Tři sekery (2024)

Přidal: Premek |

Září 6, 2024

Kateřina Surmanová. Kompletní audiokniha. Hudba, zvuk, střih, mastering a výroba ArtDOG. Režie Marek Štifter.

Čte Jiří Vyorálek.

Natočeno 2024. Vydal Témbr v roce 2024 (MP3, celková délka 14 hod. 28 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Michal tráví dny i noci tím, že navštěvuje hřbitovy, opuštěné domy a místa, na kterých údajně straší. Svět ho zná jako úspěšného youtubera a „lovce zázraků“. Když se pak dozví, že kněz z jeho rodného města skončil za mřížemi za brutální vraždu, která navíc proběhla za velmi podezřelých okolností, vidí v tom dokonalou příležitost, jak získat další zástupy fanoušků. Jenže jakmile dorazí domů, zjišťuje, že s knězem toho měl v dětství společného víc, než si myslel. Teprve když se s otcem Václavem po dekádách znovu setká, odhalí šokující události, které kněze k vraždě vedly, a okolnosti, jež rozumem pojmout nedovede. A zatímco čelí démonům vlastní minulosti, dozvídá se, že Václav možná nakonec není padouchem, ale hrdinou. (anotace)

Lit.: Vavrečka, Lukáš: Bodláky, kam se podíváš. In web Naposlech.cz, 6. 9. 2024 (recenze). – Cit.: Zatímco názvy předchozích mysteriózních thrillerů Kateřiny Surmanové vyznívají až poeticky, Tři Sekery včetně designu obálky mohou vyvolat dojem, že tady krev poteče proudem. Ve skutečnosti jde ale o její zatím nejcitlivější a nejsilnější dílo, čemuž audioknižní vydání v interpretaci Jiřího Vyorálka dalo vyniknout.

Po úspěchu románového debutu Šepot z lesa, který pro vydavatelství Témbr v roce 2022 načetl Vasil Fridrich, přišla básnířka českého thrilleru Kateřina Surmanová s příběhem Zvedá se vítr. Oba romány vyprávějí o témže světě, kde platí tatáž pravidla, na což nás upozorňuje fakt, že se postavy z jednoho příběhu tu a tam ocitají i v příběhu dalším. Neznamená to, že by knihy snad nešlo číst samostatně, pouze, že na čtenáře sem tam čeká nějaký ten příjemný „easter egg“.

Nejinak je tomu i s nejnovějším vyprávěním Tři Sekery, pojmenovaném podle obce, kde byl spáchán jeden ošklivý a zároveň velmi záhadný zločin. A zatímco předchozí romány nabízely vlastně jen dílčí ochutnávky oné magické verze skutečnosti, v níž se odehrávají, nejnovější příběh je zatím nejkomplexnějším přiblížením toho, jak to v onom světě vlastně funguje.

Úspěšného youtubera Michala zná internet jako „lovce zázraků“, natáčí videa z míst, kde se údajně přihodilo něco nadpřirozeného. Když se dozví, že kněz z jeho rodného města byl zatčen za brutální vraždu, která proběhla za velmi podezřelých okolností, vidí obrovskou příležitost docílit ještě větší sledovanosti. Brzy ale přijde na to, že tenhle příběh je spjatý s ním samotným a sahá hluboko nejen do jeho vlastního dětství, ale i do minulosti obce. Přichází na to, co jsou to „bodláky“, a kdo všechno se může skrývat ve slepých skvrnách.

Četby se pro Témbr pod režijním vedením Marka Štiftera zhostil Jiří Vyorálek. Tentýž načetl už předchozí román Zvedá se vítr a porota Audioknihy roku jej za tento výkon odměnila cenou pro nejlepšího interpreta roku 2023. Ani v případě Tří Seker ale Vyorálek nepolevil, naopak se mu podařilo v rámci více než čtrnáctihodinového vyprávění příběhů jednotlivých aktérů docílit snad ještě intimnějšího dojmu, díky čemuž se Tři Sekery staly opravdu silným posluchačským zážitkem. Vyorálek zde podává opravdu nevšední výkon, především ve vypjatých situacích, a skvěle zvládá i směšné postavičky. Do jednotlivých scén i replik jde připraven. A nutno ocenit, že kniha byla načtena včetně autorčina doslovu, kde Surmanová vsazuje případ do naší reality a vyjadřuje poděkování pamětníkům za jejich vzpomínky a vyprávění.

Co se samotného vydání týče, oproti předchozím audioknihám tu lze zaznamenat výrazně větší míru nepozornosti jak ze strany režie a střihu, tak kontrolního přeposlechu. Mezi jednotlivými oddíly kapitol se leckdy nacházejí příliš dlouhé pauzy. Hudební plochy na koncích kapitol jsou na dnešní poměry až neúnosně dlouhé – běžně přes půl minuty – a přitom nejde o nic co by se nedalo zahrát na obyčejný syntezátor. Kapitol je v románu čtyřiatřicet, jednoduše tedy dospějeme k zjištění, že nahrávka obsahuje v konečném úhrnu víc než dvacet minut dokola se opakující hudby. Režie a postprodukce ponechala v nahrávce jednak místa, kde herec přečetl to které slovo velmi nejistě, kdy intonace neodpovídala významu a členění souvětí, nebo, kdy například stopa třicátá začíná časovým určením „Chrpem dva tisíce dvacet jedna“. Tohoto svého druhu hajdaláctví a hudební redundance je škoda, jelikož zabraňují nerušenému zážitku z autorčiny a interpretovy precizní práce.

Mluvené slovo na zvukových nosičích