Kniha pěti kruhů a Kniha rodinných tradic válečného umění (2019)

Přidal: Premek |

Únor 6, 2019

Kniha pěti kruhů a Kniha rodinných tradic válečného umění - Mijamoto Musaši, Jagjú Munenori Mijamoto Musaši, Jagjú Munenori. Audiokniha. Nejdůležitější texty o konfliktních situacích a strategii.

Čte Jan Hyhlík.

Natočeno 2019. Vydal ProgresGuru, únor 2019 (1 CD MP3).

Ukázka k poslechu

Pozn.: Proč jsou Japonci tak dobří a vytrvalí v tom, co dělají.

Japonský výraz šin-ken znamená „skutečný meč“, ale nyní se častěji používá v přeneseném smyslu. Dělat něco se skutečným mečem, znamená v běžné mluvě, dělat to s naprostou vážností. Přístup odpovídající skutečnému meči znamená bezvýhradné odhodlání. Šin-ken šó-bu, doslova souboj se skutečnými meči, znamená něco, co má závažnost otázky života a smrti.

Tento krátký výlet do lingvistiky naznačuje velmi dobrý důvod, proč jsou Japonci tak dobří a vytrvalí ve své schopnosti přežít a přizpůsobit se podmínkám. Po staletích života v kultuře ovládané samurajskými válečníky jsou Japonci s to nahlížet všechno jako otázku života a smrti. Tato audiokniha pojednává o tom, jak to dělají.

Nejdůležitější texty o konfliktních situacích a strategii

Kniha pěti kruhů a Kniha rodinných tradic válečného umění patří k těm nejdůležitějším textům o konfliktních situacích a strategii, které vycházejí z japonské válečnické kultury. Tyto knihy, které od samého začátku nebyly určeny jen pro vojáky, byly psány s tím, aby symbolizovaly procesy boje o vládu a moc ve všech životních situacích.

Knihu pěti kruhů napsal roku 1643 Mijamoto Musaši, neporažený bojovník, samuraj bez pána a nezávislý učitel. Knihu rodinných tradic válečného umění napsal roku 1632 Jagjú Munenori, vítězný válečník, šógunův učitel a náčelník tajné služby.

Oba autoři byli profesionální bojovníci vycházející z tradice bojové kultury, která posléze ovládla celé japonské státní zřízení i společnost jako takovou. Jejich spisy se týkají nejen členů vládnoucí vojenské kasty, ale také vůdčích činitelů jiných profesí, a dokonce i jednotlivců, kteří se ve svém zvoleném oboru snaží dosáhnout mistrovství.

Jisté technické i filozofické rozdíly mezi oběma knihami tak pramení právě z toho, že Mijamoto Musaši byl nezávislý samuraj, který svou kariéru vybudoval jako bojovník a samostatný učitel bojových umění, kdežto Jagjú Munenori byl uznávaným válečným veteránem a služebníkem ústřední vojenské vlády.

Seznam kapitol

00 Předmluva 01 Úvod 02 KNIHA PĚTI KRUHŮ 03 SVITEK ZEMĚ 04 Věda o bojových uměních 05 O poznání základu slov bojová umění 06 SVITEK VODY 07 Pět druhů střehu 08 Údery a zásahy 09 SVITEK OHNĚ 10 Znát stav věcí 11 Tři podoby křiku 12 SVITEK VĚTRU 13 Početné údery mečem v jiných školách 14 Využití rychlosti v jiných školách 15 SVITEK PRÁZDNOTY 16 KNIHA RODINNÝCH TRADIC VALEČNÉHO UMĚNÍ – Smrtící meč 17 Velké učení 18 Rozpoložení a vůle 19 Co je třeba vědět, stojíš-li před agresivním protivníkem 20 Naslouchání zvuku větru a vody 21 Normální mysl 22 OŽIVUJÍCÍ MEČ – Zjišťování schopností a úmyslů 23 Mlčící meč 24 Mysl je jako měsíc na vodě, tělo je jako odraz v zrcadle 25 Smysl naprostého zbavení, prázdna a odhalení mysli 26 Pravá a nepravá mysl 27 ŽÁDNÝ MEČ 28 Velký potenciál a velká funkce 29 Mysl a předměty 30 Poznámky

Lit.: Tománková, Alena: Co se můžeme od starých samurajů naučit dnes? In web Naposlech.cz, 29. 3. 2019 (recenze). – Cit.: Přestože lze zvukovou Knihu pěti kruhů Mijamota Musašiho, samuraje bez pána, a Knihu rodinných tradic válečného umění od Jagjú Munenoriho, šógunova učitele, pořídit a poslouchat samostatně, rozhodli se ProgesGuru spojit moudrost dvou japonských škol bojového umění sedmnáctého století i do souborného vydání. Právě stojí-li společně, lze možné je lépe srovnat, což může přinést pro Evropana nový a nečekaný pohled na toto významné období japonských dějin.

Tam, kde Musaši vzývá k aktivitě, staví se Munenori do role vyčkávajícího pozorovatele. Tam, kde Musaši radí převzít iniciativu, nechává Munenori iniciativu převzít soupeře. Tam, kde Musaši uvádí postupy, jak který krok provést, si Munenori nechává dostatek prostoru pro tajné nauky a osobní předávání z učitele na žáka. A zatímco Munenoriho kapitoly často končí slovy: „Toto je třeba pečlivě zvážit či prozkoumat,“ Musaši sděluje, že to nelze předat písemně. A právě v této juxtapozici je více než 350 let stará moudrost vystavena uchu a posléze mysli středoevropského posluchače.

Obě knihy předčítá Jan Hyhlík, zkušený herec, hlasatel a dabér s velmi příjemnou a dalo by se říct přátelskou barvou hlasu. Tempo, jež zpočátku nasazuje, dává tušit, že oběma díly spíše proplujeme než proletíme. Vydavatel na začátku zcela vhodně a účelně ponechal předmluvu anglického vydání, která nás uvádí do historických souvislostí. Netrpělivý posluchač by sice mohl přemýšlet o zrychleném přehrávání, v tomto případě však není radno takto předbíhat. Následující pasáže totiž vyžadují jeho plné nasazení a je to právě Hyhlíkovo spíše pomalejší tempo, díky kterému je možné vše zvládnout sledovat.

Vlivem této spíše kontemplativní, nebo lépe řečeno výukové rychlosti přednesu, však nastává jistý ne zcela příjemný efekt – totiž že ani tento zkušený vypravěč nezvládá přečíst dlouhé věty, jakými se japonština pyšní, jako jeden celek. Často je tedy, zřejmě kvůli nutnosti nádechu, dělí v naprosto nevhodných okamžicích. Posluchač je proto vedle přemýšlení o samotném obsahu nucen dumat také o tom, které části věty vlastně patří k sobě. Relativně dlouhé odmlky někdy nastávají i před japonskými jmény a výrazy. Ty mají v mnoha případech špatný přízvuk, což je ale ta nejmenší věc, která uchu běžného posluchače nepolíbeného japonskou kulturou požitek opravdu nezmenší.

Audiokniha kromě úvodní a závěrečné znělky neobsahuje žádné zvukové efekty, což sice nikterak nesráží její kvalitu, ale drobný trylek zahraný na tradiční bambusovou flétnu šakuhači by mezi jednotlivými svitky a oběma knihami mohl umocnit atmosféru dávného Japonska – vždyť i sami samurajové vedle dlouhého a krátkého meče, katany a wakizaši, u sebe někdy šakuhači nosívali.

Ani jedna z knih, byť popisují bojová umění, nebyla primárně napsána pouze pro potřeby studentů bojových škol. Mnoho zásad lze v přeneseném smyslu využít i dnes, například při vyjednávání nebo snaze stát se mistrem jakéhokoli oboru. Také se z nich lze dozvědět mnohé o japonské nátuře. Právě titul sdružující obě audioknihy je v současné době zároveň nejsnazším způsobem, jak se k prastaré moudrosti obou dávných mistrů v českém překladu dostat.