Pavučina (2023)

Přidal: Premek |

Srpen 7, 2023

Agatha Christie. Audio hra – superprodukce. Překlad Jan Čermák. Úprava textu a produkce Lenka Skalická. Finální zvukový design a postprodukce Dominik Budil. Hudba Karpof Brothers. Režie Daniel Tůma.

Osoby a obsazení: Clarissa Hailsham-Brownová (Andrea Elsnerová), Sir Rowland Delahaye (Otakar Brousek II.), inspektor Lord (Marek Holý), Jeremy Warrender (Jan Nedbal), Hugo Birch (Jaromír Meduna), Pippa Hailsham-Brownová (Barbora Vágnerová), slečna Mildred Peakeová (Lucie Kožinová), Henry Hailsham-Brown (Aleš Procházka), Elgin (Zbyšek Horák), Oliver Costello (Aleš Bílík).

Natočeno ve studiu Audiostory/Karpofon v roce 2023. Vydala Audiotéka, srpen 2023 (MP3, celková délka 87 min.). Ukázka k poslechu zde.

Série: Detektivní hry Agathy Christie #3

Pozn.: Clarissa Hilsham-Brownová miluje zábavu, legrácky a taky vzrušující představy. Co kdyby se například jednoho dne vzbudila a našla v domě mrtvolu? Jenže sny se občas plní… a tak jednoho deštivého březnového odpoledne v salonu svého venkovského sídla skutečně objeví bezduché tělo. Ovšem v tu nejnevhodnější dobu – právě sem míří Clarissin manžel, pracovník ministerstva zahraničí, s významným politikem. Hrozí skandál a Clarisse nezbývá než mrtvolu co nejdřív odstranit. Navíc to vypadá, že vraždil někdo, kdo je Clarisse obzvlášť blízký a milý. Co teď? Ještě že se Clarisse podaří přemluvit tři přítomné hosty, aby jí s tímhle „problémem“ pomohli. Vzápětí se však ohlásí policie. A ukryté tělo záhy mizí…

Pavučina byla poprvé uvedena v roce 1954, po veleúspěšných hrách Past na myši a Svědkyně obžaloby.

Lit.: Novotná, Iveta: Divadelní hry Agathy Christie v audioknižním provedení. In web Naposlech.cz, 10. 11. 2023 (článek). – Cit.: Spisovatelka Agatha Christie je známá především jako autorka detektivních románů a povídek s nečekanými zápletkami, neobyčejně provedenými vraždami a geniálními postavami vyšetřovatelů, nejen policejních. Zároveň je ale autorkou více než dvaceti divadelních her, z nichž hned čtyři vyšly nedávno také audioknižně pod značkou Audiotéky jako tzv. superprodukce.

První divadelní hru The Secret of Chimneys napsala Agatha Christie už v roce 1925, přičemž psaním her si v podstatě krátila čas mezi psaním románů. Přestože některé její hry byly méně zdařilé, jiné sklidily obrovský úspěch. Její nejúspěšnější divadelní hrou je bezesporu Past na myši. Původně se jednalo o půlhodinovou rozhlasovou hru, kterou britská BBC odvysílala v květnu 1947. Následně ji autorka přepracovala do divadelní podoby, která měla premiéru v roce 1952. Past na myši byla dokonce několikrát zapsána v Guinessově knize rekordů jako nejdéle uváděná divadelní hra na světě.

Při pořizování zvukových verzí jakýchkoli divadelních her je vždy nutné mít na paměti, že divadelní hra je něco zcela jiného než audiohra (= rozhlasová hra). Rozdíl však ale nespočívá jen v tom, že audiohru lze vnímat jen ušima, jak se mnozí stále mylně domnívají, ale zejména v užití rozličných narativních i imaginativních prostředků. Proto je nutné, až na drobné výjimky, původní divadelní hru vždy pro audiální zpracování upravit dle možností té které hry. Tuto skutečnost si tvůrci z Audiotéky velice dobře uvědomovali a v nich vydané superprodukční řadě detektivek od Agathy Christie se uplatňují hned tři rozdílné postupy. (…)

Zatím posledním titulem, který Audiotéka v této sérii vydala, je hra Pavučina z roku 1954. Jedná se o původní hru, kterou Agatha Christie napsala na přání britské herečky Margaret Lockwoodové. Děj je poměrně jednoduchý a nabízí poněkud svéráznou detektivní zápletku. Clarissa Hailsham-Brownová miluje vzrušující představy a hru na „co by kdyby…“. Nejednou si představuje, jak by se zachovala, kdyby ve svém domě našla mrtvolu. Jenže člověk si má dávat pozor na to, co si přeje, a tak se stane, že jednoho dne na mrtvolu skutečně narazí. Má zavolat policii? Nebo ji snad někam schovat? Zvítězí druhá možnost, ale vtom se u vchodových dveří zjeví inspektor Lord, který tvrdí, že mu nějaký anonym ohlásil, že se v tomto domě stala vražda.

Na rozdíl od předchozích děl, která měla spíše vážné vyznění, je Pavučina laděna komediálně. Nabízí velkou hereckou příležitost pro herečku hrající Clarissu Hailsham-Brownovou (zde výtečná Andrea Elsnerová) a v obecné rovině sází na situační humor. Hra je přímo ideální na jeviště, ale může tvar, ve kterém hrají důležitou roli tajné zásuvky a místnosti, fungovat i v audiální podobě? Superprodukční verze od Audiotéky dokazuje, že ano, avšak po značných úpravách.

Pavučinu, stejně jako v případě Posledního víkendu, pro Audiotéku na klíč natočil tým z AudioStory pod vedením Daniela Tůmy. I zde měla audiální adaptaci na starosti Lenka Skalická, která se soustředila na hlavní zápletku a jinak děj oprostila od zbytečných odboček. Ze zjednodušeného děje, kterému ale vzhledem k předloze z obsahové stránky nic nechybí, zmizela například postava konstábla Jonese. Případ tedy vyšetřuje pouze inspektor Lord v podání Marka Holého, který si však zcela vystačí. Dále zásahy Skalické do původního textu spočívaly především v krácení scén, drobných úpravách v dialozích či v přeskupení některých scén. Znalci díla Agathy Christie zajisté ocení přidaný vtípek, respektive o narážku na její nejúspěšnější hru Past na myši.

Všichni herci si hravě poradili s komediálním laděním hry, a i když jsou některé situace zcela „praštěné“, postrádá jejich herectví jakoukoli divadelní manýru, která by se u takového typu textu dala očekávat. Celá hra se odehrává v jednom salónu, takže je většina dialogů pronášena v tichu, které je doplněno o ruchy (kroky, klapání…) a o hudební podkres. V pozadí však můžeme, tentokrát méně zřetelně než u Černé kávy a Posledního víkendu, slyšet opět tikání hodin.

Vydavatelství Audiotéka podpořené externími spolupracovníky odvedlo v řadě detektivních her Agathy Christie velký kus práce. Pohlédneme-li na všechny tituly jako na celek, můžeme od prvního k poslednímu vidět značný vývoj. Zatímco Černá káva byla téměř doslovným předením divadelní hry do zvuku (včetně scénických poznámek čtených vypravěčkou), Poslední víkend a Pavučina jsou již adaptacemi divadelního textu, přičemž berou v potaz to, že výsledné dílo bude vnímáno pouze sluchem. Po právu je tak lze označit za svébytné audiohry. Zcela mimo stojí hra Svědkyně obžaloby, která je sama o sobě založena na slově, a proto zde textové úpravy nebyly vyžadovány. To je v tomto ohledu zcela výjimečná situace. I konverzační hry musí být často upravovány, aby bylo v audiálním hávu udrženo tempo.

Počínaje hrou Svědkyně obžaloby můžeme také vidět zesílený důraz na skvělé herecké výkony (zejména v tomto případě prezentované nastupující generací audioknižních/rozhlasových intepretů) a také na promyšlenější sound design. Ustupuje v prvních dvou titulech všudypřítomné tikání a naopak se více pracuje se zvukovou prostorovostí.

Do konce roku ještě Audiotéka chystá vydání Vraždy na Nilu. Uvidíme, zda se jim povede navázat na kvalitu Pavučiny a zejména Svědkyně obžaloby. Očekávání spojená s tímto titulem totiž u posluchačů budou velká.

Mluvené slovo na zvukových nosičích