Soudruzi, když se tak zamyslíme aneb Rudí baviči – zvukové záznamy z dob totality (2008)

Přidal: Přemek |

Únor 26, 2008

Účinkují mimo jiné: Kulturní brigáda Radost, Antonín Zápotocký, sestry Fjodorovy, Zdeněk Nejedlý, Marie Majerová, Marie Pujmanová, Jarmila Glazarová, Jan Soumar, Rytmická skupina Satirické scény AUSVN, Rytmická skupina Harry Macourka, Antonín Novotný, ředitel pivovaru Rakovník, Gustáv Husák a nejmenovaný generál ČSLA.

Vydal Supraphon v roce 2008 (1 CD, SU 5859-2, vychází: 22. února 2008).

Lit.: Pohl, Tomáš: Mladý byl každý komunista? In web Folktime, 3. 7. 2008 (recenze). – Cit.: … Zato druhé CD s názvem Soudruzi, když se tak zamyslíme…. aneb Rudí baviči, to je poklad. Obsahuje totiž nejen písně, ale i archivní mluvené slovo. První má slovo Antonín Zápotocký, když v roce 1948 citoval Stalina (v té době servilně vyslovovaného jako Stáálin) o SSSR jako zemi traktorizace a automobilizace. Zápotocký, přezdívaný Tonda rachota či Ušaté torpédo, měl dikci podobnou herci Plachtovi a obrácený přízvuk v češtině. To je samo o sobě zdrojem humoru, byť nechtěného. Svéráznou postavou byl „rudý děda“ Zdeněk Nejedlý, který údajně nenáviděl Antonína Dvořáka, protože mu nedal za ženu dceru Otylku. Kromě totálního zničení českého školství měl soudruh akademik pravidelný rozhlasový pořad Na okraj dne. Na CD v něm vysvětluje, jak je všem jasné, že měnová reforma v roce 1953 je vlastně požehnáním. Nejedlý měl oproti mému očekávání místo hlasu stařeckého hlas velmi agresivní. O tom, že v Plzni zasahovala v době projevu armáda, neřekl ani slovo. Spisovatelka Marie Majerová, jejímž prvním manželem byl ministerský předseda Tusar a znala se intimně s téměř celou mužskou kulturní avantgardou, byla bezesporu talentovaná spisovatelka. Na CD hovoří s hornickými učni v Kladně, kteří poslechli výzvu K. Gottwalda. Týdeník, v němž soudruh Gottwald v hornické uniformě skotačí s učni, řadím nad nejslavnější role Friga či Chaplina. Další předválečnou a velmi dobrou spisovatelkou byla Marie Pujmanová. Její román Přehrada získal za První republiky státní cenu. Zde spisovatelka beseduje s pionýrem, který viděl na rozdíl od ní živého Stáálina. Pujmanová, nadnášená nadšením, se svěřuje, že viděla Stáálina málem zemřelého. V té době na Rudém náměstí (Pujmanová servilně, ale gramaticky špatně říká na Krasnom plóščadi) ještě nestálo společné mauzoleum. Třetí dobrou spisovatelskou byla Jarmila Glazarová (vynikající Advent nebo Roky v kruhu). Glazarová čte z knihy Jaro Číny o mládí velkého předsedy Mao Ce Tunga. Glazarová napsala mimo jiné povídku, v níž nenávistně popsala útěk herečky Štěpničkové. Deska obsahuje i dva úryvky z improvizovaných projevů prezidenta Antonína Novotného. Na něj si již dobře pamatuji. Novotný se proslavil výrokem „Maso bude“ a na desce za mohutného potlesku radostně sděluje, že za půl roku maso je, díky SSSR. Má babička vstávala v pět ráno, aby ono sovětské maso dostala, jinak byla ve frontě poslední. Novotný pak za pomoci oslovení „souzi“ zdůvodňuje, proč je zdraženo víno a arménský koňak. Novotný byl jednoduchý člověk plně srovnatelný s Miloušem Jakešem. Z doby po roce 1969 k nám promlouvá ředitel pivovaru v Rakovníku o zlepšení pracovních podmínek, když před zlepšením „byly v jedné skřínce tři ženy“. Hlavní slovo má ale Gustav Husák. Husák byl vše jiné než hlupák. Byl vynikající řečník, který dokázal bez papíru hovořit několik hodin. Zde rozesmál soudruhy z ČSTV poukazem na svého premiéra (L. Štrougala), který sportoval na Lužnici a utopil mu láhev koňaku. Brežněv nemohl mít lepší ruku, když vybíral, kdo povede normalizaci.

Z písní na desce stojí za zmínku jen několik. Brněnská kulturní brigáda Radost propaguje institut jeslí. V té době byla mateřská dovolená tři měsíce, maminky kojily v práci a existovaly i týdenní jesle. Orwell jako vyšitý! Známý básník a satirik (později divadlo Paravan) J. R. Pick složil text k písni Emigrant. Ta je již z roku 1961 a líčí propuštění redaktora štvavé vysílačky, který poslouchal Prahu. Z počátku šedesátých let pamatuji brněnskou dvojici „žertéřů“ Pantůček a Fuchs. Bohužel na CD není jejich „majstrštyk“ o nepovedené invazi na Kubě s textem „Cuba si, Yankee no, ne, lid neprodá svou kůži lacino“. Zato je zde další skvost s názvem To jsou Sověti, datovaný dubnem 1961. Není třeba připomínat, o čem píseň je. Píseň U nás jaro nekončí, autorů Podéště a Pantůčka, nádherně paroduje písničkář Karel Diepold. Text k Podéšťově písni Nadešel čas napsal Stanislav Neumann. Tento básník byl vnukem S. K. Neumanna a synem herce S. Neumanna, báječného čerta a fanatického komunisty. Neumannovy verše jsou srovnatelné svou nechtěnou komikou s perlami z tehdejší dílny Pavla Kohouta.

Pozn.: Po velkém úspěchu titulu Soudruzi, to není fakt, to se opravdu stalo (SU 5604-2), v němž jsme vybrali z archivu Supraphonu a Českého rozhlasu nejrůznější záznamy z dob totality, následoval další titul – Soudruzi, to snad ani není pravda (SU 5750-2) – kdy jsme čerpali i z archivu ČT. Nyní navazujeme zvláště na první díl a dotváříme do trilogie humornou koláž z úryvků projevů prvních tajemníků, nomenklaturních kádrů ale i dobových snaživců, také dobové častušky a agitační písně. Kouzlo nechtěného a půvab nečekaných souvislostí vytváří z kompletu nejen zábavný a úsměvný artefakt, ale jakoby muzeálně zachycuje i představu o době minulé. Vrcholnými body našeho výběru je například propagační agitka Kulturní brigády Radost, vychvalující život nemluvňat v jeslích, častušky sester Fjodorových, parafráze Stalinova a Leninova projevu v neobratné interpretaci Antonína Zápotockého či glosa Zdeňka Nejedlého k měnové reformě. Jejím resumé je tvrzení, že místo starých špatných peněz dostanou nyní všichni sice peněz méně, ale budou to zato peníze krásné a nové. Povedená jsou i vyznání lásky ke Stalinovi Marií Pujmanovou nebo k velkému Maovi Jarmilou Glazarovou. Nelze se nebavit radostí Antonína Novotného, že už maso je a zvláště pak bláboly nejmenovaného generála při besedě s pionýrkou. Archiv Supraphonu i archiv Českého rozhlasu je překvapujícím a téměř nevyčerpatelným zdrojem pokladů pro nadšence, které zajímá dobrodružství cest zpět v čase, ale především těch posluchačů, kteří se chtějí bavit a smát.

Obsah titulu:
1. Všední den. Hudba: Ludvík Podéšť, původní text: Vlastimil Pantůček, Malý instrumentální soubor řídí: Jan Křenovský.
Kulturní brigáda Radost

2. Až posadíme SSSR na automobil a mužika na traktor… Hovoří: Antonín Zápotocký.

3. Bylo jich devět. Hudba: Ludvík Podéšť, původní text: Vlastimil Pantůček. Malý instrumentální soubor řídí: Jan Křenovský.
Kulturní brigáda Radost

4. Neexistuje žádná železná opona! Hovoří: Zdeněk Nejedlý.

5. Špalky – častuška. Hudba+text: ruská lidová. Harmonika: Vladimír Jakovlěv. Zpěv Sestry Fjodorovy.

6. Z národa ševců a rukavičkářů se stáváme národem havířů a hutníků… Hovoří Marie Majerová.

7. Nadešel čas. Hudba: Ludvík Podéšť, původní text: Stanislav Neumann. Malý instrumentální soubor řídí: Jan Křenovský.
Kulturní brigáda Radost

8. Soudruzi, byla bych málem viděla Stalina zemřelého… Hovoří: Marie Pujmanová.

9. Jesle. Hudba: Ludvík Podéšť, původní text: Vlastimil Pantůček. Malý instrumentální soubor řídí: Jan Křenovský, sbormistr: Jan Křenovský. Kulturní brigáda Radost.

10. Jak Mao našel „Knihu velké pravdy“. Autor: Mao. Čte: Jarmila Glazarová.

11. Jede Děda Mráz. Hudba: Jiří Vinařický, původní text: B. Králová. Pěvecký sbor Čs. rozhlasu /PSČR/, zpěv: Jan Soumar, sbormistr: Jiří Pinkas, Dětský sbor Čs. rozhlasu, dirigent: Bohumil Kulínský. Malý instrumentální soubor

12. Místo staré, špatné měny dostanou pracující novou, lepší, i když na počet menší… Hovoří: Zdeněk Nejedlý.

13. Emigrant. Hudba: Miroslav Raichl, původní text: Jiří R. Pick. Rytmická skupina satir. scény AUSu VN, zpěv: Jiří Koutný.

14. Kniha jako důležitý vojenský objekt… Hovoří: J. Wagsteinová.

15. To jsou sověti. Hudba: Ludvík Podéšť, původní text: Jiří R. Pick. Rytmická skupina K.Macourka, zpěv: Jan Fuchs a Jan Plavka.

16. Likéry zdražíme… Hovoří: Antonín Novotný.

17. Raketa mládí. Hudba: Bohumil Macák, původní text: Alois Matoušek. Velký estrádní orchestr, dirigent: Jan Frýda. Smíšený sbor, zpěv: Antonín Daněk a Melánie Binnerová.

18. Maso je…. Hovoří: Antonín Novotný.

19. Na shledanou, Moskvo. Hudba: Julius Petřík, původní text: Jiří Havel. Kvarteto divadla Semafor, zpěv: Milan Martin.

20. V jedné skřínce byly tři ženy… Autor: ředitel pivovaru, hovoří: Antonín Novotný.

21. U nás jaro nekončí. Hudba: Ludvík Podéšť, původní text: Vlastimil Pantůček. Tanečný orchester Júlia Móžiho, dirigent: Július Móži, zpěv: Milan Směták.

22. Otec, poďme sa preisť… Hovoří: Gustav Husák.

23. Mládežnická. Hudba: Jaroslav Hurt, původní text: Vladimír Richter. Malý orchestr řídí Vlastimil Pinkas. Dětský sbor Čs. rozhlasu, sbormistr: Bohumil Kulínský.

24. Mě se to moc, a řekl bych, neobyčejně líbilo… Hovoří: Gustav Husák.

25. Serjoža traktorista. Hudba+text: ruská lidová, harmonika: Vladimír Jakovlěv, Sestry Fjodorovy.