Pojmenovat! Nebo zůstaneme posedlí.

Gabriela Míšková

(vyšlo in Týdeník Rozhlas 35/2017)

Jan Balabán, předčasně zemřelý, Bohem nadaný autor, pokládal čtenáře za stejně důležitého jako knihu samotnou. Přesto se nikdy a za žádných okolností čtenáři nepodbízel, neusnadňoval mu cestu, a dokonce neměl se čtenářem příliš mnoho soucitu, protože si přál být přesným.

To samé lze říci i o jeho jediné původní rozhlasové hře Posedlí s podtitulem Hra o sviních a lidech, kterou Český rozhlas reprízuje po deseti letech od premiéry.I zde klade autor na posluchače vysoké nároky. Zápletka a klíč k ní se vyjevuje jen značně pozvolna a posluchač se z pozice vzdáleného pozorovatele může pokusit rozkrýt temné stránky jedné rodinné historie. Režisér Michal Bureš přistoupil k textu pokorně. Herci pod jeho vedením ctí kvalitní text včetně detailů a inscenačních poznámek. Jakoby režisér společně s dramaturgem a mistrem zvuku jen jemně kolorovali jasnými tahy předkreslený přesný obraz Jana Balabána. Ten jako leitmotiv své hry použil část evangelia svatého Marka, v němž Ježíš pojmenováním vyhání zlé duchy z člověka a posílá je pryč do tisícihlavého stáda vepřů, které se vrhá do propasti.

Mladý umělec, taktéž Marek, v pomatení mysli těsně před narozeninovou oslavou své matky vypustí na rodné vsi stádo vepřů. Vyvalí se tak i dosud nepojmenovaná špína rodiny Zaléských. Na oslavě se má stárnoucí matka a její tři děti sejít po dlouhých deseti letech s manželem a otcem, profesorem filosofie, nyní děkanem univerzity. Nejstarší syn Marek však před setkáním uniká a jeho dlouhodobé úzkosti vrcholí rozhodným krokem k sebevraždě, jež je naštěstí překažena neznámou partou mladíků, kteří Marka zbijí. Až teprve tato událost svádí celou rodinu opět dohromady. Otec se odhodlá k převzetí zodpovědnosti za životní selhání a veřejně se přiznává k spolupráci s StB, o níž celou dobu jeho žena i děti věděly a vyrovnávaly se s ní každý po svém.

Představitel otce Miroslav Hruška dokázal do dialogů přenést rezignaci, strach, stud, vyčpělost, únavu lidstvím, a především sebou samým. Podstatné je, že ty samé atributy se podařilo zrcadlit v postavě syna Marka (Filip Čapka), který neadekvátně věku pociťuje totéž. Bere na sebe otcovu vinu a pokusí se jí vykoupit vlastní sebevraždou. Pro otce smířeného s vlastní špatností, jemuž se svět hnusí, není přiznání se k hříchům minulosti ničím odvážným, snad ani podstatným. Až dotek potenciální ztráty vlastního syna mu ukazuje, že pojmenování zlého má ozdravný účinek pro organismus rodiny i jeho samého. Třicet let po Sametové revoluci nám Balabán znovu ukazuje, že vina nezůstává nikdy individuální, a že odpuštění předchází právě pojmenování.

Michal Bureš se nenechá vtáhnout do patosu, a i v závěru hry zůstává věrný permanentní lehké ironii, která hru provází. Ne nadarmo režíruje rozhlasové provedení s lehce pozměněným podtitulem Skorokomedie o sviních a lidech. Český rozhlas natočil také posmrtně vydaný Balabánův román Zeptej se táty. Jako četbu na pokračování ji přečetl Norbert Lichý v režii Radovana Lipuse.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)