Svědkyně obžaloby (2023)

Přidal: Premek |

Srpen 7, 2023

Agatha Christie. Audio hra – superprodukce. Překlad Lenka Uhlířová.

Osoby a obsazení: Romaine (Barbora Goldmannová), Leonard Vole (Viktor Kuzník), pan Mayhew (Petr Štěpán), Sir Wilfrid (Libor Hruška), inspektor Hearne (Ondřej Novák), Greta (Kateřina Mendlová Jírů), Carter (Zdeněk Julina), soudní úředník (Ivan Dejmal), soudce Wainwright (Luboš Ondráček), pan Myers (Zdeněk Junák), soudní zřízenec (Aleš Slanina), vězeňský dozorce (Petr Halberstadt), předseda poroty (Tomáš Žilinský), porotkyně (Tereza Groszmannová), policista (Petr Jančařík), dr. Wyatt (Pavel Hromádka), Jane Mackenzieová (Eva Novotná), Thomas Clegg (Jiří Miroslav Valůšek), dívka (Kamila Janovičová).

Natočeno 2023 (Brno). Vydala Audiotéka v roce 2023 (MP3, celková délka: 2 hodiny 26 minut). Ukázka k poslechu zde.

Série: Detektivní hry Agathy Christie #2

Pozn.: Mladík Leonard Vole je obviněn z vraždy Emily Frenchové. Emily Frenchová je o čtyřicet let starší dáma, která do něj byla zamilovaná a odkázala mu svůj majetek. Vole však doufá, že mu alibi na dobu vraždy potvrdí jeho manželka Romaine…

Obhajoby Leonarda Volea se ujme právní zástupce pan Mayhew spolu s královským radou Sirem Wilfridem a pravé drama začíná teprve až u soudu. Během soudního líčení se objevují překvapivé důkazy a do poslední chvíle není jasné, jak případ dopadne.

Nečekaný zvart nastane až ve chvíli, kdy se panu Mayhewovi a Siru Wilfridovi dostane do rukou šokující důkaz, který by mohl vše zvrátit ve prospěch Leonarda Volea.

Hru divadelní kritici považují za nejlepší divadelní počin Agathy Christie. I ona sama z ní měla dobrý pocit, dokonce prohlásila, že premiéra této hry byla v její kariéře jedinou, na kterou ráda vzpomíná. Vznik hry ovšem nebyl jednoduchý, autorka musela nastudovat spoustu materiálů o soudních přelíčeních a konzultovat detaily s odborníky. Navíc byla nucena tvrdě bojovat za závěr hry, který se lišil od závěru stejnojmenné povídky, ze které hra vychází (zařazena je do knihy Smrtonoš). Agathu údajně každý přemlouval, aby závěr neměnila, ale ona cítila, že nová verze se pro divadlo hodí mnohem víc, a její přesvědčení bylo tak silné, že odmítla dát souhlas s uvedením hry, pokud by producenti trvali na původním konci. Kromě stálice Pasti na myši se v Londýně od roku 2017 mimochodem hraje právě Svědkyně obžaloby – s hledištěm, které je součástí kulis, soudní síně.

Agatha Mary Clarissa Christie (psala také pod pseudonymem Mary Westmacott) (1890 – 1976) byla anglická autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, světově nejznámější spisovatelka všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Jejích knih se celosvětově prodalo již přes 2 miliardy výtisků v angličtině a 1 miliarda v dalších 103 jazykových mutacích.

Lit.: Novotná, Iveta: Divadelní hry Agathy Christie v audioknižním provedení. In web Naposlech.cz, 10. 11. 2023 (článek). – Cit.: Spisovatelka Agatha Christie je známá především jako autorka detektivních románů a povídek s nečekanými zápletkami, neobyčejně provedenými vraždami a geniálními postavami vyšetřovatelů, nejen policejních. Zároveň je ale autorkou více než dvaceti divadelních her, z nichž hned čtyři vyšly nedávno také audioknižně pod značkou Audiotéky jako tzv. superprodukce.

První divadelní hru The Secret of Chimneys napsala Agatha Christie už v roce 1925, přičemž psaním her si v podstatě krátila čas mezi psaním románů. Přestože některé její hry byly méně zdařilé, jiné sklidily obrovský úspěch. Její nejúspěšnější divadelní hrou je bezesporu Past na myši. Původně se jednalo o půlhodinovou rozhlasovou hru, kterou britská BBC odvysílala v květnu 1947. Následně ji autorka přepracovala do divadelní podoby, která měla premiéru v roce 1952. Past na myši byla dokonce několikrát zapsána v Guinessově knize rekordů jako nejdéle uváděná divadelní hra na světě.

Při pořizování zvukových verzí jakýchkoli divadelních her je vždy nutné mít na paměti, že divadelní hra je něco zcela jiného než audiohra (= rozhlasová hra). Rozdíl však ale nespočívá jen v tom, že audiohru lze vnímat jen ušima, jak se mnozí stále mylně domnívají, ale zejména v užití rozličných narativních i imaginativních prostředků. Proto je nutné, až na drobné výjimky, původní divadelní hru vždy pro audiální zpracování upravit dle možností té které hry. Tuto skutečnost si tvůrci z Audiotéky velice dobře uvědomovali a v nich vydané superprodukční řadě detektivek od Agathy Christie se uplatňují hned tři rozdílné postupy. (…)

Třetí divadelní hrou od Agathy Christie, kterou se Audiotéka rozhodla audiálně zpracovat, je Svědkyně obžaloby z roku 1953 (někdy též uváděno pod názvy Svědectví obhajoby, Korunní svědkyně nebo Korunní svědek). Oproti dvěma předchozím zde nesledujeme vyšetřování v klasickém smyslu slova. Nevystupuje zde detektiv, který by před našima očima nebo ušima rozkrýval pozadí případu otřesné vraždy jedné starší dámy, naopak sledujeme průběh dokazování v soudní síni a poradu právníků obhajoby. Během výslechů svědků se recipienti dozvídají mnoho i zdánlivě nepodstatných drobností. To z nich de facto činí jednu z postav, takového porotce, jehož úkolem je rozhodnout o vině či nevině obžalovaného. S tímto motivem se rozhodla pracovat už samotná Christie, když jako jednu možností, jak by inscenátoři mohli vyřešit velký počet herců, navrhla pozvat na jeviště diváky, kteří by se mohli stát porotou. Tato skutečnost překvapivě dobře funguje i v audiální verzi, takže posluchači se stávají plnohodnotnou součástí poslouchaného.

Ne nadarmo se říká, že Svědkyně obžaloby je nejlepší divadelní hrou Agathy Christie. To se projevuje jednak nevšední zápletkou a skvěle napsanými dialogy, a pak také právě onou aktivizací recipientů. Hru autorka napsala na motivy své stejnojmenné povídky vydané v souboru Smrtonoš, avšak na rozdíl od ní má hra nový konec. Údajně Christie na novém závěru trvala tak urputně, že nechtěla dát souhlas s uvedením hry komukoli, kdo by chtěl hru hrát s povídkovým závěrem.

Vzhledem k tomu, že je titul Svědkyně obžaloby na rozdíl od jiných děl Agathy Christie založen více na slově než na vizuální akci, je hra velice vhodná pro audiální zpracování. Tvůrci udělali naprosté minimum změn, které spočívaly spíše v nahrazení jednotlivých slov jinými vhodnějšími. Jinak se ale v podstatě jedná o doslovné převedení divadelní hry do zvukové podoby. Nikoli však na úkor posluchačů, dramatického děje nebo „berličky“ v podobě vypravěče, který čte scénické poznámky. Svědkyně obžaloby totiž v sobě nese všechny potřebné atributy audioher, takže by se ve výsledku dalo říct, že zvukové zpracování tento divadelní titul pozvedává na vyšší úroveň.

Hra také na rozdíl od prvních dvou jmenovaných nabízí velký prostor pro hereckou interpretaci. Konkrétně v postavě Romaine, Leonarda Volea a advokáta Wilfrida (Libor Hruška) mohou jejich představitelé využít celou šíři svého hereckého rejstříku. V této souvislosti je třeba upozornit zejména na Barboru Goldmannovou (Romaine) a čerstvého držitele Ceny Thálie pro umělce do 33 let Viktora Kuzníka (Leonard). Jejich výkony jsou opravdu mimořádné a oba vyčnívají i nad svými mnohem zkušenějšími kolegy. Obě postavy projdou během hry velkou proměnou, se kterou se oba mladí herci vyrovnávají s lehkostí a jsou schopní na malém prostoru vytvořit hned několik různorodých a uvěřitelných charakterů (jedné postavy) v souladu s příběhem Agathy Christie. Všichni herci ale podávají skvělé výkony, žádný z nich nepřehrává (na rozdíl od některých interpretek v Černé kávě a Posledním víkendu). Je ke cti režiséra Ondřeje Černého, že i při takovém množství rolí dokázal uhlídat všechny interprety a vytáhnout z nich opravdu to nejlepší.

Zajímavostí je práce s hudební složkou. Atmosferotvorný podkres totiž zní velice tiše téměř po celou dobu, což ve spojení s hereckými výkony dodává celé hře silný dramatický náboj a udržuje posluchače v neustálém napětí. Sice nechybí tikot hodin v kanceláři právníka Wilfrida, ale jinak se se sound designem pracuje promyšleně. Zejména je třeba upozornit na různé zvukové odlišení prostorů – díky zvukovému designu tedy víte naprosto přesně, kde se kdo v místnosti nachází. To také přispívá k autentičnosti hry a k aktivizaci posluchačů. (…)

Mluvené slovo na zvukových nosičích