Mých tisíc životů (2017)

Už titulem naznačuje, že nebude snadné utříbit a sepsat vše zajímavé, vždyť těch příhod a příběhů by bylo na tisíc životů. A tak si vybírá jen některé z nich. Takové, které odrážejí nejen to, kudy se jeho hlavní cesta ubírala, ale také povahové rysy jeho rolí a nálady jeho filmů. Belmondova autobiografie Mých tisíc životů je barvitá, má dynamiku, humor a nadsázku. Současně dokáže oslnit šarmem, a tak trošku rozechvět. Jestliže patříte mezi fanoušky tohoto „ošklivého hezouna“, pak vás ona charakteristika nemohla překvapit – kniha totiž zdařile reflektuje Belmonda v plného jeho houževnatosti a energii.Výše uvedené do značné míry platí pro literární text. Nyní přichází do prodeje i zvuková verze Belmondových vzpomínek a musím bohužel konstatovat, že jsem už dlouho nenarazil na dílo, které by svým zpracováním šlo tak moc proti duchu předlohy. To samo o sobě překvapí hned dvakrát: nejprve ve vztahu k vydavateli – Práh má na svědomí i bravurního Steva Jobse, podruhé ve vztahu k interpretovi – Jiří Krampol propůjčil filmovému Belmondovi hlas tolikrát a tak skvěle, že většinou dám přednost právě českému dabingu před originálem. Jenže režie či sám Krampol přistoupili k Belmondově autobiografii tak, že z ní zcela vytlačili rytmus a energii.

Píše se mi to těžce, ale poslech mě doslova trápil. Krampol text čte, jako by se snad Belmondo se ztíženým přívodem kyslíku s námi všemi hodlal rozloučit. Přitom ale rozhodně nikam nepospíchá, neboť poměrně útlá kniha vydala ve zvuku na více než devět hodin. Nejde však o rychlost jako takovou, ale o dynamiku, která má v četbě naprosto odlišný charakter. Tam, kde je text veselý, skotačivý a akční, Krampol stále zůstává poklidný a nostalgický. Větu co větu dokáže udržet ve stejném temporytmu a náladě, takže po hodině bude posluchač dost možná unaven. Nenechte se zmást úvodem, kdy Krampol předkládá základní informace o audioknize – zde dává naději na příjemný poslech, ale do značné míry za to asi může fakt, že jej doprovází vydařená muzika. Možná kdyby s ní režie pracovala více, mohla by kniha vyznít o poznání lépe.

Novinka Belmondo: Mých tisíc životů tak jen dokazuje, že na každý herec dokáže být vhodným interpretem audioknih.

Lit.: Burian, Jan: Komedý Francéé. In Týdeník Rozhlas 2017 (článek). – Cit.: (…) Na čtení Belmondových vzpomínek Mých tisíc životů bych teď neměl moc času, ale přijít jsem o ně nechtěl, a tak jsem si je koupil ve formě audioknihy. V poslední době to tak dělám, nechám si cédéčko v autě v přehrávači a pokaždé, když někam vyrazím, můžu poslouchat. Neočekával jsem literární lahůdku, jen jsem se chtěl o herci, kterého mám rád, dozvědět něco, co jsem třeba netušil a co mě bude zajímat. V tomto smyslu jsem se nezklamal, jen jsem se nemohl na prožitek z Belmondových memoárů moc soustředit. Proč?

Režii, zvuk a střih nahrávky knižního vydání, jehož odpovědnou redaktorkou byla Anna Novotná, měl ve vydavatelství Práh na starosti Jan Horáček. O herci, který český překlad knihy načetl, se na obalu uvádí, že francouzského kolegu daboval v 28 filmech a že prý máme „jedinečnou příležitost slyšet vzpomínky J. P. Belmonda ‚jeho vlastním hlasem‘“|. Bohužel – při vší úctě k interpretovým šedinám – nedokázal správně vyslovit ani název veleslavné pařížské divadelní scény, takže jeho „komedý francéé“ mě při poslechu přivádělo k zoufalství.

Ten český Belmondo ve studiu komolil další a další jména svých kolegů, a to i těch nejslavnějších – Michela Galabrua, Francoise Truffauta nebo Jeana-Luca Godarda. Jméno další francouzské herecké hvězdy Alaina Delona vyslovoval „Alan“, nikoli „Alén“, až jsem z toho měl takový psí dojem. Když pak přišla v knize řeč na slavného Muže z Ria, dorazilo mě, že tragicky zesnulou sestru Catherine Deneuveové Françoise Dorléacovou považuje vydavatelství Práh za chlapa.

Možná mohli dát trochu míň peněz na propagaci toho titulu a za ušetřenou částku zkusit sehnat někoho, kdo o filmu a filmových hvězdách něco ví, respektive umí francouzsky a interpretovi s výslovností poradí.

Jenže takhle to u nás chodí. Co taky chtít v zemi, v níž, jak říká Luděk Staněk, představují pro většinu lidí jediné setkání s cizí kulturou dabované reklamy…