Balonové dobrodružství aneb když rozhlas dělá totéž

Přidal: beatman |

Leden 12, 2010

Jakub Kamberský, student kulturologie FF UK

Stalo se dobrým zvykem, že od dob, kdy to záznamová technika umožňuje, tedy řekněme od konce čtyřicátých let, platí jedno pravidlo: Když už se natočí nějaká hra, či četba, povětšinou se uchová a (někdy až do omrzení) reprízuje.

Jistě – výjimky se nacházely a nacházejí: pokud byla hra či četba z ideologické zlovůle či jiných důvodů smazána, původní nahrávka četby byla notně prokrácena, a proto je potřeba po letech se k dané četbě vrátit, popřípadě je rozhlasové pojetí zastaralé. Pak je třeba po čtyřiceti, či padesáti letech nutné nového nastudování (současní posluchači tuto zkušenost mají například u her Williama Shakespeara).

Jsou ale situace, nad kterými rozum zůstává přinejmenším stát.

O posledním Silvestru uvedla stanice Vltava v rámci komponovaného celodenního vysílání s názvem „Létající Silvestr“ sedmidílnou četbu Balonové dobrodružství – z Prahy k Baltickému moři. Nastudoval ji režisér Ivan Chrz s Otakarem Brouskem, Petrem Nárožným a Viktorem Preissem. Při poslechu jsem si říkal, že jsem něco takového přeci v rozhlase již slyšel. Zapátral jsem a zjistil, že tato četba byla v posledních pěti letech nastudovaná dokonce třikrát: roku 2005 ji natočil režisér Vladimír Gromov pro pořad Domino s Petrem Olivou a Alešem Procházkou, ale již o rok dříve opět Ivan Chrz s Richardem Honzovičem a opět Viktorem Preissem, a to pro programovou řadu Pokračování za pět minut.

Vskutku mě zaráží, jakými asi rozhlas musí disponovat prostředky, když si může dovolit v tak krátkém čase trojí nastudování jednoho textu, nemluvě o dvojí režii jednoho režiséra a dvojím účinkování stejného herce. Fakt, že Gromovova a nová Chrzova četba obsahuje i stejný hudební motiv ponechme stranou zájmu. Nemyslím si, že by se jednalo o nějakou zlomyslnost, či vyhazování peněz jen tak zbůhdarma. Spíš bych se přiklonil k smutné a možné skutečnosti, že si dramaturgové mnohdy ani nepamatují, co se vysílalo (což lze pochopit) nebo si nedají tu práci ověřit si, zda-li už není ta a ta látka náhodou zpracovaná (což pochopit nelze, natož omluvit). Plně si vážím práce všech rozhlasáků, ale něco tu je opravdu špatně. Myslím, že trojí nastudování Balonového dobrodružství je toho bohužel zářným příkladem.

Názory a komentáře