Šírou tu zemi, zemi jedinou… (1986, 1989, 2017)

Přidal: Přemek |

Květen 28, 2010

Karel Hynek Mácha. Výběr a sestava Vladimír Justl. Hudební improvizace Libuše Váchalová a Jana Boušková (harfy). Režie Vladimír Justl. Hudební režie Jaroslav Šeda. Zvuk, střih a mixáž Ivan Mikota. Odpovědný redaktor Jiří Šrámek.

Účinkují Jiří Adamíra (8, 16, 21, 32, 34); Otakar Brousek I. (6,13,17,29,31); Miroslav Doležal (4,9,14,18,28); Vlastimil Fišar (25,27,37); Petr Haničinec (5,11,15,23,30); Rudolf Hrušínský (39); Radovan Lukavský (2,12,20,36); Vladimír Ráž (7,22,35); Ota Sklenčka (3,10,19,33); Jiřina Švorcová (24,26,38)

Dokumentární záznam pořadu Violy a Pražského kulturního střediska z Divadla Jiřího Wolkra v Praze 9. listopadu 1986. Vydal Supraphon v roce 1989 (1 LP; Su 11 0481-1811 X-F). Reedice Supraphonline, duben 2017 (MP3).

Obsah: 1. strana – 1 Máj, úryvek III.zpěvu – Zdeněk Štěpánek (záznam z roku 1959) – 2 Idůna – 3 Těžkomyslnost (Zašlo slunce) – 4 Ó Harfo dávnověká – 5 Ani labuť, ani lůna – 6 Vítr, chladný vítr věje – 7 Proč, Vltavo, řeko divá – 8 Želetínky háje – 9 Balada – 10 Těžkomyslnost (Buďte zdrávy, vlasti modré hory) – 11 Umírající – 12 Tichý tis na růži stíny sklání – 13 Vzešel máj – 14 Ještě jednou v mladosti mé kraje – 15 Tichý jsem co harfa beze strunná – 16 Jest pěvcův osud světem putovali – 17 Plná lůna nad porostlou strání – 18 Však ten zásvit růžojasných lící – 19 Na popravíšti – 20 Temná noci! jasná noci! – 21 V svět jsem vstoupil – 22 Slunce zapadlo u věčnosti moře - 23 Aniž křičte, že vám stavbu bořím - 2. strana – 24-27 F. X. Šalda: Mácha snivec a buřič (úryvek) – 28 Vladimír Holan: K. H. M. – 29 Jaroslav Seifert: Máchův Máj – 30 František Halas: K. H. M. – 31 Konstantin Biebl: Památce Karla Hynka Máchy – 32-34 Josef Hora: Máchovské variace (XII-XIV) – 35 Vítězslav Nezval: Óda na návrat Karla Hynka Máchy (úryvek) – 36 Vladimír Holan: U hrobu K. H. Máchy – 37-38 F. X. Šalda: Mácha snivec a buřič (úryvky) – 39 Máj, IV. zpěv.

Lit.: Justl, Vladimír: { Šírou tu zemi, zemi jedinou} (sleeve-note). – Cit.: 150. výročí úmrtí Karla Hynka Máchy (zemřel 6.11.1836) stalo se pro Violu a Pražské kulturní středisko důvodem ke společnému pořadu, který se konal v neděli večer 9. listopadu 1986 v Divadle Jiřího Wolkra v Praze pod názvem Šírou tu zemi, zemi jedinou. Stejnojmenná gramofonová deska je živým záznamem představení: jde tedy o autentický snímek se všemi klady i zápory (rušivé zvuky z obecenstva, technická kvalita nahrávky, několik, pro tento účel zanedbatelných tex-tových odchylek, především v kvantitě samohlásek, aj.). Vzhledem k danému rozměru desky bylo třeba krátit. Z první části jsem vynechal znělku Zašlo slunce za modravé hory (V. Ráž), v druhé části z původních pěti čísel (XII-XVI) Horových Máchovských variací jsem ponechal pouze tři (vyřazena jsou čísla XV a XVI – O. Sklenčka, J. Adamíra). Kromě toho byly nahrazeny všechny hudební vstupy J. Bouškové a L. Váchalové (dvě harfy, úryvky ze skladeb B. Smetany a L. Janáčka) kratšími hudebními předěly. Na pořadu v Divadle Jiřího Wolkra výtvarně spolupracoval Květoslav Bubeník.
Dramaturgie pořadu Šírou tu zemi, zemi jedinou vycházela ze skutečnosti, že Viola má na svém repertoáru Máj od roku 1966: nejprve v podání Jiřího Bednáře a Traxlerova Českého skifflu (nyní skupina Žáci), od května 1976 v pojetí Rudolfa Hrušínského. Tento „osudový“ Máj, v němž básníkovo poselství zní v plnosti myšlenkového a citového sdělení i bohaté zvukové instrumentace (ovšemže ne naddimenzované a nepřirozeně znásilněné, ale plně funkční), vyšel na gramofonové desce právě k 150. výročí Máchovy smrti. Také proto jsem se při skladbě scénáře obrátil především k Máchově lyrice, která je ostatně stále méně známá, ačkoliv má sama o sobě vysokou uměleckou hodnotu a ačkoliv Máj je bez ní nemyslitelný: je jeho prologem. Lze tedy básně první strany této desky chápat také jako přípravu k lepšímu pochopení a prožití Máje i k hlubšímu porozumění Máchovy umělecké osobností. V Máchově lyrice najdeme názvuky obrazů, které jsou erbovními znaky Máje, je v ní napětí, chvění, atmosféra, kterou naplno dýcháme v básni, jež se stala pro českou poezii mírou hodnoty, krásy, umělecké pravdivosti. A najdeme tu i Máchu artistního, který zkouší nosnost jazyka, pokouší se o jeho novou instrumentaci a dává zaznít jeho utajené nádheře.
Zároveň jsem však chtěl pořadem Šírou tu zemi, zemi jedinou připomenout impozantní mohutnost a vnitřní sílu, vědomí souvislosti a vůli po ztotožnění, jaké představovalo připomenutí stého výročí Máchova úmrtí roku 1936. Na máchovském večeru v Národním divadle v Praze 22. května 1936 pronesl svou slavnou přednášku „Mácha snivec i buřič“ téměř sedmdesátiletý F. X. Šalda (za necelý rok poté zemřel), k pěvci Máje se přihlásili naši přední básníci (Biebl, Halas, Holan, Seifert a další), Josef Hora píše Máchovské variace, cyklus šestnácti básní srozuměné lásky, úcty a následovnictví. Z roku 1939 je Nezvalova mohutná Óda na návrat Karla Hynka Máchy (z osmi zpěvů přinesl náš pořad dva), inspirovaná skutečnostmi vyvolanými záborem Sudet a okupací: 1. října 1938 byly Máchovy ostatky exhumovány ze hřbitova v Litoměřicích, 7. května 1939 byly slavnostně uloženy na vyšehradském Slavíně. Nejčastěji se k Máchovi hlásil Vladimír Holan (kromě zásadního eseje a různých zmínek je to pět básní z let 1936-1964); proto on – básní K. H. M. z roku 1936 a zastavením U hrobu K. H. Máchy z roku 1942-otevírá i uzavírá sekvenci básní o Máchovi, kterou obepínají stále platná slova vidoucího eseje Šaldova. Na závěr druhé strany desky zní pak čtvrtý zpěv Máje v přednesu Rudolfa Hrušínského. Ti, kdo mají nahrávku celého Máje, mohou porovnávat: jak zapůsobila vážnost chvíle, přítomnost publika ve velkém divadle a také to, že od premiéry uplynulo víc než deset let a od nahrávky na gramofonovou desku něco přes dva roky; posoudit, čím tedy je čas jako faktor subjektivní i objektivní, jak působí na realizaci téhož díla.
Pořadem Šírou tu zemi, zemi jedinou se k Máchovi přihlásilo deset předních umělců slova. Už tato skutečnost stojí za to, aby se jeho záznam stal zveřejněným dokumentem. Tak jako se jím stal záznam ze slavnostního pořadu z české poezie 19. a 20. století, uskutečněný k patnáctému výročí založení Violy 22. října 1978 v Dvořákově síni pražského Domu umělců pod názvem Slovo a hlas: jako gramofonová deska (s komentářem namluveným Václavem Voskou) vyšel pod stejným názvem o rok později. Deska Slovo a hlas má tedy následovníka. Ostatně i tento dokumentární snímek je spojený s jubileem Violy, byl pořízen k jejímu pětadvacátému výročí: vinárna Viola na Národní třídě (proti Národnímu divadlu) se poprvé otevřela pro hlas poezie 22. července 1963. Obě desky hovoří o tom, co bylo. Jsou součástí tradice. Měly by také být stálým závazkem a inspirací do další etapy Violy.

Mluvené slovo na zvukových nosičích