Příběh služebnice (2017)

Většinou poslouchám mluvené slovo, když řídím, a pak doposlouchávám u vaření či uklízení. Niterný Příběh služebnice nutí k zastavení, zklidnění dechu, rozvíjí se jako čajový květ. Hrdinka Fredova vyjmenovává ty nejobyčejnější věci, které vidí, cítí, dotýká se jich, aby se ubezpečila, že je stále živá. V samotě, do které ji uvrhlo zařazení do kasty služebnic zbavených lidských práv, vzpomíná na život, který kdysi vedla, na rodinu, kterou po nástupu totalitního režimu Republiky Gileád ztratila. Muži umírají na frontě a v zázemí je vše na příděl – potraviny, služebné, manželky i matky. Když posloucháte vemlouvavé líčení, jakou slastí je vetřít si do suché kůže obyčejný krém na ruce a jak nedostupný je olej do koupele, zatoužíte se ponořit do voňavé vany plné bublinek a v jejím bezpečném náručí příběh doposlouchat.Herečka Zuzana Kajnarová se do vyprávění oblékla jako do zlého snu. Jemně moduluje zděšení těch, kteří přežili, kteří se jednoho dne probudili, a přitom uvízli v noční můře. Příběh neopouští hlavu ženy, která nyní patří do domácnosti jednoho z velitelů, aby mu porodila dítě. Jako vězeň trpící Stockholmským syndromem se snaží pochopit své věznitele, na jejichž libovůli závisí její přežití. Teta Lydie, služebná Rita, manželka Serena Joy, velitel Fred. Fredova se nebouří navenek, ale uvnitř její hlavy vybuchuje vzdor jako ohňostroj, který udržuje živé její dávné já a pomáhá ji nezapomenout, kým doopravdy je. Nebo aspoň kdysi byla. Protože jako dřív už Amerika nikdy nebude.

Atwoodová si se čtenáři hraje jako kočka s myší. Nevypráví popořádku. V pomalém tempu trousí informace jako drobečky v temném lese. Přesto ani na chvíli nenudí. Atmosféru audioknihy v režii Jitky Škápíkové nápaditě dotváří podmanivý hudební doprovod. Tóny samoty, okleštěné intimity i veřejného strachu Gileádu zní tak samozřejmě, a přesto jsou hudbou z neznáma.

Text audioknihy nebyl krácen, ale naopak rozšířen samotnou Atwoodovou o jednu kapitolu. Přiznám se bez mučení, že jsem nevypátrala, která část byla namluvena jako bonusová. Nic mi nepřebývalo. Přesto jsem se stejně jako čtenáři musela poprat s neobvyklou poslední kapitolou nazvanou Historické poznámky, která nás posune v čase do roku 2195. Dominuje jí Martin Myšička zosobňující profesora Pieixota. Podivný literární manévr se však stal převedením do zvukové podoby možná dokonce snesitelnějším.

Příběh služebnice evokuje tiché svěřování přítelkyň. Nasajete do sebe úzkost, obavy i drobné radosti. Převezmete část břemena. Nečekejte šokující odhalení. Nejvíc se vždy bojíme sami sebe a Atwoodová má nás ženy dobře přečtené.

Lit.: Vrbenská, Františka: Příběh služebnice: jaký je seriálový megahit z distribuce HBO jako audiokniha? In web FantasyMag, 27. 3. 2018 (recenze). – Cit.: Drtivou většinou Země ovládají „stříbrohřbetí samci“, starší muži. Když se v civilizaci něco semele – ozbrojené konflikty, nouze, ideologický nátlak, diktatura – situaci odnesou ženy hůř. Znevýhodňuje je sama skutečnost, že jsou ženského rodu. V kritických podmínkách je mohou znásilnit, nutit k prostituci, ohrozit jejich děti…   

Zpověď, která zasáhne

Román The Handmaid´s Tale (1985), občas nepřesně označovaný jako feministická dystopie, byl do češtiny přeložen před deseti lety; vyšel v nakladatelství BB/art. Už tehdy u nás získal řadu příznivců, vydání opakovalo předloni nakladatelství Argo.

Světovou pověst bezmála kultovního díla posílila filmová adaptace (koprodukce USA-Německo 1990), ačkoliv zaostala za literární předlohou. Zájem o knihu znovu – podobně jako v jiných případech – rozvířil úspěšný a vysoce hodnocený televizní seriál, produkovaný společností Hulu.

Přitom jde o vnějškově neatraktivní text. Nějaká ženská s neosobním jménem Fredova (v originále Offred, tedy „patřící Fredovi“, ale také „nabídnutá“ (k oběti)) ich-formou vykládá o svém životě. Nespěchá, přeskakuje v událostech, prodlévá na nedůležitých drobnostech. Podstatná fakta si čtenář postupně vytahuje z čím dál smutnějšího proudu jejích vzpomínek… a je zděšen. Vypravěčka svou výpovědí zoufale bojuje o zdravý rozum i o pouhé bytí.

Přenáší nás do budoucnosti, o kterou není co stát, byť si o ni vydatně koledujeme. USA v čase nepokojů, občanské války, ekologické devastace. Byly odstraněny ikony americké demokracie, prezident, Kongres, Ústava. Moci se chopila armáda, aby nastolila klerofašistickou republiku Gileád. Kdo může, snaží se utéci nebo se zapojit do ilegálního odboje.

Fanatický, despotický režim vytvořil přísnou hierarchii, udržovanou sítí donašečů a tvrdými tresty. Ženy se staly podřízenými občany druhé kategorie, zbaveny práva pracovat (kromě vedení domácnosti, sexuálních služeb či výchovy jiných žen k jejich úkolům), vlastnit majetek, používat peníze, číst.

Podle sociální kategorie, do které byly zařazeny, nosí jednotné jednoduché oblečení. Vede se válka, v zázemí panuje přídělový systém. Ničeho není dostatek; dokonce ani plodnosti. Ovšem vládnoucí vrstva si smí se souhlasem režimu dovolit všechno.

Když temná realita dožene temnější fantazii

Téměř všechny ženy (i mnoho mužů) postihla sterilita v důsledku masivní kontaminace prostředí. Je zřízena instituce „služebnic“, mladých žen schopných počít a donosit dítě. Odívají se do symbolického šarlatu a křídlatých bílých čepců. Na příkaz putují mezi domácnostmi vyvolených, vysoce postavených důstojníků a jejich manželek, aby jim zajistily potomka a vzápětí přešly k dalšímu a dalšímu úvazku… Koloběh znásilnění, těhotenství, porodu a opuštění toho, co právě přivedly na mizerný svět.

Fredova měla původně vlastní identitu, manžela, dceru, zaměstnání, život zpestřený drobnostmi, které my ani nevnímáme jako privilegium či luxus. Manžela jí zastřelili na hranicích při pokusu o emigraci, dcera se nachází kdovíkde. Fredova se změnila v kus masa, dýchající inkubátor, který musí střežit každé své slovo, pohyb, dech.

Balancuje mezi každodenními rizikovými situacemi: některé manželky i vychovatelky si rigorózní ideologii a své výsadní postavení užívají. Fredova touží po kontaktu, citu, přátelství: všechno hrozí potenciálním nebezpečím. Potřebuje přežít kvůli nezvěstné dcerce – musí porozumět svým věznitelům.

Atwoodová sáhla k prvkům, které už dějiny znají. Sociální kontrola; denunciace; zákaz gramotnosti; popření vlastnických práv; uniformní, signifikantní oblečení; děti ukradené režimem; útěky z vlasti.

Precedenty se nacházely v různých kulturách a náboženstvích, včetně západní společnosti a „křesťanské“ tradice. Vládnoucí složky si pokaždé zajistí nejlepší, nejvzácnější zboží a služby. Radikální formy vlády vždycky staví na historických základech, které je předcházely. V případě Spojených států se ukrývá těžká, nemilosrdná teokracie puritánství. Deformované pasáže ze Starého zákona ospravedlní jakékoliv bezpráví v Gileádu.

Fantastika nese stigma čehosi nereálného, v podstatě podřadného. Ale často scifi předpoví budoucí realitu: nejen technické a vědecké vymoženosti, kde se může mýlit, nýbrž aspekty a směry sociálního vývoje. Třicet let po napsání Příběhu služebnice vznikl Islámský stát zrozený z náboženského fundamentalismu. Jeho podstata, sociální podřízení žen, manipulace s nimi, sexuální otroctví, putování od velitele k veliteli, sdílely s vizí Atwoodové příliš mnoho společného… včetně fanatických zastánkyň režimu.

Sólo pro profesionalitu a ženský hlas

Román, sám o sobě dramaticky vypjaté vyprávění, se zdá k audioknize předurčen. Jsou tu však rizika. Obsahuje i popisné pasáže, děj se rozbíhá pomaleji, ani později nechvátá.  Hraná adaptace s ovacemi dobývá internet: konkurence, nebo reklama? Jedná se o intimní, vnitřně ztišenou a sevřenou promluvu ženy – prý jsou narátorky oproti vypravěčům méně výrazné, tady ovšem jiné řešení neexistovalo. Vydavatelství svěřilo převod díla ženám, režisérce Jitce Škápíkové a herečce Zuzaně Kajnarové. Výtečně uspělo.

Režisérka i herečka vylaďovaly tempo a míru vložených emocí. Jitka Škápíková upřednostnila věcnější přístup, který v bravurním podání Zuzany Kajnarové zvýrazní bohatou škálu hrdinčiných citů a prožitků, její lidskost, zranitelnost i odhodlanost, schopnost unést beznaděj a osamění i vytěžit radost z každé drobnosti.

Fredova není Wonder Woman a její reálné možnosti v totalitní, drezírované komunitě jsou limitovány, ale svým pokorným způsobem se probojuje až k chytře napsanému, nápaditému a velice silnému závěru.

V Historické poznámce, kterou Atwoodová pro audiovydání důmyslně nahradila svoji knižní předmluvu, se připojuje osvědčený narátor Martin Myšička. V roli profesora Pieixota zodpovídá dotazy posluchačů na vědeckém sympoziu o dějinách Gileádu, v roce 2195 iniciovaném nálezem magnetofonových pásek se vzpomínkami Fredovy.

Výrazným pozitivem audioknihy je promyšlený, procítěný projev Zuzany Kajnarové s obdivuhodným nasazením, ačkoliv příběh je zvlášť pro ženu bolestivý a obtížně vstřebatelný. Vtělila se do Fredovy: vydavatelství tento moment podtrhlo coverem, na němž se interpretka představuje v oděvu služebnice.

Jemnou melodiku ženského hlasu střídá s působivým kontrapunktem temný, řezavý a teskný hudební doprovod – dokonalá ilustrace bezútěšné společnosti, v níž přesto nedokáže zahynout naděje.