Literatura v proměnách rozhlasových žánrů
Nelekejte se, milí návštěvníci Panáčka, nečeká vás žádná pseudostudie, nýbrž jen několik kritických postřehů z diskuse autorů soutěžních literárních pořadů s porotou na festivalu Prix Bohemia Radio 2007.
Nejprve několik věcných informací: do kategorie bylo přihlášeno 35 prací. Z toho 21 dostalo od poroty ve složení Jan Halas, Alfréd Strejček, Eva Hudečková, Ondřej Suchý a Martin Kukuschka pomyslnou čárku. Už to je překvapivý úspěch, přihlédneme-li k vcelku formálním výtkám vůči pořadům, které zůstaly bez povšimnutí. Tím ale netvrdím, že nebyly na místě. Ocenit práce, které se neslučovaly s vymezením kategorie, či začínající pořady plné začátečnických omylů opravdu nelze.
Výsledky, ani konkrétní příklady soutěžních příspěvků nebyly dopoledne uváděny. Mohu vyzradit jediné: jednalo se o pestrou škálu literárních forem, ať to byla literární pásma, či autorská čtení, popř. i rozhlasová hra.
Přístup poroty pochopitelně rozhlasáky šokoval. Byl to spisovatel a publicista Ondřej Vaculík, který se s údivem tázal, jak je takové stanovisko možné, když ještě loni byla úroveň rozhlasových prací pod palbou tvrdé kritiky.
A nebyl to nikdo jiný než Jan Vedral, který k mé veliké radosti vyprovokoval diskusi na téma, co dělat, aby rozhlas svými počiny přitáhl posluchače do čtyřiceti let. Najít, v čem tkví problém. Tvrdím už dlouho a dovolil jsem si svůj názor také interpretovat, sice že problém je v nedostatečném PR. Rozhlas by si měl dát do pořádku, koho chce oslovovat. Dle zákona o českém rozhlasu a chápání pojmu veřejná služba by měl oslovovat všechny skupiny. V praxi samozřejmě docházíme k tomu, jak nesnadný úkol naplnění podstaty zákona představuje. Jan Vedral spatřuje problém v konzervatismu rozhlasu a v odlivu mladých posluchačů po roce 1991, kdy veřejnoprávní rozhlas uvolnil cestu privátním stanicím. Lze tedy říci, že si za takovou pozici může rozhlas, potažmo nepřizpůsobivé vedení samo. Nelze vše svádět na zkaženou dobu. Každou dobu něco formuje, či deformuje. Jsme-li dneska ve fázi, kdy soukromé rozhlasové a televizní stanice deformují vkus posluchačů a diváků, mělo by právě tohle být impulsem pro rozhlas, aby usiloval o kultivaci a „nápravu“ vkusu. Je známo, že je třeba formovat zejména mladého člověka, proto přiblížení ČRo mladým. Nebude určitě snadné nalézt řešení. Ale jedna šance by tu byla. Zároveň je to téma pro diskusi.
Ze zkušeností víme, co způsobují projekty typu Muzejní noc, či letní filmová škola v Uherském Hradišti. Jde o vytržení publika ze všednosti, o způsob prezentace té a té oblasti. Co takto obdobně naložit s rozhlasovými produkty? Upozornit tak širokou veřejnost na fenomenálnost veřejnoprávního rozhlasu? Chtělo by to samozřejmě vyřešit autorskoprávní podmínky a naklonit management a vedení ČRo k vstřícnosti z hlediska finanční a mediální podpory.
Forma projektu by mohla být následující: najmout si letní kino, zajistit potřebné sociální podmínky, kvalitní aparaturu, vhodný dramaturgický výběr. Hlavní důraz bych osobně kladl na rozhlasové hry, seriály, ale i pásma nebo dokumenty.
Jan Vedral mne poprosil, abych Vás, milí čtenáři s nápadem seznámil. Takže závěrem jednoduchá otázka: co vy na to?
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Čím dříve si Český rozhlas uvědomí, že nestači jen vágní pozvánky ve veřejnoprávní televizi a že jeho zboží je kvalitní zboží, které obstojí v konkurenci jiných médií, tím lépe.
Nutno však i chválit, Český rozhlas ve spolupráci s Radioservisem v poslední době velmi zvýšil frekvenci vydávání rozhlasových her i seriálů ve velmi kvalitní dramaturgii.
Napište komentář k článku