Šťastná kniha (2018)

Přidal: Premek |

Říjen 17, 2018

Barbora Šťastná. Kompletní audiokniha.

Čte Marie Ludvíková.

Natočeno 2018. Vydalo Motto v roce 2018 (1 CD MP3, celková délka 7 hod. 42 min.).

Pozn.: Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život, protože se necítíte šťastní? Ale jak to udělat? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale, upřímně řečeno… nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější, a přitom si nechat svůj život takový, jaký je: s manželem a dvěma dětmi, s bytem na hypotéku a normální pracovní dobou.

Tak například jsem zjistila, že bych určitě byla daleko šťastnější, kdybych nenosila boty, které mě tlačí, nemusela pokaždé hodinu lovit v kabelce, když mi zazvoní telefon, a neměla skříň nacpanou oblečením, které nenosím. Objevila jsem spoustu věcí, které mi dělají radost, i když tak na první pohled nevypadají: deštivé léto, zavařování povidel, vyhazování starých krámů, bobování s dětmi, ochutnávání podezřelých exotických jídel, počítání komářích štípanců a běhání (i když se mi nechce). A především jsem zjistila, že štěstí si nesmíme schovávat na Vánoce, na dovolenou nebo na někdy jindy. Nedělejte to tedy ani vy a zkuste být šťastní hned teď. (anotace)

Lit.: Gregor, Lukáš: Když je štěstí unavené. In web Naposlech.cz, 17. 10. 2018 (recenze). – Cit.: Barbora Šťastná nevede jen časopis Moje psychologie, ale známá je především díky svému Šťastnému blogu. Právě ten se stal stavebním kamenem její Šťastné knihy. Knihy, která svou anotací vzbuzuje očekávání změny života, ale namísto ní nás ještě pevněji usadí do křesla pasivity.

Sem tam jsem na Šťastný blog narazil, vlastně jsem tehdy měl i štěstí – ty příspěvky, které se mi před oči dostaly, skutečně nasákly jistou příjemnou dávkou hřejivosti. O to větší zklamání na mne čekalo při poslechu Šťastné knihy. Možná kvůli potřebě si vpustit do uší opravdu něco hezkého a něco, co může člověku ukázat, že radosti se schovávají za dveřmi, stačí jim jen trošku jít naproti, jsem sesbírané texty nahrál do své knihovny. Večer ulehl a těšil se. A začal poslouchat.

Nejprve následoval šok. Netuším, koho napadlo oslovit Marii Ludvíkovou, ale tato šedesátiletá rodačka z Hlinska je nejen o dobrých dvacet let starší než autorka textů, ale bohužel proti náladě knihy (tedy zejména jejímu přebalu a způsobu, jakým komunikuje s potenciálními čtenáři) jde i její způsob četby. Ludvíková vypráví jednotlivé zážitky z osobního života Barbory Šťastné, bez ohledu na to, zda jsou zrovna více či méně humorné či jiskřivé, jako unavená žena, která pozbyla radosti. A jako by ji snad i obtěžovalo, že ty historky má někomu sdělit. Vyznění knihy je pak naprosto protichůdné.

A když k tomu připočtu fakt, že i po obsahové stránce se Šťastné moc nedaří působit pozitivně a konstruktivně, doléhá na mě Šťastná kniha s až znepokojivě frustrujícím dojmem. A nezachrání to ani docela vydařené (a pozitivně laděné) hudební předěly.

Šťastná kniha je ve své zvukové variantě příkladnou demonstrací, jak moc záleží na volbě interpreta, a to nejen s ohledem na schopnost dobře číst (ve smyslu práce s artikulací či řečovými gesty), ale i na charakter jeho hlasu. Emoce, které z četby jdou by neměly být ani trochu v rozporu s emocemi, s jakými pracuje text.

Mluvené slovo na zvukových nosičích