Nejlepší den pro umírání (2021)

Přidal: Premek |

Únor 24, 2021

Vladimír Šlechta. Kompletní audiokniha.

Čte Jiří Wittek.

Natočeno 2021. Vydalo Čti mi! v roce 2021 (MP3, celková délka 13 hod. 53 min.). Ukázka k poslechu zde.

Série: Likarijská trilogie #1

Pozn.: Thompson nemůže žít ani s lidmi, ani s elfy. Pro jedny je nenáviděným půlelfem, pro druhé zase opovrhovaným poločlověkem. Jeho domovem se teď stalo gobliní město Likario. Nechává se najímat jako žoldák, prozkoumává staré chrámy a hledá poklady, bojuje s orky i s prastarými stvůrami.

Má dva cíle. Za prvé: přežít a udržet naživu i svou rodinu. Za druhé: pomstít se těm, kteří mu ublížili. Obojí je velice těžké, ale Thompson se nevzdává.

Audiokniha „Nejlepší den pro umírání“ přináší příběhy, které jsou ve vnitřní chronologii cyklu Pohraničí na úplném začátku.

Vladimír Šlechta se narodil 5. 8. 1960 v Liberci, ale většinu života prožil na jihu Čech v Českých Budějovicích. Roku 1984 absolvoval Stavebni fakultu ČVUT, obor vodní stavby, a poté byl zaměstnán v projekčních odděleních různých vodohospodářských institucí a také tři roky jako úředník u hasišů. Od poloviny roku 1999 samostatně podniká v oboru projektování vodohospodářských zařízení. Také nějaký čas externě vyučoval na stavební průmyslové škole.

Vladimír Šlechta debutoval v roce 1993 v časopise Ikarie krátkou povídkou Legendární zbraň. V roce 1999 vyšly první jeho dva romány: Projekt Bersekr a Ostří ozvěny. Do roku 2007 se jeho knih prodalo celkem kolem 15 tisíc kusů, je tak jedním z nejprodávanějších českých autorů fantasy a sci-fi. Je dvojnásobným držitelem ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu v kategorii nejlepší publikovaná povídka. V současnosti je (kromě zhruba čtyřiceti povídek vydaných časopisecky nebo v různých antologiích) autorem zatím devíti knih, ve kterých dovedně kombinuje prvky dobrodružné science-fiction a fantasy. Tři z nich patří do cyklu, odehrávajícím se v postkatastrofickém prostředí Evropy (Projekt Berserkr, Ostří ozvěny a Kyborgovo jméno), další spadají do fantasy cyklu Krvavé pohraničí (Krvavé pohraničí, Šílený les, Orcigard, Nejlepší den, Zahrada sirén a Ploty z kostí), který někteří řadí do “škatulky“ zálesácká fantasy..

Lit.: Bečvář, Martin: Krvavé pohraničí do vašich uší. In Pevnost, březen 2021 (recenze).

Lit.: Bečvář, Martin: Nejlepší den pro umírání: Krvavé pohraničí pro vaše uši. In web Vanilli.cz, 1. 3. 2021 (recenze). – Cit.: Pánové ze Čti mi mají čuch na dobré příběhy, a tak se po Městských válkách rozhodli oprášit další legendární cyklus české fantas(tik)y. Nejlepší den pro umírání je počátkem Likarijské trilogie spadající do rozsáhlého cyklu Krvavé pohraničí z dílny Vladimíra Šlechty. Bez přehánění klasika, která nestárne. Srdce „pamětníků“ potěší, mladším posluchačům ukáže, že i starší kousky mají své kouzlo.

Vladimír Šlechta je autorem působícím na české fantastické scéně v podstatě od jejího revolučního počátku. Jeho tvorba je poměrně specifická a svůj literární um dělí mezi dvě hlavní série. Postapokalyptický oggerdovský cyklus osciluje mezi dobrodružnými příběhy a nejnověji detektivkami, zatímco Krvavé pohraničí je čistokrevná fantasy (téměř) se vším, co k tomu patří. S přibývajícími léty a knihami si získávalo Pohraničí své renomé a dodnes má početné zástupy fanoušků přesto, že se oggerdovský cyklus rozrůstá rychleji.

Nejlepší den pro umírání

Dost bylo rekapitulování, vzhůru do světa Pohraničí. Ten se příliš neliší od světů, které nabízí jiné fantasy ságy; ale v tomhle případě je ono slovo příliš klíčové. Šlechta dává kontury svému světu poněkud netypicky. Namísto vysvětlování zakomponovaného do děje vkládá mezi jednotlivé povídky (ano, Nejlepší den pro umírání je povídková audiokniha) krátké naučné texty z encyklopedií osvětlující dějepis i místopis Pohraničí a představující jednotlivé významné postavy, které sehrály v dějinách (i současnosti) významné role.

V chronologii je Nejlepší den pro umírání na úplném počátku celé série Krvavého pohraničí, takže pro novoposluchače je ideální vstupní bránou do tohoto Šlechtova světa. Přivítá vás zajímavá hudba a hup, už k vám promlouvá hlas Jiřího Witteka. Je třeba pochválit výběr narátora, protože i když je vlastně kniha docela krutá, není přehnaně akční, takže nečekejte chlapácký chraplák, ale spíše jemnější a kultivovaně působící příjemný hlas, který k rázu příběhu sedí mnohem více.

Brzo se seznámíte s ústředním hrdinou, půlelfem Thompsonem. To je (polo)člověk lapený mezi světem lidí a elfů; nepatří však ani do jednoho. Každý z obou světů mu ublížil a každému to Thompson touží spočítat. Nejhorší na tom je, že má plán a za svojí pomstou si tvrdě jde. To se ukazuje hned zkraje v povídce Zimní zakázka, příběhu s údernou pointou odhalujícím Thompsonovu nenávist v plné kráse.

Podařená rodinka

Thompson putuje s několika dalšími přáteli, kterým důvěrně říká rodina. Mladičký Čolek, dědeček Skjúwink a Richarda, dáma Thompsonova srdce. Různá pohlaví, různé věkové skupiny. A právě zde plně doceníte hlas Jiřího Witteka. Každá postava má specifickou barvu a výšku hlasu, Wittek hraje, a zdá se, že si měnění hlasů dost užívá, navíc vám umožní lepší orientaci v celém příběhu.

Je fajn, že v průběhu audioknihy každá z postav dostane svůj prostor, aby se mohla představit, ukázat jaká je a také se s přibývajícím časem vyprofilovat. Příběhy jsou díky tomu živé a autor narýsoval vztahy a vazby mezi členy rodiny. Každý má svůj cíl, své démony, je nějak nastavený.

Speciální poznámku si zaslouží opět Thompson. Wittek ho podává s gustem a od prvních replik budete mít chuť vrazit mu jednu do zubů. Narátorův hlas a především podání rýsuje dokonalého hejska, nesympatického hajzlíka vyčůraného jako mraky, povýšeného egoistického zmetka, který rád vodí ostatní za nos a hraje si na urozeného pána. Používá repliky jako „jak říkáme my vzdělanci“ a rozhodně není žádný Mirek Dušín; jeho morálka je ohebná jako mladý proutek, a ačkoliv jádru není špatný a jeho motivaci rychle pochopíte, rozhodně to není sympaťák. V postavě Thompsona se podařilo skloubit dobře napsanou knižní předlohu a kouzlo audioknih – práci s hlasem.

Co se týká příběhů, sluší Šlechtovi povídkový formát o něco víc než romány. Umí totiž kratší příběhy vypointovat a dát jim zápletku. Děj plyne pozvolna – zejména díky autorově zálibě v popisech. Tvoří prostředí, nikam nespěchá, nepotřebuje ani tuny akce, i když se také umí slušně rozjet. Ne nadarmo se jeho stylu říká zálesácká fantasy, přestože Nejlepší den pro umírání není typickou ukázkou tohoto stylu, jede v trochu vyšším tempu. Navíc Šlechta nešetří ani krví a sexem.

Neklasická klasika

Ve světě Pohraničí se pohybují goblini, tajemní ptakohlaví pterrové, mocní mágové, orkové, (půl)elfové a určitě by se našlo i pár dalších ras a povolání typických pro fantasy, je to fantasy na půl cesty. Nečekejte žádné draky a především šablony a klišé typická pro žánr. Pohraničí je „kraj rázovitý“, má svoji vlastní mytologii a staví díky Thompsonovi především na konfliktu s lidmi a elfy.

Některé povídky se odehrávají ve městě, některé v divočině nebo na okraji civilizace. Bez ohledu na to, kam se hrdinové vydávají, je však Pohraničí drsný a nehostinný svět a takoví musí být i jeho obyvatelé. A rodina drsná je, byť každý její člen trochu jiným způsobem.

O ději jednotlivých povídek by byla škoda hovořit, protože se dá mnohé vyzradit – a to by mohlo pokazit výsledný dojem. Vše stojí na drobných překvapeních, zvratech a podařených pointách. Jednotlivé povídky jsou různorodé a staví do popředí různé člen rodiny.

Nastavte uši a ochutnejte sami, ať už čistě z touhy seznámit se s „klasickým dílem české fantastiky“ nebo z lásky k dobré fantasy. Šlechta má i po mnoha letech od vydání knihy co nabídnout a Nejlepší den pro umírání vás naláká k dalším dílům cyklu Krvavé pohraničí. A dobrá knižní předloha je navíc umocněna i chytlavým přednesem Jiřího Witteka, který dodává textu ty správné emocionální grády. Pánové ze Čti mi to vzali za správný konec a opět bodují!

PS: Ačkoliv většinou podobné věci moc nevnímám, zaujal mě i podařený hudební podkres, zejména jemná nevtíravá klavírní melodie.

Mluvené slovo na zvukových nosičích