Mačacia stopa (Kočičí stopa, 2021)

Z hlbín minulosti opäť vyplávala Hilda Wolfová, psychologička s kamennou tvárou a prísne racionálnym myslením, chladnokrvné monštrum, ktorú Burger s Hanzelom podozrievajú z vrážd mladých chlapcov, zo série ťahajúcej sa ešte z čias socializmu.

A aby toho nebolo dosť, v ten istý deň cestou zo školy unesú trinásťročného syna vysokého štátneho úradníka. Unesú ho iba pár krokov od domu Hildy, čo nikto z detektívov nepovažuje iba za náhodu. Dovtedy prominentná štvrť Zlatý trojuholník sa razom stáva diabolským trojuholníkom, v ktorom miznú chlapci ako na bežiacom páse.

Detektívi z oddelenia vrážd musia zaloviť v pamäti, zalistovať v zaprášených poznámkach, skonfrontovať staré poznatky s novými, musia urobiť všetko preto, aby záhadu vyriešili, inak si bremeno minulosti ponesú so sebou ďalšie roky. (anotace)

Lit.: Lojín, Jiří: Návrat ke starým případům. In web Vaše literatura, 27. 3. 2022 (recenze). – Cit.: Do již tak rozsáhlé série kriminálních románů Dominika Dána Denník dobrého detektíva přibyl další díl, tentokrát nazvaný Mačacia stopa. Vydavatelství Publixing ho obratem vydalo jako audioknihu, kterou si na stránkách Audiolibrixu můžeme pořídit on-line.

Autor se tentokrát vrací ke starším případům až do roku 1995 a ve druhé dějové linii o čtyři a dokonce ještě o deset let dříve. V tak dlouhém časovém období se kriminalistům vrací jedno jméno – Hilda Wolfová. Richard Krauz se svým parťákem na něj narazí náhodou při ověřování hlášení vraždy Lívie. Přestože se z Livie vyklube kočka, pro oddělení vražd jde o impulz zamyslet se nad starými případy. Mačacia stopa tak přímo navazuje na knihu (audioknihu) Bremeno minulosti (recenze zde).

Je zajímavé v horizontu poměrně dlouhého období registrovat změny v autorově stylu, jaké volí vyjadřovací prostředky a kam vedou zápletky. Je samozřejmě potřeba odlišovat dobu vzniku knihy a tu, v níž se odehrávají. Na počátku Dánovy tvorby jsme mohli být častěji svědky zločinů, v jejichž pozadí byly politické vlivy či boje slovenských mafií. Jakoby tato témata v Dánovi ležela a chtěl je ze sebe dostat. Postupně se orientuje spíše na čistě kriminální případy. Je možné vystopovat i to, jak s dobou, která uplynula od rozdělení Československa, ubývá v Dánových textech českých úsloví, ta se v jeho prvních knihách objevují poměrně často. Vše je věcí přirozeného vývoje, čtenáři však může být líto, že humor, s nímž si kriminalisté kompenzují své místy ponuré povolání, už není tak vtipný.

Kromě krátkých případů, které brzy vymizí do ztracena, se kniha věnuje pouze těm, které jsou spojeny s Hildou Wolfovou. Kriminalisté pomalu přicházejí na to, že věci mohou být jiné, než se na první pohled zdají. Zvláště Burger a Hanzel musí podstatně změnit svůj postoj, případy se jich dotýkají velmi osobně.

Audioknihu načetl opět skvěle Martin Mňahončák, který důstojně nahradil zesnulého Mariána Gaišberga. Jeho projev je příjemný a nevtíravý a jak se zdá, zhostil se s velkou chutí nenápadné roličky maďarské důchodkyně, která ohlásila „vraždu“ kočky Lívie. I pro českého posluchače může být požitkem sledovat, jak výtečný slovenský herec vystihne nuance řeči stařenky, zvyklé mluvit spíš svou mateřštinou než slovenštinou.

Mačacia stopa nabízí v závěru několik překvapivých zvratů a hlavně vyřešení několika případů, které policistům jistou dobu ležely v archivu. Objevuje se i krátká epizoda setkání s tajnými službami, v níž naznačuje provázanost mezi komunistickou a tou současnou, ale autor to tentokrát nijak nedramatizuje. Krátce se objeví i Ivan Canis jako prostředník. Jisté autorovo smíření se projevuje i v tom, jak snadno kriminalisté přijímají vysvětlení člověka, pracujícího v organizaci, kde se pravda zásadně neříká. V tomto smyslu mi připadá závěr jaksi „uťatý“, překotně ukončený.

Lze říct, že jde opět o standardní „Dánovku“, která nevybočuje z kolejí, jež byly autorem vyjety za bezmála dvacet let. Toto konstatování lze vnímat v kladném i záporném smyslu, ale kriminální román tak, jak ho Dominik Dán pojímá, se v podstatě nemá kam posunout. Hlavním důvodem je samozřejmě pevné ukotvení v realitě. A to jakým způsobem vychází ze skutečných případů. Bylo by zajisté směšné, kdyby tuto tématiku pojal stylem severské detektivky a pokoušel se do textu implantovat prvky šokující čtenáře nechutností a nefunkční surovostí. Buďme tedy rádi, že Dán zůstává Dánem. (…)