Eleanor se má vážně skvěle (2019)

Přidal: Premek |

Březen 26, 2019

Gail Honeymanová. Kompletní audiokniha. Audiokniha Eleanor se má vážně skvěle - autor Gail Honeymanová - interpret Petra Špalková

Čte Petra Špalková.

Natočeno 2019. Vydal Plus v roce 2019 (MP3 ke stažení, celková délka 12 hodin 12 minut).

Pozn.: „Když na mě dolehne samota a ticho, když mě obemknou, začnou mě drtit a zařezávají se do mě jako nůž, musím promluvit nahlas, i kdyby jen proto, abych dokázala, že žiju.“

Svérázná, asociální Eleanor Oliphantová všechno zvládá sama. Vystudovala klasickou literaturu, ale pracuje jako účetní a je jí úplně jedno, co si o ní ostatní myslí. S kolegy se snaží příliš nekomunikovat, nikoho blízkého nemá. Jizvy na obličeji a na rukou jsou vzpomínkou na otřesný zážitek z dětství, se kterým se nikdy nedokázala vypořádat, a raději se proto utápí v alkoholu. Když se seznámí s Raymondem z IT oddělení, nejprve jej považuje za stejně obtížnou existenci jako zbytek lidí kolem sebe, postupem času jí však dochází, že možná našla skutečného přítele.

Mnohem víc ji ale zajímá její nově objevená láska – místní zpěvák Johnnie Lomond. Ten o existenci své obdivovatelky zatím nemá ani tušení, ovšem Eleanor začne spřádat rafinovaný plán, jak jej získat…

Eleanor, hlavní postava a vypravěčka románu, není hrdinkou v pravém slova smyslu. Její neschopnost navázat kontakt s ostatními lidmi a dodržovat sociální konvence či běžné společenské rituály z ní činí napůl komickou, napůl tragickou postavu. Autorce se daří s pozoruhodnou věrností vystihnout vnitřní svět bytostného introverta a misantropa, který se vnímáním okolního světa diametrálně odlišuje od „normálních“ lidí.

Díky nespornému vypravěčskému talentu a vnímavosti vůči tomu, co bývá na první pohled skryté, sklízí románová prvotina Gail Honeymannové jednu pochvalnou recenzi za druhou, drží se vysoko v žebříčcích prodejnosti, a obsadila dokonce první místo mezi debuty roku 2017 na čtenářskému serveru Goodreads.

Lit.: Smolíková, Klára: Trosečnice z Glasgow. In web Naposlech.cz, 15. 5. 2019 (recenze). – Cit.: Opuštěnou kočku nebo babičku politujeme, ale co si počít se zdravou třicítkou, která je jen divná? Příšerně se obléká, nedochází v pravidelných intervalech ke kadeřnici ani na kosmetiku, škudlí každou libru a nepochopí jediný vtip. Takové individuum bez jediné slzy lítosti opustíme a z kolektivu vyloučíme.

Skotská spisovatelka Gail Honeyman optiku otočila a představila svět očima upjaté netykavky jménem Eleanor Oliphantová. Pokud posluchač předpokládá něco na způsob deníku Bridget Jonesové, čeká ho překvapení. Vykročení Eleanor směrem ke společenskému uznání je sice lemováno trapasy, žánrový vír však zasahuje do hlubších a temnějších proudů. Romantická linka je jen jednou nitkou ve složitém žebrování stařičké kytky Polly, jediného živého stvoření, se kterým hrdinku pojí nějaké pouto.

Zatímco čtenář během prvních kapitol teprve tápavě modeluje postavy, audioknižní zpracování jim dává hlas hned od počátku. Petru Špalkovou považuji za jednu z výjimečných hereček, kterým uvěříte cokoli a na jevišti je sledujete jako uhranutí. V civilu přehlédnutelná, pak vstoupí do role a vybarví se jako chameleon. Stejně zářivá a překvapivá dokáže být i jako narátorka zvukových knih. Možná není dvanáctihodinová četba technicky zcela dokonalá, okamžitě však promlouvá způsobem, kterým si posluchače získá. Eleanor vypráví svůj příběh úsečně, potlačuje emoce, ježatí se, takže celkem chápeme, proč ostatním připadá marná. Zároveň je od první kapitoly naše, dokonce by se dalo napsat, že je svým způsobem okouzlující.

Na filmovém plátně bychom se museli vyrovnat s ošklivkou a podivínkou, při poslechu do nás Petra Špalková pumpuje sympatie navzdory slovům, která vyslovuje. Jsme přece v hlavě ženy, která se nebojí formulovat myšlenky, jaké jsme si už dávno zakázali. Vrtí hlavou nad uspěchanou současností. Vlastně se zdá, že do Glasgow vyrazila na antropologickou expedici rozhodnuta popsat všechny šílené zvyky a na hlavu padlé rituály. Neodsuzuje je, jen ty hry neumí hrát.

Samotářská Eleanor se pohybuje za skleněnou stěnou, odtržená od prostředí, ve kterém existuje. Celkem rychle však pochopíme, že příčiny, které ji vyhodily z kola ven, nebudou ani omylem nicotné. Tempo vyprávění se zrychluje a poslech žene zvědavost. Toužíme vědět, co se stane dál, ale možná ještě víc potřebujeme zjistit, co se stalo kdysi. A naše hrdinka není v tomto ohledu příliš sdílná.

Kapitoly uzavírá hudební koncovka. Brnkání kytary je někdy mazlivé, jindy kvílivé, jen výjimečně delší než pár sekund, takže moc prostoru pro budování atmosféry nemá. Když poslední tóny umlknou, nahrávka posluchače poněkud znejistí, když ve stopě ponechává ještě pár vteřin ticha.

Přestože nám Gail Honeyman předkládá svou prvotinu, zúročila v ní vlastní důvěrnou obeznámenost s literaturou. Vystavěla hrdinku excentrickou, sociálně neohrabanou, disponující však bystrým intelektem i solidním vzděláním. Nakonec tedy jejími ústy vyslovuje autorka trefné osvěžující komentáře a vy se přistihnete, že se přes veškerou hořkost Eleanořina bytí úlevně smějete. S audioknihou jsem se loučila dojatá a hlavou se mi ještě dlouho honilo, že někdy je tím největším lékem na bolavou duši obyčejná vlídnost.

Mluvené slovo na zvukových nosičích