Jak daleko je věda k účinnějšímu boji s depresemi a dalšími duševními nemocemi? Podcast připravila Lenka Kabrhelová. Editor a koeditor Pavel Vondra, Matěj Válek. Sound design David Kaiser. Hudba Martin Hůla.
Hovoří profesorka psychiatrie, chemie a biochemie Anne Marie Andrewsová z Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Natočeno 2024. Webová premiéra 15. 3. 2024 (Seznam Zprávy, 5:59 h.; 24 min.).
Lit.: Kabrhelová, Lenka: Je stále důležitější najít lék na nemoci duše, říká vědkyně z USA. In web Seznam Zprávy, 15. 3. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Statisíce lidí v Česku trpí depresemi a úzkostmi. Zdravotní pojišťovny pravidelně informují také o rostoucí spotřebě antidepresiv. Zároveň ale vědci hledají nové způsoby, jak čelit problému, který sílí i ve světě. Tým z Kalifornské univerzity pracuje na senzorech, jež by mohly zásadně posílit prevenci. (…)
Covidová pandemie na dlouhé měsíce vytrhla společnost z jejího běžného fungování. A nedlouho poté následovala ruská invaze na Ukrajinu, která do Evropy vrátila přízrak velké války. Dvě události plné stresu pro jejich přímé, ale i nepřímé účastníky. A také události, které podle odborníků přispívají k počtu depresí mezi lidmi.
„Dnes stále častěji čelíme jinému typu stresu (než dříve). (…) Najednou evoluční systém zatěžujeme způsobem, ke kterému se zřejmě nevyvinul a neměl čas se mu přizpůsobit,“ říká právě s odkazem na válku a pandemii profesorka psychiatrie, chemie a biochemie Anne Marie Andrewsová z Kalifornské univerzity v Los Angeles. V rozhovoru pro podcast 5:59 upozorňuje i na další přísadu problému zvaného deprese – řada stresů, kterým jsme dnes vystaveni, je psychologického rázu. (…)
Alfréd Lux. Rozhlasová hra pro děti z reperotáru maďarského rozhlasu. Překlad a úprava Milan Navrátil. Dramaturg Ivan Hejna (= Ivan Hubač). Režie Gyula Vadasz j. h.
Osoby a obsazení: Karel Krasso (Pavel Soukup), Eva, jeho žena (Hana Maciuchová), Telepi, otec (Alois Švehlík), Telepiová, matka (Růžena Merunková) a další.
Natočeno 1985. Premiéra 2. 11. 1985 (Praha, 13:45 h.). Repríza 28. 3. 1987 (Praha, 13:30 – 14:18 h.); 8. 4. 1989 (Praha, 13:30 – 14:18 h.).
Bianca Bellová. Povídka, která vyšla v Magazínu Reportér 7/2021 (č. 83).
Natočeno 2021. Webová premiéra 27. 6. 2021 (Magazín Reportér, 17 minut).
Lit. Bellová, Bianca: Červenec. In web Magazín Reportér, 27. června 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Sestra se vrací s bráškou od vody, na starost ho dostala za trest, protože se předchozí večer nevrátila včas domů – tak začíná povídka psaná pro prázdninového Reportéra.
Vpravo i vlevo nehnutě zrají klasy ječmene. Mezi nimi čpí nasládle do nosu proud rozteklého asfaltu. Nad ním miráže zrcadýlek. Tenká vrstva horkého vzduchu ohýbá světlo vzhůru, blablabla, vzpomene si Míla na hodinu fyziky, záblesk křídel ledňáčka dole u řeky vypadá podobně. Po silnici kolem ní projede autocisterna plná tekuté asfaltové směsi a teplota vzduchu ještě o něco poskočí. Míla čapne za ruku Jendu, který se letargicky vleče po silnici s plovacím kruhem kolem pasu, počkají, dokud náklaďák neprojede kolem nich.
„Už jen tady ten kousek do kopečka a jsme doma,“ řekne Míla.
Jenda ani nezvedne hlavu. Dobře ví, že je nad kopečkem čeká ještě kilometr po rozpáleném asfaltu. Jeho nafukovací kruh má hlavu koníka, sám si ho v hračkářství vybral, ale teď má chuť koníkovi prokousnout hrdlo. Nohy má těžké jako kyblíky s kamením. (..)
Bianca Bellová. Povídka, která vyšla v Magazínu Reportér 1/2024 (č. 113).
Natočeno 2024. Webová premiéra 14. 1. 2024 (Magazín Reportér, 19 min.).
Lit.: Bellová, Bianca: Smrt v Tokiu. In web Magazín Reportér, 14. ledna 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Orchestr koncertuje v Japonsku – tak začíná povídka psaná pro lednové vydání magazínu Reportér. (…)
Zuzana Dostálová. Povídka.
Natočeno 2024. Webová premiéra 11. 2. 2024 (Magazín Reportér, 19 min.).
Lit.: Dostálová, Zuzana: Něco, co neznamená nic. In web Magazín Reportér, 11. února 2024 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Lidé v kavárně si objednávají pití a pokrmy, venku se žije normální život, jen mladý muž stále přináší bedny s potravinami – tak začíná povídka v únorovém Reportérovi.
Sedím v kavárně v přízemí obchodního centra u kulatého stolku. Křesílko se zeleným potahem se mi zdá poněkud měkké. Přehazuji nohu přes nohu a hledám správnou polohu. Chvíli trvá, než se uvelebím. Přichází servírka a s úsměvem pokládá naleštěný šálek s kávou přede mě. K tomu roztomilou skleničku vody v ceně. Nablýskaná lžička hází odrazy ze stropních světel. Prohlížím si zákusky ve vitríně baru. Každý kousek má svoji úhledně popsanou cedulku. Pavlova, Mousse au chocolat, Tartaletka, Malinové pokušení. Odvrátím se, protože v žaludku cítím ještě pozdní oběd. Míchám pomalu kávu. Labuť, kterou baristka vykouzlila na mléčné pěně, pozvolna mizí.
Za velkou výlohou pozoruji rušnou ulici. Připomíná místa západního světa. Květináče s vykvetlými hyacinty lemují chodník před kavárnou. Lidé se hemží s plnými taškami všemožných módních značek, nákupními koši naditými pochutinami nebo s kelímky kávy jen tak v ruce. Každý druhý se pozastaví nad velkým našedlým mrakem, který se táhne zprava a který nejspíš pustí pár kapek jarního deště. Kapek, které rozhodně nejsou žádoucí v poklidném slunném odpoledni. Ani mně se ta představa nezamlouvá.
Z přemýšlení mě vytrhne zavalitý mladý muž. Vchází do kavárny a v pažích svírá obrovskou krabici s pomeranči. Postaví ji blízko mých nohou. Zřejmě dodavatel. Zamrká na servírku a vzápětí je pryč. Oči mi opět spočinou na vitríně. Pavlova? Ten bílý sen se šlehačkou a borůvkami? Nebo možná tartaletka? Opřu se, nohu přehodím přes druhou a vychutnávám si další lžičku kávové pěny. Prohlédnu si keks ve stříbrném sáčku na podšálku. Malá sladkost, ne vždy chtěná pozornost podniku. Bůh ví, na kolika podšálcích ležela. Kdo všechno ji měl v rukou. Raději ji odložím. Odleva se objeví ten samý muž. Nese krabici s jablky. Chodí tam a zpátky a ukládá pár metrů ode mě další. Teď už i bedny s potravinami. Nepřipadá mi úplně důstojné obklopovat hosty pecny chleba, kořením, mlékem, salámy, a dokonce kečupy. Křesílko pootočím a objednám si pavlovu. Servírka radostně přisvědčí a stříbrnou lopatkou nabere nadýchaný dezert. (…)
Pavlína Křivánková. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila Iveta Novotná. Hudba Ondřej Gášek. Zvukový mistr Radek Veselý. Dramaturgie Marina Feltlová. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkují Tereza Dočkalová, Apolena Veldová a Aleš Procházka (epilog).
Natočeno 2024 (Praha Karlín, studio F). Premiéra 18. – 29. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).
Vydala Radiotéka, duben 2024 (1 CD MP3, CR.SS.2024.45; EAN 8590236121492; katalogové číslo CR1214-9).
Pozn.: Dvě zcela jiné ženy z odlišného prostředí, společného mají ale víc, než by si přály. Těhotná Helena uteče od panovačné matky k babičce na valašskou samotu, jedině tam je jí opravdu dobře. Tereza se potýká s krizí středního věku, nesnesitelným šéfem a dcerou, které nerozumí. Osudy obou žen náhle propojí tragická událost, se kterou se každá z nich musí vyrovnat po svém. (anotace)
Lit.: anonym: Pavlína Křivánková: Chalupa. Dvě ženy, dva odlišné světy, jeden muž. In web ČRo 2 Praha, 18. 3. 2024 (článek). – Cit.: Existují cesty, které si člověk nevybírá, a lidé, které by raději nepotkal. Helenin přítel je nedostupný. První společné dítě se dere na svět a po Karlovi se slehla zem. Mladá žena utíká z města na valašskou samotu, od lidí a své matky, která přesně ví, jak by měla dcera žít. Tereza má trable s nesnesitelným šéfem a do toho manžel vybral bez jejího vědomí větší částku ze společného účtu. Životní dráhy obou žen přetrhne krutá událost a příběhy se protnou. (…)
Každá se s osudovou ztrátou musí vyrovnat po svém. Tereza se snaží rozluštit cizí tajemství a Helena se pere s vlastní nejistotou a závislostí na druhých. Dokážou najít v nečekané situaci sílu jít dál? A dokážou být ještě někdy vůbec šťastné? (..)
Životním dílem českého novináře Pavla Tigrida byl exilový časopis Svědectví, vůbec nejlepší žurnalistický počin, vznikající v době nesvobody za hranicemi Československa. Pavel Tigrid je ale také autorem několik knížek o emigraci, o historii dělnických revolt a revolucí v komunistických zemích nebo úvah o politickém vývoji a socialistickém systému. K těm posledně jmenovaným patří kniha Marx na Hradčanech. Poprvé vyšla v roce 1960 v exilu, podruhé až v roce 2001 v Praze. Její pražské, rozšířené vydání přečetla a pro pořad okomentovala Petruška Šustrová.
Natočeno 2003. Repríza 14. 3. 2024 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus.
Kristina Sarisová je psychoanalytička a pracuje s klienty, kteří žijí v závislých vztazích. „Ve vztazích je určitá míra závislosti přirozená, tématem to začíná být, když závislost přeroste nějakou míru,“ říká expertka. V terapii je vede k nalezení jejich sebehodnoty a aby si uvědomili, že dokážou o svém životě rozhodovat nezávisle na partnerovi. Moderuje Tatiana Čabáková.
Natočeno 2024. Premiéra 14. 3. 2024 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Host: Ivo Andrle, filmový distributor. Jak se proměnil divácký vkus za posledních pět let? Které filmy dovedou vydělat, aniž by jejich tvůrci rezignovali na kvalitu? A proč by měli ještě lidé chodit do kina? Moderuje Joachim Dvořák.
Natočeno 2024. Premiéra 14. 3. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).
Konfident gestapa Jaroslav Nachtman mohl za smrt dvou set odbojářů. Přesto s ním spolupracovaly KGB i Státní bezpečnost. Jeho příběh budou v Portrétech vyprávět historik Jindřich Marek a David Hertl.
Natočeno 2024. Premiéra 14. 3. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.).
