Maigret – Noc na křižovatce (2017)

Book cover
 Georges Simenon. Kompletní audiokniha. Jeden z nejdramatičtějších případů komisaře Maigreta. Režie Hynek Pekárek.

Čte Jan Vlasák.

Natočeno 2017. Vydalo OneHotBook, 1. 11. 2017 (1 CD MP3,  AK162; EAN 8594169481623; celková délka nahrávky 4 hodiny 12 minut).

Pozn.: V garáži na opuštěné křižovatce padesát kilometrů za Paříží leží mrtvola, jenže podezřelý se ne a ne přiznat. Tenhle Švéd je vůbec podivín –  svou sestru Elsu zamyká ve dne v noci v jejím pokoji a nepouští ji z domu… Maigret tak se ocitá v nečekaném pokušení, protože osamělá žena na něj působí záhadně a přitažlivě. Navíc je tu parta prohnaných podvodníků, tři staré vdovy se strašidelným příběhem i simulující pojišťovák. A všichni lžou.

Podle novely byl roku 1992 natočen televizní film Maigret a noc na křižovatce, v roce 2017 se látka dočkala nového televizního zpracování s Rowanem Atkinsonem v hlavní roli.

Georges Simenon (1903–1989)

Napsal více než 200 románů a 150 povídek a díky postavě komisaře Maigreta se stal jedním z nejznámějších frankofonních spisovatelů. Psaním se živil už od šestnácti let, kdy pracoval jako novinář ve svém rodném městě v Belgii. První knihu, humoristický románek, napsal ve svých osmnácti letech, poté se odstěhoval do Paříže, kde mu pak 10 let vycházely pod různými pseudonymy sešitové psychologické romány. První detektivku napsal pod svým skutečným jménem v roce 1930 – už v ní se objevuje postava rozšafného a zdvořilého, převážně nabručeného Pařížana, komisaře Maigreta. Poslední případ Maigret vyřešil v roce 1972. Simenonovy romány byly přeloženy do mnoha jazyků a desítky z nich byly zfilmovány.

Jan Vlasák (* 1943)

Narodil se v Čáslavi, vystudoval brněnskou JAMU a následně se stal členem souboru divadla v Uherském Hradišti. Prošel mnoha scénami (Divadlo Petra Bezruče, Státní divadlo, Divadlo E. F. Buriana, Státní divadlo v Brně, Realistické divadlo, Rokoko i Národní divadlo), v současné době je členem souboru Městských divadel pražských. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, PF 77, Hodina tance a lásky, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Cukrárna, Cirkus Bukowsky, První republika, Svět pod hlavou) a filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Bathory).

 

Lit.: anonym:  Maigret je vždycky zvědavý. Rozhovor s Janem Vlasákem, vypravěčem audioknihy Maigret: Noc na křižovatce. – Cit.:  Maigretem už jste potřetí, jak moc už jste se jím stal?
On je pro mě vždycky nový. S každou novou audioknihou je to pro mě čerstvé, trošku jiné. Už tím, že vyprávím odlišný příběh, rozdílné okolnosti, tak mám pocit, jako by se tím trošičku proměňoval i ten Maigret, ale možná je to jenom moje chiméra.

V čem se podle vás jeho osobnost mění?
Někdy je to víc vzrušené, někdy víc klidné, jindy ironické…

Jak byste popsal náladu třetí maigretovské audioknihy Noc na křižovatce?
U téhle audioknihy mi připadalo, že Maigret neprodleně skočí rovnýma nohama do středu událostí. Hlavní činitel je vyslýchán hned na začátku a pak se dlouho pátrá, jak to vlastně všechno je. Výslechy trvají spoustu hodin a Maigret tím je naprosto zničený, unavený, což ovlivňuje i jeho zaujatost pro věc. V předchozích případech mi rozjezd do jeho vyšetřovacího procesu připadal více pozvolný, tady do pátrání hupsne rovnou.

V tomhle příběhu se ale objeví i záhadná ženská postava…
Je to taková podivná bytost, která se během pátrání proměňuje, je tajemná. Probouzí tedy Maigretovu zvědavost… Ale on je zvědavý vždycky, je to pro něj charakteristická vlastnost. I když to mistrně kamufluje či skrývá a tváří se, že se o nic nejedná, tak uvnitř je velmi aktivní, precizní a soustředěný a nasává skutečnost ze všech možných úhlů, aby si udělal obraz toho, co vlastně vyšetřuje a kudy má jít.

Když jste knížku před natáčením četl, zaujala vás nějaká pasáž, na kterou jste se těšil, až ji budete nahrávat?
To jsem statečně zapomněl, protože audiokniha se začala natáčet až dost dlouho po tom, co jsem si knihu v rámci přípravy přečetl. To mám vlastně na nahrávání audioknih nejradši – když to člověk čte poprvé, tak to do něj tak nějak zapadne, zařadí se mu to do povědomí. Potom to ale v tom množství příběhů zase trochu pozapomene. A baví mě, že jak to pak ve studiu čtu, zase se to vynoří, najednou mi bleskne hlavou: „Je to o tomhletom, to je tohleto. Už jsem doma!“ Potom si to víc užívám, že je to známé, ale tímto způsobem vlastně i nové.

Posloucháte pak své audioknihy?
Víceméně ne. Fakticky na to nemám čas, protože autem tolik nejezdím. Navíc, jak člověk pracovně pořád mluví, i na divadle pořád mluví, tak pak daleko raději poslouchám muziku než slovo, radši tóny než hlas, abych si odpočinul. Zajímavé je, že jsem kdysi měl rád operu a teď ji nemůžu ani slyšet. Teď mě baví výjimečně akorát někteří mimořádní zpěváci – třeba Pavarottiho můžu poslouchat pořád dokola. Pro mě je jeho hlas tak fascinující, něco tak bohatého, úžasného, že ho můžu slyšet od rána do večera, a nenasytím se ho. Teď se mi také hodně líbí Adam Plachetka, který má úžasný hlas a čím je starší, tím je sytější, hutnější, plnější.

Máte ještě čas přečíst si něco, co zajímá vás osobně, mimo práci?
Čtu spíš životopisy nebo knihy, které směřují k filozofii, meditaci. Teď třeba knihu Mizení Boha od Richarda Elliotta Friedmana, která mapuje fyziku, teologii, filozofii, společenské vědy a snaží se zachytit, jak se proměňuje pojem Bůh a zjišťuje, zda nemizí a jestli ho člověk potřebuje.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)