Co mají počítače společného s pověstmi?

Přidal: Přemek |

Březen 5, 2014

Kamil Fajmon

Vítězná recenze ze soutěže Napište vlastní recenzi rozhlasové hry

Po přečtení názvu rozhlasové hry pro mládež Bety, Bajt a Golem si tuto otázku položí zřejmě každý. Autorem díla je Jiří Hubička, kterého rozhlasoví posluchači znají především jako jednoho ze dvou autorů pořadu Fonogramy.

Bety je malá devítiletá dívka, která jednoho dne dostane z dějepisu domácí úkol: sesbírat co nejvíc informací o nějaké postavě ze staročeských pověstí. Bety si vybere Golema, jenže nechce hledat údaje pouze na počítači. Ráda by se vydala na Staré město a poznala místa zblízka. Ovšem není nikdo, kdo by tam s ní zašel. Maminka, zdravotní sestra, je věčně v práci, její bratr Aleš je o pár let starší a tak nemá na mladší sestřičku čas ani náladu a tatínek věčně jezdí na služební cesty.

Bety zapne počítač a najednou se na obrazovce objeví počítačový skřítek Bajt, který žije počítačovými hrami, je ctižádostivý, touží po moci a je mu jedno, jakým způsobem se k ní dostane. U dveří se však ozve zvonek a Bety chce počítač vypnout. Bajt tedy vyskočí z obrazovky.

Na návštěvu přijíždí děda. Slíbí Bety, že s ní půjde na Staré město, ovšem Bajt Bety nabídne cestu časem přímo ke Golemovi. Bety to zaujme a Bajt s ní sepíše smlouvičku, ve které se Bety zavazuje k tomu, že dá Bajtovi vlastní krev, aby si ji Bajt mohl vyklonovat do počítačových her. Všichni tři pak navštíví nejen Golema, ale i další postavy z minulosti, a co s nimi prožijí si už poslechněte sami.

V této hře posluchač najde spoustu témat k zamyšlení. Je zde nenucenou formou ukázáno, že bezcílné bloumání po internetu nemůže nahradit návštěvu památných míst. Objevuje se zde i rčení, že jeden člověk nedokáže nic. Zde je myšleno tak, že při dobré vůli jedna osoba bez použití násilí či jiných donucovacích prostředků nepřesvědčí celé shromáždění. ve hře je dán kladný důraz na divadlo, kulturnost, či kulturu jako takovou a je zde hojně zastoupena hudba 30. let.

Dalším kladem je dobře napsána současná mluva dospělých, malých dětí i „puberťáků“ a zároveň se vhodně objevují výrazy našich předků. Celé dílo působí velmi přirozeně, vtipně a nenuceně. Autor též obdivuhodně pamatoval nato, že windows 98, který zde Bety používá, bude za pár let zastaralý. Příběh tedy zasadil do roku 2002, ve kterém měla tato hra premiéru, takže při dnešním poslechu použitéy zvukové efekty zastaralého systému nepůsobí vůbec hloupě či směšně.

Dědu, kterého hraje Josef Somr, by si určitě přálo každé malé dítě. Děda je milý, příjemný, srdečný, trochu úzkostlivý a zároveň je to typický stařík, který si rád zajde na dobré pivo. Je vidět, že Josef Somr tuto roli pouze nehraje, ale že jí žije.

Nora Najimová, která ztvárnila Bety, si také v této hře na nic nehraje. Její výkon je bez chybičky.

Aleš Procházka však zde dostal naprosto netypickou roli. Jeho herecké provedení počítačového skřítka Bajta je opravdu fascinující. Postavičku i přes její záporné stránky si prostě musíte zamilovat. I zvukový efekt, který byl použit na deformaci Bajtova hlasu, vůbec není nepříjemný a hlásek se velmi dobře poslouchá.

Naštěstí se tato hra často reprízuje, takže není těžké se k poslechu dostat.

Názory a komentáře