„Za socialismu bylo všechno zamrzlé, i kriminalita. Maximálně domácí zabijačky, kdy žárlivý manžel uškrtil manželku. Organizovaný zločin neměl možnost se rozvinout. S listopadem 1989 ožily nejrychleji ty nejdravější organismy, a to byli i zločinci.“
Seznam Zprávy přichází se svým prvním krimipodcastem s názvem České podsvětí. Série volně vychází z knihy Josefa Klímy Zločin jak ho pamatuju a ohlíží se za nejznámějšími postavami a kauzami českého porevolučního zločinu: orlickými vraždami, východními gangy nebo postavou Jiřího Kajínka.
Průvodce Klímovým vyprávěním je 20letý Adam Miklica, který pod přezdívkou StaySteak na Youtube natáčí videa o historii organizovaného zločinu. Josef Klíma Adamovi předává nejen kontext jednotlivých kauz, ale i vzpomínky na jednotlivé aktéry nebo své osobité investigativní metody.
Vzpomínky Josefa Klímy Seznam Zprávy přetvoří do originální podcastové série České podsvětí.
První díl uvedeme v pondělí 6. července – je věnován majiteli Discolandu Sylvie Ivanu Jonákovi, odsouzeného za nájemnou vraždu své ženy Ludwiky k osmnáctiletému trestu.
„Podstatou to byl exhibicionista, předváděl se všude a pokud možno v médiích, které měly co největší sledovanost. V té době jsem točil Na vlastní oči a z toho vyplynula naše symbióza. Mě zajímaly Jonákovy výstřelky a on se chtěl předvádět, zvlášť po založení Discolandu,“ vzpomíná Klíma v prvním díle.
Podcast České podsvětí doprovází originální sound design, původní rozhovory z osobních archivů Josefa Klímy i výpovědi respondentů, kteří v jednotlivých kauzách figurovali.
Lit.: Klíma, Josef: Drsnější. Jak si svobodné Česko v devadesátkách porcovaly gangy z Východu. In web Seznam Zprávy, 13. 7. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Říká se divoké devadesátky. Protože najednou to v Československu byla tak trochu kovbojka. Divoký západ Východu, staré struktury se rozpadly, policie v plenkách a všichni v euforii. Druhý díl podcastu České podsvětí.
„Byli prostě naprosto přímočaří. To znamená, že jste si si otevřel cukrárnu na malém městě, oni přišli, vzali si zmrzlinu a říkali: Tak co? Platíš? Chceš kryšu? Když nebudeš platit, může se ti něco stát.“
S otevřením hranic do Československa neproudila jen svoboda, ale také drogy nebo organizovaný zločin z Východu. Policisté, kteří do té doby řešili domácí zabijačky nebo vařiče pervitinu, si s roztahovačnými gangy s komplexní hierarchií nevěděli rady.
„Po roce 1989 nastala taková doba násilí, brutality. Hrozný šok. Policie do té doby vlastně pracovala s takovými zločinci-gentlemany. Najednou létala auta do povětří, střílelo se na diskotékách. Agresivita rostla, jak pachatelů, tak samozřejmě i ze strany policie,“ vzpomíná policistka Helena Kahnová v další epizodě podcastu České podsvětí. (….)
Lit.: Klíma, Josef: Ivan Roubal. Jak zabíjel nejvýkonnější sériový vrah českých devadesátek. In web Seznam Zprávy, 20. 7. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na začátku 90. let se lidé chopili šance volně podnikat. Někteří začali podnikat ve vraždách. Vysoce inteligentní a brutální vrah Ivan Roubal se rozhodl, že nejsnazším způsobem, jak se dostat k penězům, je někoho zabít.
„Byl dílem doby. Policie byla na začátku 90. let zatlačena do defenzivy, ovládli to tu tenkrát drsní zločinci. Ivan Roubal si z toho vydedukoval, že nejsnazší způsob, jak se dostat k penězům, je někoho zabít. Protože když ty mrtvoly dostatečně dlouho schová, tak se ani nenajdou. A když není mrtvola, není ani vražda, takže ho nemůžou ani odsoudit,“ vzpomíná Josef Klíma ve třetím díle podcastu České podsvětí.
Roubala označuje za nejvýkonnějšího sólového sériového vraha v dějinách samostatného českého státu.
Roubal byl odsouzen na doživotí za pět vražd, je ale pravděpodobné, že spáchal minimálně ještě další tři. Vězeňský kněz Aleš Jaluška na něj vzpomíná jako na vzdělaného, ale velmi manipulativního člověka. Ve vězení propadl jehovismu.
„Podle toho, jak jednal, bylo jasné, že lidský život pro něj má velmi malou cenu. Považoval spravedlnost za slabou a pitomou, protože mu nedokázala všechno,“ dokresluje Roubalovu osobnost Jaluška.
Vraždil potichu, stranou od civilizace, na šumavském statku Pohádka. Své oběti okrádal, rozprodával a používal jejich osobní věci.
Když v roce 1992 zmizel taxikář Vladimír S., Roubal začal jezdit jeho autem. Tělo se našlo o rok později v septiku cizího domu. Pak zmizel prodavač bižuterie Václav H. a Roubal se pokoušel prodat jeho dům. V roce 1993 se Roubal seznámil přes inzerát s Josefem S. Jeho tělo vhodil do rybníka a vykradl jeho byt. (…)
Lit.: Klíma, Josef: Značka Kajínek. Jak česká média pomohla ze zločince „vyrobit“ celebritu. In web Seznam Zprávy, 27. 7. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Díry ve vyšetřování, fascinující útěk z Mírova i zájem médií způsobily, že se z Jiřího Kajínka stal lidový hrdina. Na tom, že je z regulérního zločince celebrita, měli velký podíl i novináři. Včetně Josefa Klímy.
„Nefungovali jsme jako novináři BBC, kteří chladně zhodnotí, že tady se možná děje něco divného, a už po tom skočí státní zástupce. Upozorňovali jsme, že tady ten asi krade, tenhle možná někoho zabil a přitom se nic nedělo. Tak jsme stupňovali tlak. Stáli jsme na straně zákona, ale vycentrovali jsme se z pozice nestranných novinářů a veřejnost v nás začala neprávem vidět policajty,“ vzpomíná Josef Klíma v dalším díle podcastu České podsvětí.
Do této atmosféry přimíchejte příběh Jiřího Kajínka. Regulérní „vyučený“ zločinec, kterého si česká veřejnost navždy zapamatovala, když spektakulárním způsobem v roce 2000 utekl z mírovské věznice, aby očistil své jméno z dvojnásobné vraždy. Z Kajínka se stala celebrita – i za notného přispění médií, kteří měli o případ nadprůměrný zájem.
„Nefungovala policie, nefungovali státní zástupci a hvězda Jiřího Kajínka začala stoupat. S Jankem Kroupou jsme hned ze začátku tomu chtěli utnout tipec a dát jeho příběh do správných proporcí. Odvysílali jsme celý díl pořadu Na vlastní oči, kde Kajínek vyprávěl, jak se naučil krást, jak je hrdý na to, jak krade. Ale už to bylo nezastavitelné,“ reflektuje Klíma.
Společně s Kroupou o kauze natočili téměř 20 reportáží a napsali dvě knihy. „My jsme nikdy neříkali, že je nevinný. Jen tvrdíme, že ty vraždy proběhly jinak, než jak byly vyšetřené plzeňskou policií. O případu jsme se dozvídali nové skutečnosti, většina bohužel nebo bohudík, já nevím, spíš zpochybňovala Kajínkovu vinu. V očích veřejnosti jsme k tomu, že je možná nevinný a že se z něj stala celebrita, přispěli. Ale to bychom jinak ty informace bývali museli zatajit a nesměli bychom je vysílat,“ dodává novinář.
Byly plány na útěk z Mírova skutečně pacifistické? A jaký vztah dnes panuje mezi Kajínkem a Klímou? Poslechněte si celý díl podcastu v úvodu článku. (…)
Lit.: Klíma, Josef: České Palermo. Jak si fotbalový Don Corleone podmanil celé město. In web Seznam Zprávy, 3. 8. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Já jsem v Příbrami nikomu neublížil. Já jsem jí jenom pomohl, tvrdí fotbalový boss a nekorunovaný král města Jaroslav Starka.
Ukousnuté ucho. Beránek, kterého za nic nedostali. Útok samopalem. A k tomu fotbalový klub s ostrými hochy „v záloze“. Příbramský Don Corleone Jaroslav Starka a jeho temný příběh v dalším díle Českého podsvětí.
„Už za komunistů pracoval jako číšník v kulturním domě v Příbrami. Žil mezi havíři a řada z nich byli opravdu drsní lidé, bývalí kriminálníci, kteří po propuštění na uranu zůstali. Říkal mi: Když máš na place 50 havířů a jsou nalití, tak musíš dát vždycky ránu první, když si chceš zjednat pořádek,“ vzpomíná Josef Klíma na jedno z prvních setkání s Jaroslavem Starkou.
Kontroverzní Starka řídil fotbalovou scénu a shromažďoval peníze, na které nesvítí slunce. Nikdy ale nebyl za nic odsouzen. Po mafiánském Jonákovi, temnotě orlických vrahů a bulvární hvězdě Kajínkovi představoval Starka v devadesátkách mnohem sofistikovanější formu zločinu. Tajemný pavouk, který v jednu chvíli ovládal celé město. I díky svým loajálním ostrým hochům.
„Mě už v 90. letech začali lidé upozorňovat, že v Příbrami vládnou jeho vymahači. Starka byl svým způsobem hrdý na to, že město ovládá, vždycky říkal: Podívejte se, všude jinde jsou Rusové, tady jsme si je nepustili, tady si děláme pořádek sami,“ připomíná Klíma.
„Přicházel ze světa, ve kterém hrají svoji významnou roli zbraně, drogy, nevěstince. Lidé z fotbalového prostředí mu někdy říkají Bandita nebo Loupežník a vždy s takovým potutelným úsměvem. Rozhodně bych neřekl, že by kvůli tomu stál Jaroslav Starka v českém fotbale někde bokem,“ připomíná v epizodě Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.
Úhlavním nepřítelem šéfa Příbrami se stal Radovan Krejčíř. Starka byl v roce 2006 obviněn z pokusu o únos jeho otce Lamberta, který měl proběhnout v době, kdy byl Krejčíř ve vazbě.
V roce 2005 na něj neznámý střelec vystřelil 11 ran ze samopalu. Možná to byla slíbená Krejčířova pomsta, možná si s ním vyřizoval účty někdo úplně jiný. Byla to také jasná zpráva, že se ho už konkurence tolik nebojí. Absurdní náhodou se krátce potom setkal s Klímou na dovolené na Rhodosu.
Co mu řekl o střelbě a nevyřízených účtech s Krejčířem? Jak se za Starkovy nekorunované vlády proměnila Příbram? Proč nebyl fotbalový boss nikdy odsouzen? Poslechněte si celou epizodu v úvodu článku.
Lit.: Klíma, Josef: Epizoda šestá: Vyšší hra. Politický thriller o bílých koních a vagonech s naftou. In web Seznam Zprávy, 10. 8. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Základem mnohamiliardových podvodů v kauze lehkých topných olejů byly machinace s označováním ropných produktů s odlišnými daňovými sazbami.
Někdy stačí maličkost. Jako třeba přelepit štítky na cisternách s naftou. A vydělají se miliardy. Další epizoda Českého podsvětí líčí největší porevoluční spiknutí, ve kterém jsou zapleteni zloději a vrazi, policie i ti nahoře.
„Zločin se v porevolučním Česku stále vyvíjel. Po orlických vrazích, kteří sice provozovali něco jako Vraždy s.r.o., přišli zločinci, kteří pochopili, že se tady otevírá úplně jiné pole. Źe daleko větší peníze se dají vydělat bez násilí, na něčem tak nudném, jako jsou daně. A zvlášť, když do toho zapojí politiky,“ vypráví Josef Klíma v aktuálním pokračování podcastové série.
Podvodníci nejdřív vymysleli například instituci takzvaného bílého koně – jako „papírové“ majitele firem zneužívali nastrčené osoby, kterými kryli ty, kdo za nelegálními kšefty stáli ve skutečnosti. „Bílými koni napřed bývali mladí naivkové, které mafiáni v pozadí postavili do čela firmiček. Ty navenek působily normálně, odebíraly různé zboží, alkohol, cigarety, potraviny… Ale zaplatili jednou dvakrát, odebírali dál, zisk si nechávali, dluhy se vršily, ovšem měli je na krku právě ti bílí koně,“ vysvětluje Klíma.
A ti většinou dopadali špatně. Místo právníků na ně často nastoupili vymahači, museli se skrývat, bossové je tak měli v hrsti čím dál víc. A když už vyděšení naivkové odmítali dál hrát svou roli, skončili mnohdy na dně přehrady nebo v jámě v lese.
Masivní, a přitom vlastně velmi snadné zisky ale zločincům přinesly až podvody s daněmi. „Daň, taková nudná věc. A oni najednou zjistili, že vlastně na alkoholu se dá zbohatnout právě přes daně – a vznikla rumová aféra. To, že předstíráte, že s tím alkoholem děláte něco jiného, co má jinou daňovou sazbu, vám může vydělat desítky milionů,“ vysvětluje novinář a pamětník Klíma.
To jsou ale pořád zanedbatelné cifry ve srovnání s obchody s nezdaněnou motorovou naftou, které vstoupily do dějin českého zločinu jako kauza LTO, lehké topné oleje. Nafta měla jiné zdanění než LTO, a podvodníci tedy železniční cisterny s naftou podle potřeby označili jako olej. K zákazníkovi u čerpací stanice se ale stejný produkt dostal – přes bílého koně – už zase jako motorová nafta. Daně ve výši kolem dvanácti korun na litru zůstaly v kapse obchodníkům. Stát tak přišel o desítky miliard.
„Zatímco u toho rumu to ještě bylo řekněme v krajských podmínkách, tam v tom třeba lítal nějaký vyšetřovatel nebo soudce, tady to už bylo v celostátním měřítku. To poměrně rychle odhalila ostravská novinářka Jana Lorencová, pozdější poslankyně,“ připomíná Klíma, že podle šokujících zjištění byla v první polovině devadesátých let do této rozsáhlé konspirace zapojena i řada politiků a jejich příbuzných. Špičky tehdejší politiky projevovaly pozoruhodný nezájem o to, aby se závažná kauza vyšetřila. Lorencové, která se s buldočí zarputilostí snažila dobrat pravdy, šlo opakovaně o život. Přežila dva fyzické útoky, nespočet telefonických výhrůžek.
Kolem celé kauzy zemřelo nebo beze stopy zmizelo nejmíň čtyřiadvacet lidí. Klíčovou postavou pro rozkrytí komplikované sítě podvodů, vymáhání, úplatků, vydírání, násilí a vražd, která se kolem LTO vytvořila, se stal Jiří Večeř. Bývalý mafián, který měl na starosti špinavou práci a který se nakonec rozhodl vypovídat proti některým komplicům. „Ty oleje, to byla taková uzavřená rodina. A zlobivé děti byly rozprchlé po celé republice. Někdo ty děti musel hlídat, napomínat. To jsem dělal svým způsobem já. Svážel jsem peníze, domlouval jsem obchody, kolik kdo dostane cisteren, kdy má zaplatit. Když bylo potřeba, tak se… domlouvalo těm lidem, aby zaplatili včas,“ přiznává Večeř ve vězení Janě Lorencové v dokumentu Můj přítel vrah.
Vyšetřování a náprava zákonů, které tyto podvody v první řadě umožnily, postupovaly velmi pomalu. „Dlouho se vyšetřovalo, šetřilo, odsuzovalo, odvolávalo, ale hlavně – to, jak vysoko ta kauza sahala, to zůstalo skryto a už se to nikdy nedozvíme. Vzbuzuje to velké podezření, že v tom měli prsty lidé z Poslanecké sněmovny, nebo dokonce z vládních kruhů, že jim to vyhovovalo a že sami se na tom nějakým způsobem, ať už přímo, nebo nepřímo, podíleli,“ uzavírá Josef Klíma. Stát z desítek miliard, o které na daních přišel, nedokázal zpětně vybrat nic.
Proč se vlastně říká „bílý kůň“? Jak se v polovině devadesátých let po republice převážely ilegální miliony v hotovosti? A může vrah citovat Balzaca? To se dozvíte v šesté epizodě podcastové série České podsvětí.
Lit.: Klíma, Josef: Epizoda sedmá: Ve službách policie. Jak dva detektivové rozbili Berdychův gang. In web Seznam Zprávy, 17. 8. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Příběh jako z hollywoodského filmu. Tohle není gang, kterému by za úplatek pomáhala policie. Tenhle gang je policie. A proti zkorumpovaným kolegům, proti zločincům, zkrátka proti všem stojí dva neohrožení policisté.
„Tentokrát přímo došlo k plánovanému sepětí zločinců a policie s tím, že vytvoří vlastně soukromý podnik, který bude dělat zločiny. Vůbec nevím, jak se původně dohodli, ale prostě to spojení vzniklo,“ vzpomíná Josef Klíma. „My jsme si dlouho mysleli, že policisté jenom ty zločince kryli, ale pak jsme zjišťovali, že je naopak řídili.“
Šokující komplot se nejdřív zdál být neprůstřelný: inkriminovaní policisté měli přehled, jestli někdo jejich zločiny vyšetřuje a jak, v případě potřeby mohli své komplice „přikrýt“, tedy umlčet svědky, odklidit důkazy či výpovědi.
„Naštěstí tu existovala dvojice lidí – vyšetřovatelka Helena Kahnová a její tehdejší partner pan Gregor, kteří najednou zacítili v jiných případech, že na tuhle síť narážejí, a začali svoje kolegy podezírat,“ říká Klíma.
„Pro mě to byli starší kolegové – úspěšní, zkušení, skvělí. A pak zjistíte, že je to úplně jinak. Takže to bylo hrozně nepříjemné, my jsme se kamarádili, zkrátka nebylo to příjemné zjištění, no. Taky jsme tomu docela dlouho nechtěli věřit,“ vypráví v podcastu Helena Kahnová, zřejmě nejznámější česká policistka.
S Tomášem Gregorem vytvořili pár jak v osobním, tak v pracovním životě. Vyšetřovali společně loupeže a přepadení. Podezřele často začalo docházet k nevyjasněným únosům lidí. A krádežím kamionů. Jednotlivé případy měly společné prvky, navíc to začínalo vypadat, že někdo hodně nechce, aby se vyšetřování posouvalo kupředu. A některé stopy vedly k uniformám.
„Postupně se objevovala spousta různých indicií, ale pořád si říkáte: No to ne. To není možné. Tohle by přece neudělali. A postupně to došlo do stadia, kdy už nám bylo jasné, že udělali,“ říká Kahnová. Spolu s Gregorem museli vyšetřování vést tajně u jiných útvarů a krýt ho před kolegy jinou prací. Policistka vzpomíná na různé zákeřnosti, jimž museli čelit, dokonce i na otevřenou nabídku desetimilionového úplatku.
Gang vstoupil do historie kriminalistiky pod jménem Berdychův gang, byť David Berdych, bývalý vyhazovač v Discolandu Ivana Jonáka, rozhodně nebyl jeho hlavou. Dělal špinavou práci, jak se později ukázalo, na povel vysoce postavených policistů z odboru pro boj s organizovaným zločinem – především majora Opavy a poručíka Koňaříka.
Zásluhu na rozkrytí mimořádně závažného případu má i reportér Janek Kroupa. „Tenkrát za mnou přišel, byl takový nesvůj a říkal: Já nevím, co dělat, narazil jsem na něco, kde jsem dál než policie. A teď vlastně nevím, jestli na ně mám počkat, nebo jestli to mám zveřejnit, zas abych jim nezkazil nějakou akci,“ líčí Kroupův novinářský kolega Klíma. Kahnová zpočátku reportérovi moc nevěřila, ale Kroupa a dvojice detektivů nakonec spojili síly a svá zjištění a postupy koordinovali.
Situace byla vážná a Josef Klíma připouští, že se o svého kolegu bál: „V té době jsme zavedli některá bezpečnostní opatření, například že jsme si navzájem říkali, kdo kam a za kým jde, aby bylo případně kde pátrat.“ Kahnová s Gregorem měli u domu cvičené psy a kamery, když případ vrcholil, měli i speciální ochranu.
Berdychův gang mezitím kradl, loupil, unášel, vydíral, a dokonce vraždil po celé republice a podezřele často za účasti falešných policistů v autentických uniformách a autech. Zkorumpovaní skuteční policisté zároveň zločiny kryli, odváděli pozornost a mařili vyšetřování.
„Absurdní bylo, že když potom pachatele dopadli, Berdych si stěžoval, že policisté, kteří je řídili, je nutili dělat víc akcí, než by oni sami bývali dělali. A neudělali by tolik chyb. Protože tím, že je policisté nutili provádět víc a víc akcí, tak samozřejmě ty akce nebyly tak úplně dotažené a připravené. Docházelo k chybám, tím pádem tam byly nějaké důkazy, vyšetřovatelé se toho mohli víc chytit,“ popisuje Josef Klíma neslavný závěr Berdychova gangu, ve kterém figurovalo na osmdesát lidí, v procesu vypovídaly dvě stovky svědků a padly desítky trestů.
Jak Klíma vzpomíná na spolupráci s šéfem gangu Opavou? Jak to, že si Berdych odseděl nejdelší trest, přestože se rozhodl proti komplicům vypovídat? A proč mu Helena Kahnová smažila řízky?
Lit.: Klíma, Josef: Epizoda osmá: Jedna rána do srdce. Kdo nechal zabít Františka Mrázka? In web Seznam Zprávy, 24. 8. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: František Mrázek, nekorunovaný král českého podsvětí, se chlubil kontakty na vysoce postavené politiky a veřejně známé osobnosti.
Je 25. ledna 2006. Mrzne. Z budovy v pražské Durychově ulici vychází František Mrázek v doprovodu svého synovce. Od dveří k autu to mají jen pár metrů. Najednou zazní jediný výstřel a Mrázek se sesune k zemi.
„Ten vrah byl velmi dobře vycvičený. Já jsem na tom místě byl, byl jsem v tom květinářství, ze kterého se střílelo. V zimě, kdy se to opravdu stalo,“ vypráví Josef Klíma v podcastu České podsvětí. „Jedna střela, na 100 metrů, možná víc. Musel tam v tom desetistupňovém mrazu s ostřelovací puškou aspoň hodinu ležet, než vystřelil. A to se normálnímu člověku prostě klepe ruka mrazem.“
Smrt „kontroverzního podnikatele“, miliardáře a někdejšího veksláka Mrázka nebyla nikdy objasněna. Kolem jeho smrti kolují nejrůznější pověsti. „Říká se, že střela prošla 200 tisíci, které měl v kapse jako úplatek pro někoho. A že trefila knoflík, vrazila ho do Mrázkova těla, a proto se roztříštila a spolu se zbytky toho knoflíku nadělala ještě větší paseku,“ připomíná Klíma jednu z tradovaných verzí. Také se říkalo, že měl Mrázek neprůstřelnou vestu a střela prošla jediným možným nechráněným místem, podpažím. Ale on žádnou vestu neměl. Věděl, že k autu to má otevřeným prostranstvím sotva pár kroků, a také věděl, že v protější budově sídlí rozvědka a všude jsou kamery.
Každopádně na místě činu se nenašlo vůbec nic. Kromě jednoho nedopalku. Analýza DNA ukazovala na občana kavkazských republik. Ale nejspíš šlo o podvrh, který měl policisty zmást. Ti od začátku podezřívali i Pavla Šrytra, svého bývalého kolegu a pozdějšího bodyguarda několika mafiánů včetně Mrázka.
Detektiv Karel Tichý, který tehdy vyšetřoval Mrázkovu ekonomickou činnost, připomíná některé nezvyklé okolnosti: „Zrovna ten den jsme Mrázka sledovali. A během odpoledne jsme z toho byli odvolaní, že to stačí. No a Mrázek odjel do Durychovy, kde ho zastřelili. U jednoho objektu na místě činu byla i nějaká kamerová technika – a ten den údajně nefungovala. Takže to jsou takové divné náhody…“
Mrázkova smrt zřejmě bezprostředně souvisela s tahanicemi kolem miliardového potravinářského kolosu Setuza, který on a jeho partneři ovládali i díky svým kontaktům na vlivné politiky. „Tenkrát se jednalo o tom, jestli Setuzu koupí stát, nebo jestli zůstane privátní, a komu bude patřit. Byl tam určitý rozpor mezi vlastníky, což byl zčásti Mrázek, zčásti Tomáš Pitr. A ten údajně byl tomu prodeji nakloněn, Mrázek ne. Proto i jedna z teorií tvrdí, že Mrázek byl zastřelen proto, že stál v cestě obchodním zájmům vládních kruhů,“ shrnuje Josef Klíma. „Čili základní teorie je, že Mrázka nechal zastřelit někdo z vysokých politických kruhů. Umetl cestičku vrahům, prostě zavřel oči. Došlo tam k dohodě mezi zájmovými skupinami, které měly zájem na Mrázkově majetku. Hypotéz ale existuje víc.“
Čtrnáct let po vraždě detektivové tvrdí, že znají jméno údajného Mrázkova vraha. Nicméně nepodařilo se jim nashromáždit dostatek důkazů, aby mohl jít případ před soud.
Jak se Mrázek vypracoval z normalizačního veksláka na vládce českého podsvětí? S jakými politiky se stýkal a jaké kompromitující materiály obsahoval jeho vyhlášený, ale nikdy oficiálně neobjevený archiv? A jak s tím souvisí Radovan Krejčíř? (…)
Lit.: Klíma, Josef: Epizoda devátá: Respekt. Kdo by se měl bát návratu Radovana Krejčíře? In web Seznam Zprávy, 31. 8. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Český zločinec mezinárodního formátu. Poté, co utekl českým detektivům pod rukama, ovládl podsvětí v JAR. Dneska tam sedí ve vězení a chtěl by domů. Radovan Krejčíř.
„Podobně jako dalším zločincům i Krejčířovi nejdřív záleželo na tom, aby navenek vypadal jako solidní podnikatel. Tenhle dojem se snažil zpočátku budit i na Seychelách a v JAR,“ vypráví Josef Klíma. „Na druhou stranu mu nevadilo, když jeho skutečné aktivity začaly vyplouvat na povrch. Protože to mu získávalo respekt ve zločineckých kruzích. A pro mafiány je respekt zaklínadlo. Když máš respekt, máš všechno.“
I Radovan Krejčíř začínal jako normalizační vekslák a drobný kšeftař, byť má vysokoškolský titul. K velkému majetku se dostal během kuponové privatizace. Když se ze Slezska přesunul do Prahy, stal se také jedním z největších hráčů českého podsvětí. Měl pověst krutého, násilného člověka, který nesnáší, když se mu odporuje.
Lit.: Candra, Robert: „Aby vás někdo nezalil do betonu.“ Pohled do světa investigativních novinářů. In web Seznam Zprávy, 7. 9. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kdo jsou a jak pracují investigativní novináři? Co je pohání, na co jsou pyšní, co je frustruje? Bonusový díl série České podsvětí s Josefem Klímou, Sabinou Slonkovou, Jindřichem Šídlem, Jiřím Kubíkem a Pavlou Holcovou.
V devíti epizodách podcastu České podsvětí jste slyšeli příběhy několika zásadních kriminálních kauz především z takzvaných divokých devadesátek, jak je mladému youtuberovi s aliasem StaySteak popisoval Josef Klíma, veterán české investigativní novinařiny. A právě práci (ale také trochu osobnosti) několika předních českých investigativců vám přiblíží bonusová epizoda.
Novinařině se věnují dlouhá léta, zastávají prestižní posty v různých médiích nebo založili svoje vlastní, jsou nositeli českých i mezinárodních ocenění, autory knih. Pracovali na mnoha závažných kauzách, pomáhali odhalit zločince, díky jejich práci odstupovali z funkcí politici. Na co jsou Sabina Slonková, Jiří Kubík, Pavla Holcová, Jindřich Šídlo a Josef Klíma nejvíc pyšní? (…)
Lit.: Klíma, Josef: Elegán Mrázek, discokrál Jonák. Připomeňte si všechny případy divokých 90. let. In web Seznam Zprávy, 12. 9. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Úspěšná podcastová série České podsvětí od července 2020 nasbírala víc než 230 tisíc přehrání na webu Seznam Zpráv a téměř stejný počet stažení v podcastových aplikacích. Pusťte si všech devět dílů i bonusový rozhovor.
Knihu Zločin jak ho pamatuju Josefa Klímy adaptoval podcastový tým Seznam Zpráv společně s producentem Damianem Machajem do celkem devítidílné série, která se ohlíží za největšími zločiny a problematickými postavami divokých devadesátek.
Sérií České podsvětí, která se celé léto drží na prvních třech místech hitparády Apple Podcasts a v aplikaci nasbírala přes 440 pozitivních hodnocení, provází mladý youtuber Adam Miklica alias StaySteak, který se nejstaršího aktivního investigativního novináře Josefa Klímy ptá na jeho osobní zkušenosti se sofistikovaným vekslákem Františkem Mrázkem, fotbalovým bossem Jaroslavem Starkou nebo diskotékovým mafiánem Ivanem Jonákem. (…)
Bonusová epizoda: Jak se odhaluje české podsvětí
Šéfeditor podcastového týmu Seznam Zpráv Robert Candra společně s Josefem Klímou, Sabinou Slonkovou, Jindřichem Šídlem, Jiřím Kubíkem a Pavlou Holcovou rozebírá profesi investigativních novinářů v 90. letech a dnes.
Kdo jsou a jak pracují investigativní novináři? Co je pohání, na co jsou pyšní, co je frustruje?
„Naším největším úspěchem je to, že po těch letech nás práce pořád baví. A trochu neskromně si myslím, že to na té práci je znát. Ceny a prestiž jsou možná fajn, ale pořád prostě děláme to, co v devadesátkách – ukazujeme to, co mělo zůstat skryté. Někdo tomu říká investigativa, podle mě to prostě je pravá novinařina,“ říká za celou pětici Sabina Slonková.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku