Vystúp z tieňa svojho tieňa (Vystup ze stínu svého stínu, 2024)

Juraj Raýman. Kompletní audiokniha. Hudba Veronika Jánošíková. Ilustrace Martin Knut. Zvuk Veronika Jánošíková, Richard Petro. Režie Richard Petro.

Čte autor.

Natočeno 2024. Vydalo Vydavateľstvo Šarkan v roce 2024 (MP3, celková délka 44 min.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Knižka Vystúp z tieňa svojho tieňa alebo svedectvo o mojej hlave nemá súvislú dejovú líniu. Rozprávanie stojí na absurdnej intertextuálnej mozaike tekutých vzťahov, príbeh nesmeruje k žiadnemu uspokojivému záveru či vysvetleniu a predsa sa pokúša byť presvedčivým svedectvom o nutrii riečnej, o tomto statnom hnedastom, vyše metra dlhom vodnom hlodavcovi s okrúhlym chvostom vážiacim asi 18 kg. (anotace)

Lit.: Tarnovský, Marek: Drobný klenot slovenské literární subverze. In web Naposlech.cz, 2. 12. 2024 (recenze). – Cit.: Rozsáhlá tvorba řady autorů slovenské postmoderní prózy je přinejmenším stejně zajímavá jako její český protějšek reprezentovaný zejména geniálními texty Jana Křesadla, Michala Ajvaze nebo Jiřího Kratochvila.

Na česko-slovenském audioknižním trhu patří k nejlepším titulům vůbec Michalem Ďurišem výtečně načtený román Petera Macsovszkého Želáte si novú kúpleňu? Jedná se o důvtipný nedějový román, v němž autor skládá ze střípků jednotlivých událostí a situací obraz současného světa, přestože text situoval do blízké budoucnosti. Tento znamenitý text měl jistě své předobrazy, například v povídkové tvorbě předčasně zesnulého prozaika Dušana Mitany, nebo v krátké próze televizního scénáristy Juraja Raýmana Vystúp z tieňa svojho tieňa. Svedectvo o mojej hlave, která poprvé vyšla v roce 1993 v knižní edici původně samizdatového literárního časopisu Fragment.

Jde v první řadě o reflexi stavu, v kterém se autor (a jeho čtenáři s ním) ocitl na počátku 90. let, tedy v době, kdy se předchozí historická změna tak tak usadila jako nová normalita, a přesto doba slibovala nové překotnosti i nové návraty před sebe samu.

Raýman vystavěl svůj text antimimeticky, přičemž toto odmítnutí literárního díla jako prosté nápodoby skutečnosti je radikální a průzračné. Konstruuje sice postavu zvláštně neživotného spisovatele, jemuž přisoudil jméno Broskyňa, ale na tu pak jen nechává působit proud událostí a myšlenek a jejím prostřednictvím vyjevuje, že jedinou skutečnou postavou jeho prózy – a to postavou podle klasické typologie disturbativní – je vypravěč. Všechna ostatní jména a veškeré s nimi spjaté myšlení a jednání plní pouhou funkci rekvizity a symbolu.

Takový půdorys Raýmanovi umožňuje posouvat text na samu hranici parodie všemožných literárních postupů i kulturních klišé (například vtipně paroduje literární a filmový obraz partyzána, který v době prvního vydání měl běžný čtenář ještě v živé paměti). Všudypřítomný je sarkasmus, ironizování, černý humor. Samozřejmě najdeme pro postmoderní prózu typické absurdní prvky („vrchní sestra je bůhvíproč klokan“) i humor a nadsázku („boží mlýny melou pomalu, ale rychle“ nebo „Rána bývají na Šumavě hustá. Ne, že by to nějak souviselo s naší knížkou, ale je to tak.“). Časté je opakování motivů a řečnických figur (např. refrénovité pojmenovávání postavy „…jelen, jelen dvanácterák“, které se v dané pasáži opakuje v každé větě), občas najdeme i popkulturní aluze (pořad Vtipnější vyhrává).

V pozadí – a často i velmi explicitně v popředí – textu je freudovsky přirozený, leč společensky tabuizovaný motiv defekace, převážně, ale nejen v rovině symbolické. Vypravěč, kterého Raýman představuje jako své alter ego, situuje děj do „Prdele světa“, v které zcela logicky mají všichni „život na hovno“ a vypravěč – a to nikoli jediný – hodnotí: „můj život je jako kus hovna“.

I v tomto podvratném textu Raýman nastoluje některé existenciální otázky. Jde zejména o otázku identity, přičemž k Zámku Franze Kafky odkazující pasáž, v níž Broskyňa dostane poštou občanský průkaz, aby zjistil, kdo doopravdy je, patří k nejpovedenějším místům knížky.

Je pravděpodobně nejlepší možnou volbou svěřit podobný text autorské interpretaci, která se v tomto případě podařila. Bylo by sice v intencích postmoderního uvažování zahrnout i tento fakt do jakéhokoli pokusu o interpretaci, na tomto místě se však spokojíme s konstatováním, že Raýman čte s odvážnou dávkou jakéhosi spiklenectví, které se v čtenáři svým subverzním textem a nyní i v posluchači způsobem interpretace snaží vyvolat. Nejen na neškoleného interpreta se jedná o víc než solidní výkon.

Zvuk, supervize technické kvality a režie připadla dvojici Veronika Jánošíková (ta je též autorkou několika hudebních předělů) a Richard Petro, který je majitelem vydavatelství Šarkan, které za audioknihou stojí. Ane ne třičtvrtěhodinová nahrávka v sobě ukrývá jednu z nejzábavnějších i nejinteligentnějších knížek, na které lze momentálně narazit.

Poznámka: V textu recenze pro větší srozumitelnost používáme citace, které do češtiny převedl její autor.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)