Dům na samotě (2024)

Michaela Klevisová. Kdo vraždí mladé dívky? Kompletní audiokniha.

Čte Jana Stryková.

Natočeno 2024. Vydalo Voxi v roce 2024 (MP3, celková délka 12 hod. 25 min.).

Série Josef Bergman #3

Pozn.: Výtvarnice Nela po rozchodu s přítelem zůstala sama ve starém mlýně, který původně s partnerem chtěli zrekonstruovat. V téže době bylo v nedalekém lese nalezeno tělo mladé dívky, ucházející se o práci v místních dostihových stájích. Při vyšetřování vyjde najevo, že oběť byla naposledy spatřena s bývalým Neliným přítelem.

Dvě podobně provedené vraždy se nedávno staly v Praze, a tak není divu, že dosud poklidnou středočeskou vesnicí začne obcházet strach. Přesunul se sem z hlavního města sériový vrah?  (anotace)

Lit.: Vavrečka, Lukáš: Koně a mrtvoly. In web Naposlech.cz, 8. 7. 2024 (recenze) – Cit.: Dům na samotě je poslední ze série románů Michaely Klevisové s vyšetřovatelem Josefem Bergmanem, který čekal na své načtení a audioknižní vydání. Laťky nastavené Vraním okem se sice nedotkl, ale přinejmenším v některých směrech napravil vydavatelství reputaci.

Vydavatelství Motto a později Voxi, které práci na audioknižních vydáních děl Michaely Klevisové po Mottu převzalo, od začátku k těmto vydáním nepřistupovalo právě systematicky. Pokud se budeme soustředit jen na sérii detektivních románů s vyšetřovatelem Josefem Bergmanem, pod režijním vedením Alexeje Charváta a v interpretaci Kristýny Kociánové od roku 2016 vycházely díly série v tomto pořadí: čtvrtý, první, pátý, šestý a nakonec sedmý, což byla detektivka Drak spí z roku 2021. O dva roky později pak Voxi vydalo osmý díl s názvem Vraní oko, k čemuž ale došlo už v nové režii a s jinou interpretkou.

Během předchozích let pro Český rozhlas i jiná audioknižní vydavatelství totiž měla příležitost načítat prózy Michaely Klevisové herečka a zkušená audioknižní interpretka Jana Stryková. Tatáž se osvědčila natolik, že v načítání bergmanovské série vystřídala Kociánovou. V režii Martina Šebestíka navíc mělo dojít v relativně krátkém čase k systematickému doplnění chybějících nahrávek starších dílů ze série. V jen několikaměsíčním rozmezí tak vyšel nejprve druhý díl Zlodějka příběhů (2023) a zjara 2024 pak třetí díl Dům na samotě.

V tomto příběhu musí Bergman s kolegyní rozklíčovat složité vztahové uzly mezi někdejšími i současnými majiteli mlýna a především pak mezi chovateli koní, žokeji a mrtvými dívkami. V Praze už byla nalezena dvě těla, to třetí ale leží v nedalekém lese a zdá se, že dívka se ucházela o práci v místních dostihových stájích. Dosud poklidnou středočeskou vesnici tak začíná ovládat strach se sériového vraha.

Po z hlediska audioknižní série novátorském a především pečlivě zpracovaném Vraním oku, kde se Voxi vytasilo s novou režií, interpretkou, hudbou a dokonce i s funkčním uplatněním ruchů v podobě rozličných ptačích hlasů, byla Zlodějka knih velkým zklamáním. Z předchozí audioknihy si vybírá jedno – to úvodní – hudební téma a to následně opakuje a drobí mezi jednotlivé zvukové stopy. Navíc byla audiokniha plná nejrůznějších nepozorností, zbytečně ponechaných chyb a leckdy úsměvných omylů. Naproti tomu s Domem na samotě si Voxi do jisté míry napravilo reputaci. Nutno říct, že „hudební schéma“ zůstalo zcela nezměněné, což je škoda. Jde ovšem o legitimní přístup k audioknižní sérii a tato není mezi jinými žádnou výjimkou, pouze oproti předchozím počinům jde spíše o regresi. Samotná dvanáct a půl hodiny dlouhá nahrávka mluveného slova je tentokrát ovšem ohlídaná výrazně pečlivěji.

Co však lze vytknout je nedostatečná svědomitost režie, případně tvůrčího týmu v otázce zahraničních jmen a názvosloví. Poměrně brzy narazíme v příběhu na dostih s názvem St. Leger, který interpretka čte jako „Sán Legér“, což je nejspíš někde na půl cesty k francouzské výslovnosti „Sán Ležé“. Nicméně stačí necelá minuta hledání, aby kdokoli našel profesionální sportovní komentář k dostihu a odhalil, že ve skutečnosti jde o „Sent Ledžr“ založený v anglickém Doncasteru. Dále pak se nepřekonatelným problémem stal například jeden z koní jménem Bruce. Bruce je samec, v českém jazyce se zahraniční jména končící na „e“ ve druhém pádě píšou stejně, ale to neznamená, že se neskloňují. Přesto z jakéhosi důvodů můžeme slyšet podivné věty typu „Vanda ze hřbetu Brús zdálky pozorovala syna,“ jako by šlo o nesklonné jméno – ovšem pouze do chvíle, než se vyskytne jiný než první či druhý pád.

Přes výše popsané problémy však stálé působí Dům na samotě výrazně lépe než předchozí počin a Jana Stryková podává profesionální interpretační výkon, na jaký jsme u ní ostatně při četbě krimi a thrillerů zvyklí, takže posluchačský zážitek je příjemný a téměř nerušený.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)