Musela jsem zemřít (2017)

… a kniha se pochopitelně velmi dobře prodávala. Není divu. Nemusí vás trápit tato vážná nemoc, abyste chtěli získat pocit, že existují „síly“, které jsou mocnější než naše zažité způsoby života. A získat také naději, že s dostatečně intenzivní a čistou láskou v nitru je možné „bortit skály“. Nebo se vyléčit.

Z titulu Musela jsem zemřít se stal mezinárodní bestseller a po pěti letech od vydání se OneHotBook rozhodl dát mu prostor i ve své produkci. Bez okolků přiznám, že audiokniha právě takovému žánru velmi sluší. Zvláště pak, když máte štěstí na interprety. V tomto případě se vzpomínek Anity Moorjani zhostila absolventka JAMU i DAMU, Dana Novák Pešková, doposud u OneHotBook známá „jen“ coby jedna z protagonistek tuzemské sci-fi série Mycelium. Pešková pod s režijním vedením Jana Horáčka našla přesně tu polohu, v níž dává textu intimitu a prožitek, nepřeklápí se však do sentimentálního rozjímání a útlocitného apelu, abychom se měli všichni více rádi. Její hlas má křehkost, současně však – v souznění s textem – pevné vedení myšlenek. Dikcí si nelibuje v nadužívání dramatických pauz, vše spíše plyne příjemně do ucha, ale za přítomnosti zdůraznění těch patřičných momentů, které jsou pro autorku podstatné.

Současně hned dodám, že doposlouchat knihu jsem byl schopen právě jen díky kvalitnímu hereckému ztvárnění. Ačkoliv se nyní rozcházím s většinou čtenářstva, které si Moorjaninu předlohu někdy vzalo do rukou, nedokážu se zbavit pocitu, že by autorka pro příště měla být více sebekritická. V některých hodnoceních se uvádí, že kniha je „hutná“, a proto obtížnější na přijetí. Mně naopak přijde, že ve druhé polovině, zejména tedy poslední třetině, si text vystačí s pojmy jako láska, ego, vesmír, velkolepost… a de facto poměrně náhodně je skládá do vět za sebe.

Zatímco zprvu Moorjani popisuje svůj život, onemocnění a také události, které následovaly po jejím probuzení a zázračném vyzdravění, poté si začne libovat v mozaice abstraktních pojmů. Ono to jako by všechno dává nějaký smysl – ostatně, mít rád více sebe, abychom mohli milovat i druhé, není žádná teze, nad níž by se mělo polemizovat. Jenže a) by tohle všechno (včetně vesmíru) mohla Moorjani vměstnat do deseti stran, b) při pečlivém čtení/poslechu zjistíte, že žádné jiné nosné myšlenky a témata se nenabízejí. Text je navíc hrozitánsky nezakotvený v realitě. V něčem konkrétním. Vlastně ani netuším, co přesně taková silná zkušenost s autorkou udělala. Jenom vím, že objevila svou velkolepost a lásku, která je jiná než ta, kterou normálně známe. OK. Taky se prý už nebojí smrti. Protože po ní na nás čeká láska. Aha.

Nic z toho by mi nijak nevadilo, ale i nekorunovaný král esoteriky D. M. Ruiz dokáže svá moudra napasovat na docela uchopitelné jevy, které lze následně vztáhnout na sebe sama a na svůj způsob života. Jízlivě bych tak mohl dodat, že většina uchvácených čtenářů či posluchačů dost možná žasne nad tím, co se Moorjani stalo, než nad samotným textem.