Příběh služebnice (2017)

Margaret Atwoodová. Kompletní audiokniha. Překlad Veronika Lásková. Režie Jitka Škápíková.

Účinkují Zuzana Kajnarová a Martin Myšička.

Natočeno 2017. Vydal OneHotBook v roce 2017 (1 CD MP3, katalogové č.: AK176; EAN: 594169481760; délka nahrávky: 11 hodin 57 minut).

Ukázka k poslechu

Pozn.: Dystopická vize ukazuje blízkou budoucnost na půdě dnešních Spojených států amerických, které se proměnily v republiku Gileád a vlády se chopil klerofašistický režim, jenž militantně volá po návratu k tradičním hodnotám. Země se potýká s ekologickými katastrofami a ztrátou lidské plodnosti, takže ženy, které ještě mohou mít děti, jsou jako „služebnice“ nuceny k sexuálnímu otroctví v rodinách velitelů, aby s nimi zplodily potomky místo neplodných chotí. Jednou z nich je i vypravěčka, která musí obezřetně manévrovat mezi Veliteli, jejich krutými Manželkami, hospodyněmi Martami i ostatními Služebnicemi – protože kdokoli z nich může být špionem Gileádu.

Podle románu vznikl v roce 2017 úspěšný a oceňovaný televizní seriál s Elisabeth Moss, Josephem Fiennesem či Alexis Bledel v hlavních rolích. Připravuje se i jeho druhá řada, která už bude příběhem pouze inspirována.

V roce 1990 byl natočen také stejnojmenný celovečerní film v režii Volkera Schlöndorffa (Plechový bubínek), v němž si zahrály např. Natasha Richardson či Faye Dunaway a scénář k němu napsal známý anglický dramatik Harold Pinter.

Nahrávka obsahuje bonusovou kapitolu, napsanou autorkou POUZE pro audio verzi (v knize ji tedy nenajdete).

Margaret Atwoodová (* 1939)

Kanadská spisovatelka, básnířka, literární kritička, a feministická a sociální aktivistka je jednou z nejvíce ceněných autorek beletrie současné doby; za její literární dílo se jí dostalo mezinárodního uznání. Mezi lety 1984 až 1986 byla prezidentkou PEN klubu. Studovala na University of Toronto a později také na Harvard University. Vyučovala na University of British Columbia (v roce 1965), Sir George Williams University in Montreal (1967–1968), University of Alberta (1969–1979), York University (1971–1972) a New York University. Za román Příběh služebnice (BB art, 2008) získala vůbec první ocenění Arthur C. Clarke Award za nejlepší vědeckofantastický román, podle kterého byl v roce 2017 natočený úspěšný televizní seriál s herečkou Elisabeth Moss (seriály Mad Men, Top of the Lake) v hlavní roli. Česky vyšlo množství jejích próz jako Ublížení na těle (Odeon, 1989), Muzeum zkamenělin (Odeon, 2002), Přežívá nejsmutnější (Mladá Fronta, 2005), Z hlubin (NLN, 2006), Penelopiáda (Argo, 2007), Pýthie (Mladá Fronta, 2009), a povídkových sbírek Modrovousovo vejce (Volvox Globator, 2002), Hra na vraha (BB art, 2004), Dobré kosti (BB art, 2005) i dalších.

Zuzana Kajnarová (* 1982)

Už během studia na gymnáziu navštěvovala Herecké studio Mileny Asmanové a spolupracovala s činohrou Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě. Poté studovala na pražské DAMU – ve třetím ročníku začala hostovat v Divadle ABC a do Městských divadel pražských také později nastoupila do stálého angažmá. Do povědomí filmových diváků se dostala díky roli služebné Dorotky v úspěšné pohádce Anděl Páně (2005). Pravidelně se objevuje v televizních seriálech, např. Redakce, Místo v životě, Proč bychom se netopili, Přešlapy, Vyprávěj, Labyrint či Specialisté.

Martin Myšička (* 1970)

Vystudoval činoherní herectví na pražské DAMU a Matematicko-fyzikální fakultu v oboru subnukleární fyziky. Ještě během studií hrál např. v Národním divadle nebo ve Studiu Ypsilon. V roce 1994 získal Cenu Alfréda Radoka jako talent roku za roli Knížete Myškina v dramatu Idiot. Od roku 1997 je ve stálém angažmá v Dejvickém divadle, od roku 2017  zde působí jako umělecký šéf. Jeho režijním debutem byla inscenace hry Joea Penhalla Krajina se zbraní. Filmoví a televizní diváci jej znají např. ze snímků Šeptej (1996), Jedna ruka netleská (2003), Karamazovi (2008), Protektor (2009), Občanský průkaz (2010), Rozkoš (2013), Díra u Hanušovic (2014), Ztraceni v Mnichově (2015), Zločin v Polné (2016) nebo ze seriálů Čtvrtá hvězda (2014), Vraždy v kruhu (2015), Pět mrtvých psů (2016), V. I. P. vraždy (2016), Já, Mattoni (2016), Kosmo (2016), Bohéma (2017) a dalších.

Lit.: anonym: Literatura je hlas skrze text. In web OneHotBook, 3. 1. 2018 (rozhovor). – Cit.: Při pražské návštěvě Margaret Atwoodové u příležitosti předání ceny Franze Kafky, jsme se slavné autorky měli možnost zeptat na román PŘÍBĚH SLUŽEBNICE i na spisovatelčin vztah k audioknihám.

Na Příběhu služebnice se nám ve vydavatelství mimo jiné líbilo, že jde vlastně o nahrávku, na kterou vypravěčka zaznamenala svou zpověď. Proč jste se rozhodla, že se vaše hrdinka o své osudy podělí právě touto formou?

Muselo jít o nějaké médium, které půjde snadno utajit. Tehdy mi připadalo, že magnetofonová kazeta by byla nenápadnější než papíry se zápisky. Šlo mi o hlas vypravěče. Ale pokud máte vypravěče – ať už se jedná o deník nebo nahrávku –, předpokládá se, že bude existovat nějaký recipient. Všichni ti, co si píší deník a pak ho někam schovají, jsou přesvědčení o tom, že to jednou bude někdo číst.

Rozhodla jste hned na začátku psaní, že půjde o objevené nahrávky?

Vlastně už si nevzpomínám, jestli mě to napadlo hned na začátku nebo až později… Mým vzorem tehdy byla literatura svědectví, dokumenty z totalitních režimů nejrůznějších dob a míst. Máte-li vypravěče a svědectví, vždy je třeba sdělení jistým způsobem zaznamenat a nějak uchovat – vytesáte ho do kamene, schováte ho doma v tajné skrýši nebo zkrátka na místě, kde nebude nalezeno hned, ale kde existuje jistá šance, že ho nakonec někdo objeví. Vytvoříte časovou schránku. Tenhle postup má samozřejmě letitou tradici a spoustu předchůdců. I když své zápisky zašifrujete, děláte to s předpokladem, že je jednou kdosi rozluští. Pokud opravdu nechcete, aby vaše písemnosti byly zveřejněny, tak je spálíte.

Proč jste se přidala k audioknize ještě jednu kapitolu, která není v tištěné knize?

Vlastně mi to navrhli. Knížka končí pobídkou k diskusi, takže jsem si vymyslela hromadu otázek, pak jsem si z nich vybrala ty, na které bych chtěla nechat profesora odpovědět, trochu jsem je zpřeházela a sepsala do scénáře.

A je tahle kapitola nějak propojená s navazující druhou řadou seriálu?

Ještě ne…

A bude?

(s úsměvem tajuplně krčí rameny)

Jaký máte vztah k audioknihám, ke vstřebávání literatury sluchem?

Veškeré psaní je vlastně hlas vypravěče. Vždycky to tak bylo. Hlas jazyka, vypravěčství, to je nesmírně stará tradice. To, co dnes považujeme za literaturu, se dříve šířilo ústně. Když lidé začali psát, nebylo to kvůli literatuře, ale kvůli obchodním záznamům, kolik stojí co a kdo má komu co dát. Psaní začalo účetnictvím. Až pak si lidé uvědomili, že by tak mohli zaznamenávat příběhy, náboženské texty, cokoli… Ale to bylo až později, protože je daleko jednodušší si zapamatovat příběh než daňový výměr. Lidé přirozeně tíhnou k příběhům a vypravěčství. Nevyrábějí nás s „aplikací“ pro fakta, máme tendenci nechat se pohltit. Veškeré psaní je hlas skrze text a čtenář si v hlavě vlastně transformuje písmena zpátky na ten hlas. Proto pro romány není dobré rychločtení. Pokud někdo vstřebává beletrii skrze rychločtení, tak je to zřejmě recenzent…

Posloucháte audioknihy?

Já jsem z takzvané rozhlasové generace, takže mám ráda rádio i audioknihy. V současné době také spolupracuji na audioknize podle své komiksové série Angel Catbird, bude to velká audio dramatizace se spoustou herců, zvukových efektů a hudby jako za zlatých časů rádia.

Zájemci o další autorčiny názory a odpovědi se mohou podívat záznam pražské debaty čtenářů a posluchačů s Margaret Atwoodovou v Knihovně Václava Havla zde >> anglicky i česky.

Margaret Atwoodová (* 1939)

Kanadská spisovatelka, básnířka, literární kritička, a feministická a sociální aktivistka je jednou z nejvíce ceněných autorek beletrie současné doby; za její literární dílo se jí dostalo mezinárodního uznání. Mezi lety 1984 až 1986 byla prezidentkou PEN klubu. Studovala na University of Toronto a později také na Harvardu. Vyučovala na University of British Columbia (v roce 1965), Sir George Williams University in Montreal (1967–1968), University of Alberta (1969–1979), York University (1971–1972) a New York University. Za román Příběh služebnice (BB art, 2008; Argo, 2017) získala vůbec první ocenění Arthur C. Clarke Award za nejlepší vědecko-fantastický román, podle kterého byl v roce 2017 natočený úspěšný televizní seriál s herečkou Elisabeth Moss (seriály Mad Men, Top of the Lake) v hlavní roli. Česky vyšlo množství jejích próz, např. Ublížení na těle (Odeon, 1989), Muzeum zkamenělin (Odeon, 2002), Přežívá nejsmutnější (Mladá fronta, 2005), Z hlubin (NLN, 2006), Penelopiáda (Argo, 2007), Pýthie (Mladá fronta, 2009), Kus temnoty (Práh, 2017) a povídkových sbírek, např.  Modrovousovo vejce (Volvox Globator, 2002), Hra na vraha (BB art, 2004), Dobré kosti (BB art, 2005).

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)