, kronika a paměť všech těch, které v řece zahynuly.

Audiokniha netrpí roztříštěností, je to mozaika, stejně jako kniha. Nevypadlo z ní nic podstatné, a herci se organicky doplňují – nejen rozdílnými melodiemi, ale také úhelně jinými pohledy na stejnou realitu. V tom tkví drama, vtip i napětí a přesně to odpovídá metodě, jíž autorka píše. Zvukově je kniha natáčena jako všechny další, tedy by musely být rozkolísány i jiné mnou režírované tituly. Pracuji stále stejně, stejně jako jeho dvorní zvukař Miloš Kot. Hudba Karla Heřmana není jen ilustrací, má i rytmizační funkci, často se pracuje s podkresy a náladami. Na audioknize byl odveden nemalý kus práce, rozhodně nebyla natočena ledabyle.

Kamil Fajmon: Každý máme holt na audioknihu jiný názor, Vám ho samozřejmě neupírám a za svou recenzí si stojím :). K Vaší reakci jen jednu odpověď. Autorka napsala knihu, v níž se střetávají pohledy deseti postav a nepublikovaných poznámek. Je-li jen něco z Helenina partu vkomponováno do ostatních výpovědí, pohled, a tedy i autorčina postava v předloze z audioknihy zmizely. Není pravda, že bych se vše podstatné o Helen dozvěděl prostřednictvím jiných – např. ve čtvrté části jsem jednu důležitou informaci z Helenina partu neobdržel. Každopádně děkuji za opravení dvou míst.

Michal Bureš: Váš názor respektuji, posluchač audioknihy si udělá vlastní, stejně jako čtenář Vaší recenze. Jen je škoda, že jste audioknihu nezrecenzoval komplexně, proto jsem se odhodlal ke svému komentáři, což standardně nečinívám.

Kamil Fajmon: „je škoda, že jste audioknihu nezrecenzoval komplexně,“ Celkový pohled na audioknihu píšu v závěrečném shrnutí. Jen si teď uvědomuji, že jsem Vám zapomněl poděkovat ještě za jednu věc, a to za jméno zvukaře a autora hudby. Je škoda, že je vydavatelství u svých titulů neuvádí. Recenzent pak musí pracovat s velmi omezeným zdrojem informací.

Bureš, Michal: Pár glos od mne, coby režiséra nahrávky… In Facebook, 22. 6. 2017 (reakce režiséra). – Cit.: Scénář této audioknihy prošel standardní dramaturgickou úpravou, která plně souzní s autorčinou kompoziční a tvůrčí metodou. Pomocí svědectví (monologů) jednotlivých hrdinů románu autorka představuje okolnosti smrtí v zapadlém koutu anglického venkova. Píše-li recenzent, že je posluchač ochuzen o pohled Helen či že jsou přeskakovány důležité dějové pasáže, není to v souladu se skutečností. Helenin part je s ohledem na charakter dramaturgické úpravy vepsán do partů ostatních herců, vše podstatné se o ní tedy dozvídáme, stejně jako to, co se stalo Leně, na kterou čeká její opatrovatelka Jules. Pravda je, že dvě místa nahrávky se při finálním přepisu technickým zaviněním, nenahrála. Toto upozornění jsme vzali velmi vážně a nosič jsme dnes opravili.

Lit.: Špetlíková, Tereza: Dívka ve vlaku se tentokrát ponořila Do vody. In blog IDnes, 24. 7. 2017 (recenze). – Cit.: Voda je životadárná, bez ní život neexistuje. Umí o něj ale také snadno připravit. Někdy je to náhoda, smutná tragédie, jindy úmysl. Od sebevražd přes plánovaná utopení po schování těla -

- voda toho na různých březích „viděla“ už mnoho. Ale ona nic nepoví… Jenomže v tomto případě existují i jiní svědci, kteří pravdu znají, i když ji možná už vzala voda…

Různých charakterů i drobných příběhů je plná nová kniha Pauly Hawkins, matky bestselleru Dívka ve vlaku. Tentokrát jde o trochu jinak laděné dílo – nechybí velké množství tajemné historie a tajemství všeobecně, je v něm mnoho ne zcela vyřešených záhadných úmrtí, mnoho trpících stižených ztrátou blízkých, kteří k nim stále promlouvají anebo naopak příliš mlčí, a postav je zde tolik, že si v nich nejspíš chvílemi neudržíte úplně přehled.

Oba nosiče, nová kniha i audiokniha, díky níž jsem se s příběhem seznámila já, vyšly nedávno. Vzhledem k velkému množství postav má tentokrát mluvený formát pěknou řádků účinkujících. Příběh je vyprávěn nikoli jen vypravěčem, ale z pozice všech zúčastněných, a to i ze záhrobí. Hlavní děj se točí okolo tůně Tonoucích, v níž v průběhu času přišlo o život hned několik dívek a žen. My se v malém městečku Beckford, kde se všudypřítomná řeka i samotná tůň nacházejí, ocitáme ve chvíli, kdy v ní byla nalezena mrtvola svobodné matky Nell Abbotové, a to jen několik málo týdnů po smrti mladé dívky Katie Whittakerové, nejlepší kamarádky Leny Abbottové, Nelliny dcery (v podání Lucie Pernetové). Nell Abbotová byla spisovatelka a sbírala materiál k sepsání knihy o těch, kdo skončily svůj život ve vodě. Rozmlouvala s těmi, kdo si pamatují nebo to alespoň tvrdí. Hledala pravdu, a to je vždy nebezpečné. Po její smrti k Leně přijíždí její teta, Nellina sestra Jules Abbottová (Jitka Ježková), aby se znovu podívala nehezké, možná ne vždy zcela správně pochopené minulosti do tváře. Nově se v městečku ocitá také mladá, převelená seržantka Erin Morganová (Jana Stryková) s flastrem, který by na malém městě představoval senzaci, ale právě ona se mi z postav líbila snad nejvíc, jak originalitou charakteru, tak hereččiným super arogantním a přezíravým ztvárněním.

Úplně nejlépe se role interpreta ale podle mého názoru ujala Růžena Merunková v roli staré Nickie Sageové, média, té, která chtěla mluvit, ale nikdo ji nechtěl poslouchat. Samozřejmě až na Nell. Hlasové variace, se kterými v příběhu disponuje, byly skutečným hereckým koncertem. Krásně a přesně vystihla i způsob mluvení takovýchto starých, lehce zapšklých pan. Co se týče zmíněné Jules alias Jitky Ježkové, té se nedá upřít vskutku citlivě zvládnuté uchopení náročné, v podstatě nemocné ženy i její následné prozření a nabytí alespoň částečného sebevědomí kvůli nové odpovědnosti.

Jak jsem uvedla už dříve, příběh je trochu mysteriózní a doslova plný drobných příhod a událostí všemožných postav. Všechny spolu alespoň nějak souvisejí nebo mají pro celkové vyprávění jiný přínos, i když někdo by mohl podotknout, že jich je možná na tak krátký obsah až příliš. Speciálně mě zaujaly jednotlivé osobní tragédie i hloubka propracování některých charakterů, jejichž unikátního, někdy velmi obtížného hlasového ztvárnění se skvěle zhostili vskutku všichni zúčastnění herci. Je jasné, že autorka má čtenářům potažmo posluchačům rozhodně co nabídnout, jen tentokrát to nebyl takový wow učesaný příběh se senzačním odhalením jako posledně, ačkoliv ani tady nechyběl, řekněme, zajímavý závěr.

Pokud jde o další vlastnosti audioknihy, ta je opět zpracovaná velmi pěkně, včetně hudební kulisy, která svým aranžmá odpovídá typu tajemstvím opředeného příběhu. Skládá se z lehkých, molově zabarvených klavírních tónů (někdy hlubokých, jindy vyšších, jako samostatná melodie) za rytmicky neměnného, snad houslového, doprovodu. Kromě samotné hudby můžete během poslouchání také zaregistrovat další zvukové kulisy jako například jemně unikající bublinky na hladinu charakterizující snad unikající duše zemřelých. Režisérovi Michalu Burešovi tedy opět není co vytknout, naopak lze pochválit za přidání „muziky“, které bych já osobně snesla klidně ještě víc.

Mluvené slovo na zvukových nosičích