Mokrá ryba (2018)

Německý spisovatel Volker Kutscher vystudoval historii a detektivní žánr využívá jako příležitost představit kvas tehdejší Výmarské republiky včetně každodenních detailů. Ve všech vrstvách společnosti je cítit svár mezi nostalgií po zaniklém císařství, traumaty z války a touze po nové ideologii. Prosadí se? A bude hnědá, nebo rudá? Čtenář to na rozdíl od literárních postav ví, a o to vzrušující exkurze do berlínských salonů, policejních vyšetřoven, zakouřených kaváren a nelegálních podniků ho čeká.Podle knihy Mokrá ryba byl nedávno natočen seriál Babylon Berlin, avizovaný jako nejdražší německý televizní projekt, jehož kvalitu garantuje účast režiséra Toma Tykwera. Audiokniha z produkce OneHotBook nám představuje knižní předlohu, se kterou filmové zpracování zachází velmi volně. Režisér Michal Bureš nechal namluvit více než sedmnáctihodinovou nahrávku jedinému herci Janu Teplému, jehož hlas ke Gereonovi Rathovi sedí výtečně. Koneckonců postavu ve zmiňovaném seriálu daboval.

Obohacující audioknižní zážitek tentokrát nedostane posluchač zadarmo. Musím se přiznat, že sama jsem se do Mokré ryby zaposlouchala až na třetí pokus. Kutscher si totiž pozornost nevynucuje efektními triky, nemá potřebu hned polopaticky vysvětlovat, kdo je kdo, a přiřazovat rating, který postava pro příběh má. Nezbývá než pozorně poslouchat a s každým dalším jménem, událostí či předmětem doličným zacházet jako s dílkem puzzle, pro který sice v daný moment nemáte využití, ale jistojistě se později hodit bude.

O co více je nutno napínat uši, aby žádná souvislost a významový příznak nezmizely v proudu řeči, o to zvukomalebnější nahrávka je. Teplý se velmi zdařile vypořádal s plejádou mužských postav včetně těch, které mluví s ruským přízvukem. Němčina drnčí v názvech ulic, náměstí, cigaret či novin. Jedinou jazykovou pastí je vazba „Rath byl rád,“ která mě vždy pobavila.

Noirovou atmosféru prostoupenou mlhou a cigaretovým dýmem, hudbou z jazzových klubů, klaksony troubících aut a občasnými výstřely skvěle doplňuje hudební rámování kapitol. Ani jednou mě nenapadlo přeskočit v přehrávači hudební doprovod, do kterého se vplétaly ozvěny meziválečných melodií. Možná by stálo za to zvážit vydání audioknižního soundtracku.

Jak už to u detektivních knih hlásících se k drsné škole bývá, příběh nedává příliš příslibů, že vše spěje k happyendu. Přesto posluchač doufá, že zamotaný případ neskončí u mokrých ryb, tedy odložených spisů, a inspektor Gereon Rath zašmodrchané nitky zločinu rozmotá. Tempo vyprávění se s každou další kapitolou zrychluje. Zatímco zaposlouchání se do této audioknihy vyžaduje trochu více soustředění, než je obvyklé, v závěru už není možné soustředit se na nic jiného než na velké detektivní finále.